V historii formule 1 najdeme jezdce, kteří se nestali mistry světa, neodjeli ani příliš závodů a velká část fanoušků jejich jména ani nezná. Přesto se nějakým způsobem výrazně a nesmazatelně zapsali do historie formule 1.
Mnoho jezdců čeká na své první vítězství několik sezón a řada z nich se ho během kariéry nedočká vůbec. Spíše vzácné jsou případy, kdy jezdec naskočí do vozu a hned má šanci bojovat o nejvyšší stupínek.
Podobně tomu bylo u Lewise Hamiltona před téměř 10 lety. Brit se stal týmovým kolegou Fernanda Alonsa u McLarenu a hned v první závodě skončil třetí. McLaren MP4-22 rozhodně byl vozem, který měl na vítězství. Konec konců jezdci McLarenu bojovali až do konce o titul. Hamilton si ale na své první vítězství musel chvíli počkat – konkrétně do šestého závodu, kterým byla Grand Prix Kanady.
O něco lépe na tom byl v roce 1996 Jacques Villeneuve. Kanaďan byl už ve svém prvním závodě velmi blízko vítězství, ale kvůli technickým problémům se nakonec musel smířit s druhým místem. Svého prvního vítězství se dočkal ale už ve svém čtvrtém závodě.
Veni, vidi, vici
V historii formule 1 najdeme jen tři jezdce, kteří dokázali vyhrát ve svém prvním závodě. Vlastně spíše dva. Giuseppe Farina se do tabulky dostal tak nějak automaticky. Vždyť to byl on, kdo vyhrál vůbec první závod F1 – Grand Prix Velké Británie v roce 1950.
V premiérové sezóně se hned ve svém prvním závodě radoval také Johnnie Parsons, kterému se to povedlo v Indy 500. Jeden ze tří nejslavnějších závodů v motorsportu byl tehdy součástí kalendáře rodící se F1.
Třetím jezdcem, který vyhrál hned v prvním závodě, byl Ital Giancarlo Baghetti.
Giancarlo Baghetti se podobně jako Wilson Fittipaldi narodil na Vánoce – konkrétně v roce 1934 v Miláně. Během své kariéry v F1 v letech 1961 až 1967 odjel celkem 21 závodů. V Grand Prix Francie v roce 1961 se stal třetím a zatím posledním jezdcem, který vyhrál hned ve svém prvním závodě. Pro Baghettiho to bylo nejen první, ale také poslední vítězství v F1.
Poté, co odpadli z bojů o vítězství všechny ostatní vozy Ferrari, to byl právě Baghetti, který v týmu FISA zachraňoval s vozem Ferrari Dino 156 čest vzpínajícího se koně. A bylo to historické vítězství ještě z jednoho důvodu – jednalo se o jeden z nejtěsnějších průjezdů cílem v historii. Baghetti minul cílovou čáru s náskokem jen jedné desetiny.
Velká cena Francie se tehdy jela na „trojúhelníkovém okruhu“ nedaleko Remeše. Okruh o délce přes 8 km disponoval pouhými sedmi zatáčkami a dvojici velmi dlouhých rovinek o délce přes 2 km.
Na stupně vítězů Baghettiho doprovodila slavná jména. Jako druhý skončil v závodě se svým Porsche Dan Gurney, jehož jméno můžeme vídat ve formuli 1 i dnes a to díky Gurneyho klapce. Na třetím místě skončil s Lotusem-Climax Jim Clark.
Baghetti sice v nižších sériích nepatřil k těm nejlepším, ale na rychlá vítězství měl talent. V sezóně 1961 se totiž zúčastnil i několika závodů, které nebyly oficiální součástí šampionátu. Hned v tom prvním (Syrakusy) dokázal vyhrát. Totéž zopakoval rovněž v Neapoli.
Baghetti v dalších letech odjel ještě několik závodů. V roce 1962 byl s Ferrari čtvrtý a pátý. Z formule 1 pak definitivně odešel po GP Itálie 1967. Věnoval se novinařině a fotografování. Zemřel v Miláně 27. listopadu 1995.
Foto: Getty Images / William H. Alden