Je skvělé mít možnost potkat vás zde v Praze…
Nápodobně, je to pro mě čest. Víte, už jsem tu v minulosti byl…
A to právě měla být moje další otázka, protože dobře vím, že váš bývalý týmový kolega z Audi Frank Biela má k Praze silný vztah, částečně tady a žije a jeho dcera je poloviční Češka…
Správně, jeho bývalá manželka je Češka…
Ale nebyl jsem si jistý, jaký vztah máte k Česku vy…
Českou manželku jsem neměl. Ale mám jiné vzpomínky. Právě v Česku jsme totiž rozjeli testování a vývoj nových speciálů Audi pro Le Mans. Tehdy to byl přísně tajný projekt. Testovali jsme na okruhu v Mostě. A já osobně jsem dokonce ještě stihl závodit na starém brněnském okruhu, který byl opravdu náročný, ale zároveň krásný. V dalších letech se mi pak dařilo i na nové brněnské trati.
Takže vy jste testovali prototyp Audi v Mostě? Který to byl? Už to byl model R8?
Celý projekt se rozjel ve velké tajnosti ještě před vznikem speciálu Audi R8 LMP. K oficiálnímu odhalení mělo dojít až těsně před debutovým závodem. Přípravy byly pochopitelně velmi intenzivní, protože pro automobilku to bylo něco úplně nového. Chtěli jsme proto vyrazit někam, kde byla velmi nízká pravděpodobnost, že nás někdo zpozoruje. Bylo to v roce 1997 a cítili jsme, že jsem součástí něčeho výjimečného. Panovala od toho velké očekávání. Ale ani ve snu by nás nenapadlo, že se z toho vyvine tak dlouhý a úspěšný program.
Řekl bych, že očekávání automobilky jste rozhodně naplnili…
My je překonali. Očekávání musí být založena na nějakých znalostech, které už máte. Měli jsme s vytrvalostními závody tak málo zkušeností, že jsme tehdy mluvili spíš o snech než o nějakých očekáváních. Já jsem pragmaticky založený člověk a uvědomoval jsem si, kolik otazníků kolem toho všeho visí. Audi pochopitelně vždy bylo firmou orientovanou na vývoj nejmodernějších technologií, které už dokázalo využívat v praxi třeba v MS v rally či v cestovních vozech. Vše, co Audi postavilo, splňovalo do té doby nejvyšší nároky. Ale sportovní vozy? To vždy byly ty nejmodernější okruhové speciály a pro Audi to byla zcela nová oblast.
Vše začalo prvotním vývojem pohonné jednotky a převodovky. Pracovalo se na novém dvakrát přeplňovaném osmiválci. Vývoj nového motoru zabere více času než stavba vozu a když bylo potřeba ho poprvé otestovat na trati, tak ho inženýři instalovali do šasi od Porsche. Až poté v Audi postavili první testovací šasi, jehož jediným účelem bylo co nejvíce prověřit motor na okruhu. V týmu tehdy panovala velká nejistota ohledně toho, zda – li bude Audi schopné vlastními silami připravit konkurenceschopný vůz. Některé hlasy říkaly, že by mělo využít zázemí technologických firem ve Velké Británii. Nakonec padlo rozhodnutí rozdělit celý projekt na dva a postavit dva rozdílné vozy. Jeden v Británii, jehož designérem byl Tony Southgate. Druhý pak začal vznikat v továrně Audi. Takhle jsme poté přijeli na naše první Le Mans v roce 1999. Měli jsme čtyři vozy se stejnými motory. Jeden z těch čtyř byl ten „britský“ s označením R8C, který byl podle mého názoru opravdu krásný. Zbývající vozy byly R8R, roadstery, a s jedním z nich jsem jel i já. Okamžitě jsme si uvědomili, že speciály od Audi Sport jsou velmi dobré a vozy z Ingolstadtu byly navíc rychlejší než „britské“ auto.
A v dalších letech též rychlejší než francouzská auta…
To ano… Projekt tak nakonec pokračoval pouze v Ingolstadtu a v Le Mans vítězné Audi R8 z roku 2000 už bylo postaveno právě tam. Nicméně vše odstartovalo prvotním vývojem a testováním v Mostě.
Zůstaňme u Le Mans, když už o něm mluvíme. Nakonec jste tam získal pět vítězství. Když se teď ohlédnete zpět, řekl byste, že právě ty roky ve službách Audi byly nejlepším obdobím vaší kariéry? Bylo to pro vás důležitější než F1?
Formule 1 je cíl každého jezdce a byla i mým cílem. Na sto procent. Nicméně v určitou chvíli si uvědomíte, že svět motorsportu je mnohem širší a že jako profesionální závodník můžete dosáhnout úspěchů a radosti i v jiných seriálech. Dá se to doložit na řadě příkladů, třeba už zmiňovaných Frank Biela byl velmi úspěšný, i když ve formuli 1 nikdy neseděl. Úplně stejné to je u Toma Kristensena, Dinda Capella a dalších. Byl jsem samozřejmě moc šťastný za možnost řídit formuli 1, protože je to pro pilota velký zážitek. V mém případě to byly dobré tři sezony. Na druhou stranu ale nikdy neřeknu, že to byla nejlepší část mé kariéry. Pro jezdce formule 1 je velmi důležité mít k dispozici konkurenceschopný vůz. Když takový máte, když máte vítězný monopost, tak je to jako za odměnu. Spousta lidí posuzuje jezdce podle toho, jestli byli či nebyli piloty formule 1, to je ale podle mě trochu povrchní hodnocení.
Měl jste to štěstí, že jste ve formuli 1 závodil proti Ayrtonu Sennovi…
Dokonce jsem byl i jeho vývojovým jezdcem, ano.
Pro mnoho lidí je právě Senna tím největším ze všech, jsou fanoušci, kteří říkají, že byl lepší než Schumacher, Hamilton i Verstappen. Jak na něj ale vzpomínáte vy? Jaký to byl člověk?
Závodili jsme spolu už v motokárách, takže jsem ho znal od roku 1978. Řekl bych, že když se silně zapíšete do srdcí tolika lidí, tak nejste jen výjimečným sportovcem. Jste něco víc. Být jen dobrým sportovcem nestačí k tomu, abyste měli stále takovou podporu, jakou má Senna i dnes třicet let po své smrti. Bylo to něco v jeho osobnosti. A dnes mnoho lidí rádo říká, že patřili mezi jeho přátele, což je důvod, proč o něm já sám nemluvím moc rád. Lidé říkají, že jim jednou povídal tohle a podruhé zase támhleto a že to bylo jejich dobrý přítel. Tohle já vážně nemám rád.
![Per sempre nei nostri cuori. Podívejte se, jak si připomínají Sennu v Imole [galerie]](https://1949910950.rsc.cdn77.org/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=450&w=800&id_file=23588565)
Často od těchto lidí slyšíte, že Senna byl velmi pokorný a milý člověk. Byla to pravda?
Určitě. Je ale nutné od sebe oddělit osobnosti sportovce a člověka. Mám takovou teorii, na základě které si myslím, že dokud jste aktivní v nějakém sportu, tak to nejste doopravdy vy. Když jste na vysoké úrovni v nějakém sportu, tak si nemůžete dovolit být nějakým dobrákem. Musíte být tvrďák. A něčí osobnost se pak naplno projeví až tehdy, kdy dotyčný přestane závodit. Což je chvíle, které jsme se už u Senny nedočkali.
Ve formuli 1 ale působíte stále, a sice v roli sportovního komisaře. Je pravda, že už vám kvůli této práci lidé vyhrožovali smrtí?
Ano. Bylo to kvůli Velké ceně Kanady 2019. Sebastian Vettel jel ve Ferrari na prvním místě před Lewisem Hamiltonem a udělal chybu. V šikaně to musel vzít rovně přes trávu, vrátil se na trať, Hamilton se ho pokusil předjet, ale Vettel ho vytlačil ke zdi. Hamilton tak musel šlápnout na brzdu a skoro zastavit, aby zabránil nehodě. Od Vettela to bylo zcela evidentně špatně. Klidně teď zapomeňte na to, co říkají pravidla. Když někdo chybuje, vyjede mimo trať, pak se vrátí a pilot za ním má vyšší rychlost a musí nouzově šlápnout na brzdu, tak to prostě není fér. Nešlo mi v tu chvíli o to, že to bylo nebezpečné. Záleželo mi hlavně na férovosti závodění. Představte si to na příkladu cyklistického závodu, ve kterém se chystáte na závěrečný sprint. Soupeř má ale v závěru více sil, a tak se rozhodnete natlačit ho k bariéře. Tím ho přinutíte zbrzdit. A to přece není fér. My navíc máme přístup k telemetrii, já ty údaje tehdy kontroloval a zjistil jsem, že Hamilton byl před tím, než musel brzdit, o 73 km/h rychlejší než Vettel. Takže by se byl býval dostal před Vettela velmi snadno. Naneštěstí se poté rozpoutala obří bouře. Vettel obecně neprožíval nejlepší období, problémy měl i s týmovým kolegou Leclercem a skutečně mnoho lidí včetně mě mu to vítězství přálo. Vettel je velmi milý člověk, Ferrari navíc neprocházelo nejlepším obdobím, Hamilton pořád vítězil, takže skutečně každý doufal, že to Vettel tentokrát dokáže. Když jste ale komisařem, tak musíte dělat to, co je správné. Těch pět sekund navíc, to byl minimální trest, jaký jsme mu mohli udělit…
On tak přišel o první místo…
Přesně tak, skončil nakonec druhý. Ale pak se spustila masivní lavina. V motorsportu ještě není tak zažitá kultura rozhodčích, jelikož v minulosti nebyli potřeba. Závody byly brány jako něco nebezpečného a jezdci si řešili vzájemné spory sami mezi sebou. A další věc, v minulosti se piloti nesoustředili tolik na obranné manévry. Když v osmdesátých letech někdo někoho dojížděl na rovince, tak jezdec vpředu nedělal žádné obranné kličky. To se ale postupem času změnilo a dnes je to docela sofistikované. A proto je také nutné, aby tu byl někdo, kdo řekne, co je správně a co je špatně. Všechna pravidla, která k tomu v průběhu let vznikla, byla přijata na základě požadavků od závodníků a týmů. Když je pak podle nich některý z pilotů potrestán, tak ho to štve. Pořád si někteří nezvykli na to, že i v motorsportu je nutné respektovat výroky rozhodčího. Když ve fotbale někdo skóruje ze zjevného ofsajdu, tak o výroku rozhodčího nikdo nepochybuje.
Hamilton po Vettelově chybě už tehdy na Němce neútočil, neměl taky proč, jelikož dobře věděl, že stejně bude vítězem. Lidé ale viděli, jak Vettel přejel cílovou čáru jako první a pak si říkali, že je šílené, že někdo sedící někde v místnosti u trati změní výsledky závodu. Pak to ještě více rozvířil sám Vettel tím svým gestem, kdy prohodil cedule s jedničkou a dvojkou. A i když ho mám opravdu velmi rád, tak tohle od něj nebylo nejchytřejší. Všichni se pak obrátili proti mně, protože já byl tím závodním komisařem. Snesla se na mě vlna nenávisti, lidé mi vyhrožovali smrtí a psali mi, že ví, kde bydlím.
A takové zprávy přicházely hlavně od Italů?
Je to tak, především od nich. Dokonce jsem kvůli tomu musel jít na policii. Někteří lidé totiž cítí takovou zlobu, dokonce ještě dnes mi přidávají do komentářů klaunské obličeje, když něco publikuji na sociálních sítích. Bylo to pro mě velmi těžké období.
Současnou formulí 1 hýbe zemětřesení v Red Bullu. Už víme, že tým opouští Adrian Newey a spekuluje se též o odchodu Maxe Verstappena, prý má nabídku z Mercedesu. Jak se na týmu podepíše zaprvé ten Neweyho odchod?
Je strašná škoda, že se to týká této vítězné a neprůstřelné organizace, protože je skutečně strašně obtížné dát dohromady tak skvělou kombinaci inženýra, manažera a jezdce. To, čeho dosáhli, je ještě větší úspěch, než si lidé uvědomují. Někdo prostě jen vidí velmi dobré auto, které vyhrává závody. Jenže za tím se skrývá tolik práce a za tu úroveň, na jakou se Max Verstappen dokázal dostat, Nizozemec vděčí nejenom svému talentu, ale i týmu lidí, který měl kolem sebe. Úžasným výkonem je i to, po jak dlouhou dobu se drží na absolutním čele. Dělají vše naprosto správně. Nedělají chyby. Byli naprosto excelentní, ale nyní se z nějakého stupidního důvodu rozpadají.
Čí je to chyba?
Na to se mě neptejte. Ale řeknu k tomu jediné. Právě tímto způsobem v minulosti skončilo mnoho dominantních ér a to teď zdaleka nemám na mysli jen sport. V historii lidstva najdeme mnoho případů, když něčí ego až příliš narostlo. Lidé chtěli stále víc a stali se chamtivými. Red Bull byl zdánlivě nezastavitelně dominantní, najednou se ale jeho organizace rozpadá. Začalo to s Hornerem a Markem, Verstappen se pak asi přidal na jednu stranu a samotný odchod Adriana Neweyho je velmi jasnou známkou toho, že už to celé zašlo až příliš daleko. Pro sport samotný je to ale dobrá zpráva. Vždy je dobré, když se věci mění a bude zajímavé, jak zkušenosti těchto talentovaných lidí třeba využije někdo jiný.
A co tedy samotný Adrian Newey? Je to ten člověk, který dokáže změnit pravidla hry?
Stoprocentně, on je prostě génius. Na druhou stranu pokud by někdo tvrdil, že Red Bull za své úspěchy vděčí pouze jemu, bylo by to trochu přehnané. Formule 1 samozřejmě není jen o jediném muži, což dokonce platí i o jezdci za volantem, jelikož i on dostává neustále rady od svého inženýra. Já teď ale doufám, že se Adrian Newey upíše jinému týmu, i když se v novém působišti jeho přínos projeví až po nějakém čase.
Vaše jméno z motorsportu jen tak nezmizí, protože i vaši synové pracují v tomto odvětví, že?
Ano, jeden je inženýrem v Sauberu a i ten druhý je inženýrem, teď ale zastává roli manažera u stáje Prema.
Aha, takže na příští rok míří do IndyCar?
Ano.
I s Mickem Schumacherem?
Na to je příliš brzy. Vím něco víc, ale říct to nemohu (směje se).