Úvodní závod letošní sezony, která bude mít od roku 2005 poprvé 19 závodů, byl – jak se ostatně dalo očekávat – rozporuplný. Žádné dramatičtější souboje na dráze totiž nepřinesl, pouze řadu zajímavostí.
Faktických i statistických, přičemž
mnohé z nich byly hojně přetřásány už
dávno před závodem. Některé se však začaly naplňovat až v kvalifikaci, která
vcelku brzy potvrdila, kdo na počátku šampionátu drží jaké karty. Už tím, že poprvé od loňské
britské GP propustila do prvních čtyř startovních řad pouze vozy čtyř značek:
Mercedesu, Ferrari, Red Bullu a McLarenu (tehdy Williamsu, Red Bullu, Brawn GP
a Toyoty). Své šesté pole position v kvalifikaci získal tým Red Bull a
Sebastian Vettel (ten se tím dostal na úroveň Phila Hilla, Emersona
Fittipaldiho, Alana Jonese, Jean-Pierra Jabouilleho, Carlose Reutemanna a Ralfa
Schumachera, ale má z nich nejméně závodů) a 150. pole position si pro změnu
připsaly pneumatiky Bridgestone. Nepochybnou radost ovšem měl i Felipe Massa,
stojící v první startovní řadě poprvé od brazilské GP 2008.
Samotný závod, který byl 250. pro
sedminásobného mistra světa Schumachera, byl premiérou pro vůbec první
španělský GP tým (v případě HRT by se ale spíš než o prvním závodě dalo hovořit
o prvním testu). Poprvé se také stalo, že by se v nějaké závodní stáji F1
(Renault) sešli pouze piloti východoevropských zemí a navíc bylo na startu k
vidění nejvyšší startovní číslo od roku 2002 (tehdy s číslem 25 startoval v
týmu Toyoty Alan McNish). A rozhodně bychom neměli zapomenout na to, že
Barrichello vstoupil už do své 18. sezony a vyrovnal se tak dvojnásobnému
mistru světa Grahamu Hillovi.
Do cíle pouštního okruhu se nakonec
nejdříve přiřítily dva maranellské monoposty, což znamenalo první výhru Ferrari
po šesti závodech. A také fakt, že italská stáj po 28 závodech (naposledy GP
Francie 2008) svá dvojitá vítězství zaokrouhlila v mistrovství světa na čísle
80 (za nimi je s počtem 44 McLaren). A na čísle 630 zároveň i počet pódiových
umístění svých pilotů.
Nováčci toho moc neujeli
Pro Fernanda Alonsa byla jeho první
výhra po 20 závodech už jeho dvaadvacátou, takže se v historických tabulkách
dotáhl na 11. místo a Damona Hilla. Ovšem Španěl zajel také rekordní kolo
(mimochodem v mistrovství světa 15. pro španělského pilota), které pro Ferrari
znamenalo také 220. nejrychlejší kolo v závodě. A ostatní?
Závod byl GP debutem také hned pro
kvintet pilotů, kteří se však při své premiéře příliš nesvezli: dohromady
totiž ujeli jen 81 kol, z toho sám Hülkenberg 48, tedy celých 59,2 procenta!
Relativně spokojeni mohli být po závodě u Mercedesu: jejich vozy získaly první
body po 19 919 dnech, Schumacher (vrátil se do F1 po 53 závodech a 1 239 dnech)
počet závodů na bodech dotáhl už na 191 a pět ze šesti v Brixworthu vyráběných
pohonných jednotek trojcípé hvězdy skočilo na bodech.
Prvního bodu od GP Číny 2007 se dočkal
v Bahrajnu Vitantonio Liuzzi a díky novému způsobu bodování se alespoň jeden
bodík připsal také Rubens Barrichello, který díky tomu bodoval už v osmi po
sobě jdoucích závodech. Z týmů se může sedmi závodů na bodech v řadě po GP
Bahrajnu zase pochlubit Red Bull. A statisticky na tom v pouštním království
nebyl nejhůř ani tým Lotusu. Jeho vozy sice obsadily 15. a 17. místo, ale v
posledním závodě týmu s tímto jménem (GP Austrálie 1994) nebyl ani jeden z vozů
vůbec klasifikován.
Podstatně hůř je na tom Renault. Ten už
totiž nebodoval od loňské GP Singapuru. A radost určitě po úvodním závodě nemá
ani Sutil: ve Švýcarsku žijící Němec sice zajel druhé nejrychlejší kolo, zato
nebodoval už v pátém závodě po sobě...