Závod pod knížecí skálou vždycky byl - a stále je - i velkou společenskou událostí, jíž podporuje i filmový festival v nedalekém Cannes. Navíc má odjakživa i svá specifika.
Přesně totéž platilo i letos, kdy se
poprvé po 51 letech – během nichž se stačilo ve světovém šampionátu odjet
rovných 750 závodů – stal v tamních uličkách vítězem Australan (tehdy v Monaku
vyhrál Jack Brabham a byla to vůbec první australská výhra v F1). Marku
Webberovi letos patřilo v Monte Carlu téměř všechno: pole position a
vítězství. Přesto se však dokázal na Riviéře najít někdo,
kdo na sebe část pozornosti strhnout dokázal. Michael Schumacher. Němec znovu
přesvědčil, že o závodění přemýšlí za každých okolností a že jím doslova žije.
A svým předjetím Alonsa, které bude mít dohru u FIA, zamotal hlavu mnohým.
Včetně svého bývalého rivala Damona Hilla, jenž patřil mezi sportovní komisaře,
kteří mu 20sekundovou penalizaci vyměřili...
Ale vraťme se k Webberovi. Ten získal v
kvalifikaci své čtvrté – a dosud zřejmě nejdůležitější - pole position, které
pro vozy Red Bull znamenalo i šestou po sobě vyhranou kvalifikaci. A to v tomto
směru posunulo vozy z Milton Keynes v dlouhodobých tabulkách i před kdysi v MS
nepřekonatelné a dnes už legendární vozy Alfa Romeo. V kvalifikaci však zářil i
Robert Kubica, jenž v ní zajel své nejlepší umístění od GP Kanady 2008, kterou
tehdy s vozem BMW Sauber vyhrál. Své dosud nejlepší postavení na startu startu
získal i di Grassi, zatímco letos nejhorší si připsal Sutil. A přirozeně i
Alonso, který ze 24. místa nestartoval nikdy, ale jeho 22. příčka v GP Kanady
2001 znamenala také start z posledního místa...
Poprvé v čele šampionátu
A když Webber své pole position dokázal
v Monte Carlu proměnit i ve čtvrté vítězství (v dlouhodobých tabulkách se tak
posunul na úroveň Bruce McLarena, Dana Gurneye a Eddie Irvina), přepisoval
mnohé statistiky dál. Třeba už proto, že jeho výhra byla ve světovém šampionátu
30. pro Austrálii. Jeho již druhé vítězství způsobem start-cíl ho pak posunulo
i mezi tři piloty současného startovního pole, kteří něco takového alespoň
dvakrát dokázali (Schumacher 11krát, Alonso také dvakrát). A tenhle triumf
znamenal i 140. pódium pro GP piloty pátého kontinentu (Austrálie 69, Nový Zéland
71). Z hlediska Webbera je ale asi nejdůležitější fakt, že se
vůbec poprvé dostal ve své kariéře do čela šampionátu. Něco takového se zatím v
historii podařilo jen 57 jezdcům, včetně dvou jeho krajanů (Brabham a Jones)...
Důvod k radosti měl v Monte Carlu
samozřejmě také Švýcar Buemi, který si po Schumacherově penalizaci letos
připsal první bod a samozřejmě také stáj Force India. Ta totiž během své
existence (41 závodů) vůbec poprvé zažila, že oba její jezdci dojeli na bodech.
Red Bull už má na své vítězné cestě za sebou tucet závodů na bodech a Kubica si
zase u Středozemního moře připsal už popáté v některém závodě F1 třetí místo.
Smůlu tam měl naopak Jenson Button. Závod v Monte Carlu kde bydlí – a ve kterém
Liuzzi odjel svůj 50 závod F1, Massa 120., Alonso 145. a Schumacher 255. -
totiž pro něho znamenal dost nepříjemnou bodovou nulu. První po 10 závodech...