Giancarlo Fisichella oslavil čtyřicítku

Populární Fisico, jak jej s oblibou všichni přezdívají, se narodil 14. ledna 1973 v Římě. Počátky jeho závodní kariéry se nikterak nelišily od ostatních pilotů královny motosportu. Také on zvolil osvědčenou cestu skrze nejrůznější motokárové šampionáty s nadějí, že si jednoho dne splní svůj dětský sen a stane se pilotem formule 1, v nejlepším případě v barvách italské národní chlouby – týmu Ferrari.   

Talent od přírody

Giancarlo již od samého počátku věděl, čeho chce v životě dosáhnout a šel vytrvale vstříc svému cíli. Poprvé na sebe výrazně upozornil díky úspěchům v evropských, potažmo světových motokárových šampionátech. Díky tomu měl otevřenou cestu do nižších formulových sérií, na kterou se vydal v roce 1992. Jeho prvním krokem byla italská odnož formule 3. V ní dokázal Fisichella z konečného osmého místa ve své první sezoně udělat v sezoně následující místo druhé. V roce 1994 se pak zásluhou deseti výher dokonce stal jejím celkovým vítězem. A protože v této sérii již více dokázat nešlo, rozhodl se rodák z Říma pro změnu působiště. Ročník 1995 tak už strávil jakožto pilot juniorského týmu Alfy Romeo v mezinárodním mistrovství cestovních vozů.

Nabídka, která se neodmítá          

Opravdový průlom ve Fisichellově kariéře nastal na začátku roku 1996, když se jej tehdy krajan Giancarlo Minardi zeptal, zda by se nechtěl stát testovacím jezdcem jeho stáje ve formuli 1. K tomu navíc Fisichellovi přislíbil účast v prvních osmi závodech sezony, na což italský závodník zkrátka nemohl říct ne. Vozy týmu Minardi sice zdaleka nepatřily k těm nejrychlejším ve startovním poli, i tak ale dokázal Fisico svými výkony mnohé zaujmout, mimo jiné také Eddieho Jordana, který mu nabídl závodní smlouvu v jeho týmu pro následující ročník. Stáj Jordan na tom v roce 1997 byla podstatně lépe než Minardi, takže si Fisichella celkově polepšil. Začátek sezony mu však vůbec nevyšel. Nejprve se vážně poranil během testování na Silverstonu, takže do Melbourne, dějiště úvodního podniku, nedorazil stoprocentně fit, a poté následovala série tří závodů bez bodů. Zbytek sezony již byl v podání čtyřiadvacetiletého Itala o poznání lepší. Pravidelně se mu dařilo porážet týmového kolegu Ralfa Schumachera a celkem dvakrát stanul na stupních vítězů. Nechybělo mnoho a v GP Německa si mohl na své konto dokonce připsat premiérový triumf v F1. Z boje o vítězství ale nakonec kvůli defektu pneumatiky sešlo. Svoji první celou sezonu v královně motorsportu zakončil se ziskem dvaceti bodů na velmi slušném osmém místě.

Štace u Benettonu

Po roce stráveném v Jordanu podepsal Fisico čtyřletý kontrakt s Benettonem, jemuž šéfoval další z jeho krajanů, a to Flavio Briatore. To však byl spíše krok zpět, neboť anglická stáj již dávno nebyla tou, která by mohla vyhrávat tituly tak, jako tomu bylo v polovině devadesátých let. Přesto se Fisichellovi povedlo zaznamenat pár hezkých výsledků. Během prvního roku svého angažmá u týmu z Enstone si dojel pro druhé místo v Monaku a Kanadě a k tomu přidal ještě pole position v Rakousku. Závod na A1 ringu však nedokončil. Sezonu pak završil jako devátý se ziskem šestnácti bodů, přičemž těsně podlehl kolegovi Alexu Wurzovi. Ročník 1999 se v podání Benettonu nesl v podstatě ve stejném duchu jako ten předcházející. V něm si Fisichella již tradičně vyjel slušný výsledek na okruhu Gillese Villeneuva v Montrealu, kde projel pod šachovnicovým praporkem jako druhý. V promáčené Velké ceně Evropy se mu dokonce naskytla nečekaná šance na vítězství, jenže tu na kluzkém povrchu trati v pohoří Eifel po vlastní chybě promarnil. Ani v dalších sezonách nebyly vozy Benettonu tak rychlé jako kdysi a dokonce ani spolehlivost už nepatřila k jejich silným stránkám. Fisichella nicméně svůj kontrakt dodržel a v Enstone zůstal až do konce roku 2001.

Vítězství navzdory všem vyhlídkám

Poté se vrátil k Jordanu. I ten ale měl nejlepší léta již za sebou a navíc jej trápily finanční potíže, o čemž se italský závodník záhy přesvědčil na vlastní kůži. Tři pátá a jedno šesté místo, taková byla Italova bilance v ročníku 2002. O to více překvapivé pak bylo Fisichellovo vítězství ve Velké ceně Brazílie 2003. Do závodu, který byl kvůli vážnému incidentu zkrácen na čtyřiapadesát kol, startoval původně až z osmé pozice, avšak řada jeho soupeřů v čele se Schumacherem, Montoyou, Webberem či Alonsem nezvládla náročné povětrností podmínky a po kolizích nedobrovolně odstoupila, zatímco Ital se na trati udržel až do chvíle, kdy bylo nervy drásající brazilské klání ukončeno. A protože konec závodu provázely velké zmatky a původním vítězem byl vyhlášen Kimi Räikkönen, museli si Fisico s týmem Jordan na trofeje, které jim náležely, počkat až do San Marina, kde jim byly oficiálně předány od zástupců McLarenu. Toliko snad jediná světlá chvilka Fisichellova druhého angažmá u Jordanu. Sezonu 2004 pak strávil v barvách týmu Sauber, aby se v následujícím roce upsal Renaultu.

Ve stínu Alonsa

Přestupem k Renaultu měl Giancarlo snad poprvé v kariéře pilota F1 k dispozici techniku, s níž mohl pomýšlet na celkové vítězství. A začátek nového ročníku mu vyšel dokonale. V Austrálii si vyjel pole position, kterou dokázal následně přetavit ve svůj druhý triumf. Jenže poté následovala série nepovedených závodů, která Itala brzy odsunula na druhou kolej za týmového kolegu Alonsa, jenž si jel pro svůj první titul mistra světa.  Ve zbytku sezony se Fisico objevil na stupních vítězů pouze už jen dvakrát a celkových 58 bodů bylo ve velkém kontrastu se Španělovými 133. Sezona následující byla v Italově případě téměř jako přes kopírák. Alonso sbíral jedno vítězství za druhým, zatímco Fisichella dokázal naplno bodovat pouze jednou, a to v Malajsii, což byl zároveň jeho poslední triumf v královně motorsportu. Ročník 2006 pak završil na čtvrtém místě s dvaasedmdesáti body na kontě. Důvěru Renaultu ale neztratil, neboť se s týmem z Enstone dohodl na prodloužení kontraktu do konce následující sezony. Od ní měl rodák z Říma velká očekávání. Těšil se, jak zaujme po Alonsovi roli týmové jedničky a zaútočí na titul. Avšak mistrovská forma Renaultu byla ta tam, a tak se musel spokojit s bojem ve středu startovního pole.

Když se španělský mistr světa po roce stráveném v McLarenu vrátil zpět do francouzského týmu, nezbývalo Giancarlovi nic jiného než se poohlédnout po angažmá někde jinde. Fisichella nakonec zakotvil u Force Indie, které toužil pomoci v jejím rozvoji. A to se do jisté míry podařilo. V roce 2008 společně ještě na body nedosáhli, o rok později však přišlo nečekané druhé místo ve Velké ceně Belgie, kde se Fisicovi dařilo po celou dobu závodu držet se ferrari Kimiho Räikkönena. V cíli nakonec za finským šampiónem zaostal o necelou vteřinu. Od té doby indická stáj na zopakování podobného výsledku stále čeká.   

Když se sen stane skutečností

Poté, co se v kvalifikaci na VC Maďarska vážně zranil Felipe Massa, ocitlo se Ferrari v nesnázích a muselo narychlo sehnat náhradu za svého pilota. Záložník Luca Badoer se snažil, seč mu síly stačily, v kokpitu vozu F60 se mu ale vůbec nedařilo. Vedení maranellského týmu se proto rozhodlo angažovat italského veterána Fisichellu, kterému se konečně dostalo pocty pilotovat monopost se znakem vzpínajícího se koníka. Svoji premiéru si navíc Říman odbyl na domácí trati v Monze. Změnit uprostřed sezony tým a přivyknout si na nový vůz je nesmírně těžké, a dokonce ani jezdci Fisichellova formátu se nepodařilo s nepříliš konkurenceschopným vozem dojet ve zbývajících pěti závodech na bodovaných pozicích. To mu však zřejmě příliš nevadilo, splnil si totiž dávný dětský sen.

V roce 2010 Giancarlo Fisichella žádnou závodní sedačku ve formuli 1 nenašel, a tak se smířil s rolí záložního pilota Scuderie, kterou zastává dodnes. Mimo to působí také v sérii Le Mans, kde hájí barvy týmu AFCorse.