Co stojí za Alonsovými zarputilými výroky, že to bude on, kdo se stane letošním mistrem? Vážně si to myslí, nebo je to poslední pokus k pozvednutí morálky vojáků ve Ferrari?
Takže Fernando si je stoprocentně jistý, že získá titul, ano? No, to se budeme muset nechat překvapit. Není ale důvod, abychom neobdivovali jeho přístup. Jistě, na první místo nyní ztrácí 13 bodů. Ferrari po stránce rychlosti na Red Bull nemá. A ano, naposledy Fernando Sebastiana regulérně porazil ve Velké ceně Německa, tedy před osmi závody. Jenže co by nyní získal tím, že by hodil ručník do ringu? K čemu by mu byly řeči typu "stále máme matematickou šanci, ačkoliv to bude nesmírně těžké"...
Očividně má stejný názor. Jen se podívejte na jeho zprávy na twitteru. Jedna se mi obzvláště usadila v paměti. "Pokud si zlomíte meč, bojujte rukama. Useknou-li vám vaše ruce, odstrčte rivala rameny, odežeňte ho za pomoci zubů..." Získáte pak pocit, že pokud do rukou dostane tu správnou techniku, udělá s ní to, co je třeba.
Ano, můžeme na jeho přístup pohlížet tak, že je naprosto zbytečný. Vždyť karty jsou jasně rozdány proti němu. Představte si ale, že jste jedním z tisícovky lidí zaměstnaných u Ferrari. Představte si, že váš představený předstoupí s takovouto řečí. Že vkládá tak velkou víru ve stroj, který pro něj připravíte. V takové chvíli zkrátka najdete i dříve nepoznané kousky motivace.
Je pozdě v noci, jste unavení, ale blízko svého cíle - půjdete spát o deset minut dříve, nebo poté, co dosáhnete toho, co jste si umanuli? Samozřejmě, zůstanete ještě chvilku vzhůru, provedete potřebné kalkulace, které mohou vyřešit vaše problémy a na trati vás mohou posunout o desetinu sekundy kupředu. Navíc doufáte, že váš maskot sám v sobě najde desetinu a půl k dobru schovanou v jeho vlastním sebevědomí. To se zkrátka na povrch dere Fernandův vnitřní ninja.
Co může Fernando vlastně dělat?
I přes zarytá tvrzení, že vyhraje, sám Fernando ví, že se bude muset spolehnout na jednu ze tří následujících možností. A) Ferrari velice brzy vyvine vylepšení, které ho posune na úrovni Red Bullu, B) Trochu té nespolehlivosti ze strany Seba nebo obzvláště příznivou předpověď počasí, případně C) Že zkrátka dokáže o každém víkendu dostat z Ferrari naprosté maximum. Fernando i Vettel si v průběhu letoška užili smůly víc než dosti. Není proto důvod, proč by se smůla na jednoho z nich nepřilepila i o víkendu v Abú Zabí. Pokud se ale všechno bude odehrávat podle současného rozložení sil, je možné na trofej pro vítěze v Poháru konstruktérů začít rýt písmeno R. A je ostatně dost možné, že si chystají i S na pohár jezdců...
Návrat k čistému závodění
To nejlepší na Velké ceně Indie byla její jednoduchost. Směsi Pirelli alokované pro tento závodní víkend bez problémů umožňovaly jednu zastávku v boxech. V důsledku toho byly časy v závodech nejblíže kvalifikačním časům z celé sezony. Když auta v závodě jezdí o devět sekund na kolo oproti kvalifikaci pomaleji, dělá se mi z toho poněkud nevolno. Na začátku současných závodů je to ale normální. Jezdci musí brát v potaz palivo, pneumatiky, brzdy, prostě všechno. Samotné starání se o vůz není nic nového. I v mé době, kdy se při zastávkách v boxech tankovalo a do jednotlivých pitstopů se jelo na hraně, bylo chování se k vozu důležité.
Ovšem nikdy tak důležité, jako v současnosti. Na můj vkus to zachází až příliš daleko. Zajímavý důkaz tohoto stavu jsme viděli právě v Indii. Williams zajížděl opravdu výborné časy, hlavně v podání Pastora Maldonada. Pak se ovšem ukázalo, že se Pastor držel zřejmě až příliš zkrátka a kdyby jel naplno, žřejmě by dojel mnohem výše. Zkrátka se mi nelíbí, že jezdci se musí hlídat až příliš a nemohou tak ukázat vše, co se v nich skrývá.