Jelikož se první závod sezóny letos poprvé od roku 2019 vrátil do Melbourne, a navíc byl okořeněn debutem Lewise Hamiltona ve Ferrari, rozhodla jsem se velkou cenu Austrálie 2025 navštívit a vše vidět na vlastní oči. Takže stála ta návštěva za to? Níže jsem se s vámi rozhodla podělit o své zkušenosti a tipy, kdyby vás návštěva této pro Čechy netradiční velké ceny lákala také.
Výlet k protinožcům vás zruinovat nemusí, hlavní je vše si zařídit včas
Když se řekne návštěva GP Austrálie, každého asi jako první napadne, kolik takový výlet stojí. Nejdražší položkou je rozhodně letenka. Lidé cestující z České republiky volí buď let s Qatar Airways nebo s Emirates. Levnější variantou jsou pak Turkish Airlines a ty jsem zvolila i já. Zpáteční letenka mě vyšla na 19 900 Kč. Patrně šlo ale jen o štěstí, jindy takové letenky stojí přes 30 tisíc Kč. Let s Turkish Arlines má dva přestupy – v Istanbulu a Singapuru (případně v Kuala Lumpur). Let mezi Singapurem a Melbourne je provozován australskou nízkonákladovou společností Jetstar, což se podepisuje i na pohodlí. Ale jelikož jste v očekávání velkého zážitku, dá se to vydržet.
Další významná položka rozpočtu je ubytování. Obecně se doporučuje v Melbourne bydlet v těchto čtvrtích: CBD, Southbank, St Kilda, South Yarra nebo Docklands, které znamenají jednoduchý přístup na okruh i do centra města. Já jsem ve dnech závodního víkendu bydlela až za těmito čtvrtěmi, a cena za noc mě vyšla na 2600 Kč v levnějším hotelu. Ovšem, než začal samotný závodní víkend (tj. do čtvrtka), stála noc v pěkném hotelu v centru města již přijatelných 1700 Kč/noc.
Kapitolou samou o sobě jsou vstupenky. Okruh v Melbourne si zvolil strategii progresivního růstu cen, kdy ceny rostly v čase. Vstupenky šly do prodeje na začátku října, já je kupovala na začátku prosince, a čtyřdenní General Admission mě vyšla v přepočtu na 9 tisíc Kč. Přitom cena začínala prý jen na 4635 Kč. Nejlevnější tribuny na začátku prosince vyšly na 18 tisíc Kč, počáteční cena měla být 7875 Kč. Takže návštěvu velké ceny Austrálie chce mít promyšlenou hodně dopředu, jinak dost proděláte.
Pětimilionové město Melbourne nabízí skvělou kulisu pro pořádání úvodní velké ceny sezóny.
Jak si užít město
Jedním z důvodů, proč se vyplatí velkou cenu Austrálie navštívit, je určitě samotné Melbourne. Jedná se o krásnou, moderní metropoli plnou mrakodrapů a zeleně. V březnových termínech, kdy panují teploty nad 30 stupňů, oceníte místní pláže St Kilda a známou Brighton Beach s barevnými domečky. Příroda je ve městě zastoupena hlavně parky, já si nejvíce oblíbila místní botanickou zahradu Royal Botanic Gardens. Mezi vyhledávaná místa ve městě patří obzvlášť večer oblast kolem Crown Towers, kde podél řeky naleznete ty nejvyšší mrakodrapy spolu s luxusními restauracemi a bary. Vyvézt se můžete nechat i na ten úplně nejvyšší mrakodrap Eureka Tower. Další populární oblastí je bývalá přístavní čtvrť Dockland nebo China town. Pokud budete chtít v Austrálii poznat kus místní přírody, můžete se vydat na výlety do okolí. Velmi navštěvovaná je přírodní rezervace na Phillip Island, kde se můžete setkat s místními klokany i tučňáky. Dále se pořádají výlety na Great Ocean Road, vláček Puffing Billy či nějaký z místních národních parků. Auto si v Melbourne fanoušci většinou nepůjčují (na okruhu není parkoviště), takže nejjednodušší možností je objednat si jednodenní výlet u jedné z místních agentur.
U fanoušků, pilotů i týmů jsou velmi populární návštěvy přírodních rezervací s klokany.
Formule 1 na každém kroku
Mě osobně se velmi líbilo, že samotné Melbourne formulí 1 opravdu žije. Na reklamy s formulovou tématikou tam narazíte na každém rohu. Přímo ve městě byla zřízena fanzóna, kam se dostali i lidé bez vstupenek. Ve středu v této fanzóně vystoupili i místní hrdinové Doohan, který ssebou přivedl Gaslyho, a hlavně Piastri. Oproti okruhu na těchto akcích vládne komornější atmosféra a je větší šance, že něco uvidíte. Také se už ve středu dalo ve fanzóně vklidu nakoupit aktuální týmové oblečení, které se již o den později stalo na okruhu nedostatkovým zbožím - jako například Hamiltonova kšiltovka Ferrari. Vlastní fanzónu měla ve městě po celý týden i stáj Williams, ve čtvrtek večer se tam představil Carlos Sainz. A patrně měl pro veřejnost nějakou akci i Red Bull. Každý rok je to stejné, takže se před návštěvou velké ceny určitě vyplatí sledovat sociální sítě jednotlivých týmů.
Jak zvládnout jednu z nejnavštěvovanějších GP v kalendáři
Velká cena Austrálie se každoročně pyšní jednou z největších návštěvností v kalendáři, letos ji za víkend navštívilo celkem 456 tisíc fanoušků, přičemž v neděli to bylo 131 tisíc. Pro samotné diváky je ale spíše všudypřítomná přelidněnost největší nevýhodou, kterou australská GP nabízí. Nicméně pořadatelé se s takto obrovským počtem fanoušků zvládli vypořádat celkem se ctí.
Na okruh se nedostanete autem, jelikož tam pro běžné diváky neexistují parkovací místa. Jediná možnost, jak se do Albert Parku dostat, jsou tak speciálně vypravované tramvaje, které jsou zdarma. Jako na většině GP, obzvláště po skončení kvalifikace/závodu, tyto tramvaje návaly fanoušků nezvládají. Velmi jsem tedy ocenila, že na okruhu jsou promítány a pravidelně aktualizovány čekací časy na tramvaje u jednotlivých bran. A když už máte všeho dost, můžete se místo 45 minutového čekání na tramvaj vydat do centra Melbourne 45 minut pěšky.
Horší to bývá s můstky, které je potřeba využívat pro přechod tratě. Ty se bohužel také ucpávají, a i tam bylo po skončení závodu nutno čekat i 45 minut, než jste se dostali na druhou stranu. Určitě se tak na okruhu vyplatí pobýt co nejdéle.
Na okruh se mohlo po všechny čtyři dny od čtvrtka do neděle. Přičemž ve čtvrtek bylo možno pohybovat se volně mezi tribunami. Ten den závodily jen vozy Porsche Carrera Cup a Supercars Championship, ale ty se mezi místními fanoušky těšily velké oblibě. Takže tento čtvrteční přístup na všechny tribuny byl rozhodně oceněn.
Návrat track walk byla jednou z atrakcí, kterou diváci nejvíce ocenili. Otázkou je, zda ji všude přítomný vandalismus zase nezruší.
Jak už jsem říkala, já jsem měla kvůli pozdnímu nákupu vstupenek a jejich vysoké ceně, zkušenosti jen s General Admission. A byla jsem celkem spokojená. Na sociálních sítích sice kolovala nějaká hrůzná videa, ale jak už to bývá, tak úplně pravdivá nebyla. Podél okruhu je několik uměle vytvořených kopců, odkud se diváci se základními vstupenkami mohou dívat na trať. Z hodně míst je také výhled na obrazovku. V pátek a v sobotu bylo vše naprosto v pohodě, to se vždy dalo někam vmáčknout. Jiné už to bylo v neděli. Někteří fanoušci měli patrně v úmyslu si nejlepší místa zabrat už ráno, a pak si je celý den hlídat. Ale v dešti to téměř nikdo nevydržel. Já si volila místa ve vzdálenější části okruhu, a tam pro dobrou viditelnost stačilo přijít i těsně před závodem. I když na druhou stranu, já již dnes sleduji závody jinak než dřív, po pár kolech „nasání atmosféry“ se odebírám dívat na závod k jedné z mnoha obrazovek do fanzóny. A popravdě, nejsem sama…
Tento rok se bylo nutné při závodním víkendu potýkat se dvěma výkyvy počasí. V sobotu dosahovala vedra až 34 stupňů. V neděli se razantně ochladilo a přišel déšť. Pořadatelé se pyšnili tím, že na okruh instalovali pítka, kde si návštěvníci mohli volně čerpat vodu do svých lahví (na okruh bylo povoleno si sebou vzít originální neotevřenou láhev, popřípadě prázdnou nádobu typu termoska). Což sice fungovalo skvěle, až do soboty, kdy těch několik pítek při 34 stupních nestačilo. Tvořily se tak u nich až půlhodinové fronty, které žízniví na přímém slunci opravdu stát nechcete. Dalším problém byl stín. Ač se melbournský okruh nachází v Albert Parku, stromů se tam zase tolik nenachází. Proto organizátoři instalovali řadu stínítek. V sobotu byly sice také značně nedostačující, ale nakonec si myslím, že každý stín našel, i když se pod ním musel poněkud nekomfortně mačkat s cizími lidmi. V neděli to už bohužel bylo horší. Zde stínítka před deštěm příliš neochránila, protože přes ně zatékalo. Ale myslím, že tento problém nebude vyřešen asi na žádném okruhu.
Celkově bych ale zázemí na okruhu hodnotila pozitivně. Byl tu dostatek čistých toalet a spousta stánků s občerstvením, takže nebylo nutné nikde stát fronty. Jelikož jsme v Austrálii, k jídlu nikde nechyběly hranolky. Jinak bylo možné dostat smažené rybí či kuřecí kousky, různé hamburgery, wrapy, japonsko i mexickou kuchyni… Musím říct, že všechno jídlo, které jsem tam měla bylo velice chutné a kvalitní. Alkohol si bylo možno koupit ve speciálních barech. Šlo především o pivo Heineken a různé spirity.
Dnes už to není jen o sledování vozů na trati
Dnešní formule 1 se toho svým příznivcům snaží nabídnout mnohem více než jen sledování vozů na trati. A melbournský okruh v tomto směru patří k tomu nejlepšímu. Existuje tu totiž tzv. Melbourne Walk. Ta se nachází u vchodu do paddocku F1, piloti po ní každé ráno chodí z parkoviště „do práce“ a přitom rozdávají šťastlivcům v prvních řadách autogramy. Celá tato Melbourne Walk je moderovaná, dělají se rozhovory s piloty i čekajícími fanoušky a do toho všeho hraje DJ Kitty Kat. Kdo se nevejde do prvních řad pro podpisy, může alespoň z několika přistavených tribunek sledovat okolní dění.
Bohužel na takovou atrakci je velmi těžké se dočkat. Je to totiž úplně první místo, kam zamíří úplně všichni z toho stotisícového davu. Jestli to tedy s podpisy myslíte vážně, je zapotřebí čekat u bran okruhu již několik hodin před otevřením (někteří nadšenci tam čekali dokonce od 3:00 ráno) a poté se ve sprintu přes půlku areálu utkat s ostatními podpisu chtivými o ta nejlepší místa. O něco větší šance je, že se dostanete alespoň na jednu z tribunek. Mě se to povedlo v neděli, kdy bylo paradoxně trochu volněji.
Melbourne Walk působí jako příjemný způsob, jak získat podpis svého hrdiny. Ve skutečnosti se tam máte šanci dostat jen když rádi brzy vstáváte, a rychle běháte...
V pátek a v sobotu se navíc Melbourne Walk časově kryla s Fan Forum – již známými rozhovory s piloty na podium. Úplně nevím, jak to chodí v Evropě, ale i tady se kvůli nim muselo čekat již několik hodin před otevřením bran a následně si běžet zabrat nějaké místo v předních řadách. Velký zájem byl obzvlášť o sobotu, kdy jako první vystoupili piloti Ferrari. Sami jezdci se podivovali, že takto velké davy v životě ještě neviděli. Co bych australským fanouškům přičetla k plusu ale bylo, že nikde rozhodně nečekáte několik hodin ve stoje. Všichni si vždy mnohem více rozumněji sednou, nebo rovnou lehnou (samozřejmě neplatilo o propršené neděli).
Na většině okruzích bývá ve čtvrtek alespoň některé části fanoušků zpřístupněná pitlane walk. To zrovna v Austrálii bylo složitější. Nejdříve jste si totiž museli nakoupit tzv. tokeny, které vyšly v přepočtu na 3000 kč a byly vyprodané již rok dopředu. Teprve když jste byli držiteli těchto tokenů, mohli jste si za dalších 3000 kč koupit piltane walk.
Atrakcí pro všechny byl pak návrat track walks. Kdy jste si mohli po skončení závodu projít trať. Což v sobě zahrnovalo i to, že fanoušci byly vpuštěni na cílovou rovinku pro pódiový ceremoniál. Ovšem opět, zda jste chtěli mít šanci něco vidět, museli jste se zříci konce závodu, a stát u bran alespoň deset kol předem. A pak si dát další sprint, tentokrát pod pódium. Zda vám hrozí ve formuli 1 někde ušlapání, je to právě tady.
Oproti tomu pak byla samotná track walk již příjemnou záležitostí, téměř nikdo ji totiž nedojde až do konce. Všichni tak postupně opustí okruh a vás jako bonus čeká cesta prázdnou tramvají. Tyto track walks byly několik let zakázané, jelikož neukáznění fanoušci na trati rabovali vše, co upoutalo jejich pozornost. Stejné chování se ale bohužel opakovalo i letos – lidé si byli schopni odnášet i cedule únikový východ. Nedivila bych se tedy, kdyby po tomto roce byly track walks zrušeny již nadobro.
Co mě osobně nikdy nelákalo, ale pro mnohé fanoušky je to vítané zpestření závodního víkendu, jsou koncerty. V Albert Parku se přímo ve fanzóně konaly koncerty v pátek, sobotu i neděli. Ale Austrálie prý mívá tradičně slabší play list. Jediným známým jménem tak byl v neděli večer Fatboy Slim. I u něj si ale množí fanoušci rádi zavzpomínali na mládí.
Piastriho poklidná armáda – pro někoho nuda, pro jiné vítaná změna
Fanoušci na okruhu byli většinou Australané. Takže tu narazíte na trochu jinou atmosféru než v Evropě. V první řadě se tu nenachází žádní opilý Holanďané, kteří by uctívali Maxe Verstappena. Oranžových triček sice byla na melbournském okruhu spousta, ale všechny do jednoho patřily Mclarenu. A těch několik fanoušků Red Bullu co tu bylo? To byly příznivci Liama Lawsona. Dokonce i pravé italské tifosi jsem napočítala pouze tři. S tím, jak vítali Hamiltona v Maranellu bych čekala, že vezmou Austrálii útokem… Australští fanoušci mi byli celkově velmi sympatičtí a byla jsem překvapena, kolik je mezi nimi mladých žen a dívek i celých rodin. Občas jsem dokonce měla pocit, že ženy v obecenstvu převažují! Obecně byly všichni klidní a spořádaní, žádná rivalita a nevraživost. Až jsem četla kritiku, že Australským fanouškům prý chybí vášeň….
Piastrimu sicé pódium na domácí půdě nevyšlo, fanoušci ale byli spokojení i tak.
Samozřejmě se tu svorně fandilo Piastrimu. Je trochu škoda, že mu nedopadlo to pódium. To by celý víkend posunulo ještě o stupínek víš. Druhou největší hvězdou byl Lewis Hamilton, tomu se dostávalo bouřlivých ovací kdekoliv se objevil osobně nebo alespoň projel na trati okolo. A na oplátku i u něj byl stále zřetelný optimismus z přechodu do Ferrari. Hýřil dobrou náladu a rozdával úsměvy všude kde se objevil. Dokonce byl na Melbourne Walk jedním z pilotů, kteří rozdali nejvíce podpisů. Dále se hodně fandilo Doohanovi, Novozélanďanovi Lawsonovi, a mladá děvčata měla ráda „Ollího“ Bearmana. Nevraživost se tu ale nechovala k žádnému pilotovi.
To vše udělalo z Melbourne velmi příjemný výlet. A myslím, že alespoň pokud je velká cena Austrálie prvním závodním víkendem sezóny, stojí určitě za návštěvu. Já za rok jedu znovu. A vy?
Pokud byste se na velkou cenu Austrálie chystali, doporučuji sledovat její oficiální stránky https://www.grandprix.com.au/, kde se dozvíte všechny potřebné informace. Pro plánování samotných cest na závody pak mám dobré zkušenosti s webem https://f1destinations.com/