Dvaadvacet bývalých pilotů F1 zasáhne do letošního Le Mans

Pokračování 2 / 22

Bruno Senna (Rebellion R13 – Gibson #1; LMP 1)

Druhý členem posádky prototypu #1 švýcarského týmu Rebellion Racing s minulostí spjatou s formulí 1 je Brazilec Bruno Senna, synovec legendárního Ayrtona. Ten strávil ve světě „královny motorsportu“ celkem tři sezóny ve službách týmů Hispania (2010), Lotus (2011) a Williams (2012). V Le Mans Senna debutoval v roce 2009 s prototypem Oreca 01-AIM ve třídě LMP 1 a od té doby si připsal ještě pět dalších startů na La Sarthe. „Supersezóna“ 2018/2019 je pátou sezónu WEC, do které Bruno Senna zasahuje, poprvé však závodí ve třídě LMP 1. V minulosti ve WEC Senna závodil pro Aston Martin Racing, RGR Sport by Morand a tým Rebellion v LMP 2.

V aktuální sezóně WEC, která vyvrcholí právě v Le Mans, musel Senna kvůli zranění z volného tréninku vynechat závod na Silverstonu. Z tohoto důvodu je Brazilec v šampionátu jezdců až na sedmém místě se ztrátou 18 bodů na týmové parťáky Lotterera a Janiho.

Pokračování 3 / 22

Kamuj Kobajaši (Toyota TS050 Hybrid #7; LMP 1)

Kamuj Kobajaši je u továrního týmu Toyota jedním z několika jezdců se zkušenostmi z formule 1. Vítěz závodu GP2 debutoval v „královně motorsportu“ v roce 2009 a jeho poslední sezónou se stal rok 2014. Ve formuli 1 vystřídal stáje Panasonic Toyota Racing, BWM, Sauber a Caterham. Největšího úspěchu v F1 se dočkal v roce 2012, kdy s monopostem Sauber obsadil třetí místo v domácí japonské grand prix. Ve WEC debutoval v roce 2013 u Ferrari a od roku 2016 je nepřetržitě členem továrního týmu Toyota v LMP 1. V Le Mans dojel nejlépe druhý v letech 2016 a 2018. Jako „správný Japonec“ Kobajaši pochopitelně vyzkoušel i série Super Formula a Super GT.

V sezóně WEC 2018/2019 vyhrál Kobajaši spolu s Mikem Conwayem a Jose Mariou Lopezem závody ve Fuji a v Šanghaji, po šestém místě ve Spa se však posádce prototypu #7 šance na zisk titulu mistrů světa výrazně snížily. Na Alonsa, Buemiho a Nakadžimu totiž jezdci „sedmičky“ před Le Mans ztrácejí již 31 bodů.

Pokračování 4 / 22

Sébastien Buemi (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Švýcar Sébastien Buemi prožívá závodnicky velmi vytížené období. Již několikátou sezónu v řadě totiž kombinuje angažmá u Toyoty v LMP 1 s působením ve formuli E, kde pilotuje monopost stáje Nissan. V posledním závodě probíhající sezóny 2018/2019 získal Buemi s Nissanem své první pódium roku, nyní ho čeká Le Mans s Toyotou a o víkendu po nejslavnějším maratonu opět „skočí“ do formule E, aby bojoval o stupně vítězů před domácími fanoušky v Bernu.

Třicetiletý rodák z Aigle je ve WEC členem továrního týmu Toyota od návratu japonské automobilky do vytrvalostních závodů v roce 2012. Od té doby se stal jednou mistrem světa (2014), loni společně s Alonsem a Nakadžimou poprvé vyhrál Le Mans a letos má šanci tento úspěch zopakovat a navíc ho okořenit druhým titulem světového šampiona vytrvalostních závodů.

Před přestupem do kategorie LMP 1 strávil Buemi sezóny 2009, 2010 a 2011 u týmu Toro Rosso ve formuli 1 a členem rodiny Red Bull je dodnes.

Pokračování 5 / 22

Kazuki Nakadžima (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Nakadžima je po Kobajašim druhým japonským bývalým pilotem formule 1 u továrního týmu Toyota ve WEC. Čtyřiatřicetiletý rodák z Okazaki strávil v F1 v letech 2007 až 2009 tři sezóny u týmu Williams a jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z australské grand prix 2006. Kazuki Nakadžima je podobně jako Buemi členem továrního programu Toyoty v LMP 1 již od roku 2012 a v předloňské sezóně se ve WEC stal vicemistrem světa. V Le Mans v roce 2013 dojel na čtvrtém místě, loni však již dovezl svoji Toyotu do cíle triumfálně na první pozici a vítězství slavil spolu s Alonsem a Buemim. V této sezóně se kromě WEC účastní i sérií Super Formula a Super GT doma na japonských ostrovech.

Pokračování 6 / 22

Fernando Alonso (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)

Má vůbec smysl představovat tohoto pilota, který vyhlásil útok na trojkorunu motorsportu? Tak jen pro pořádek: Fernando Alonso Diaz, sedmatřicetiletý rodák z Ovieda a dvojnásobný mistr světa formule 1 z let 2005 a 2006, který se letos ve snaze o završení trojkoruny s týmem McLaren nedokázal kvalifikovat do Indy 500. Slavná „pětistovka“ v Indianapolis je přitom posledním závodem, který Alonsovi chybí k zápisu do historie. Španěl totiž vyhrál v loňském roce Le Mans spolu s týmovými parťáky Sébastienem Buemim a Kazukim Nakadžimou, takže letos na okruh La Sarthe přijíždí jako obhájce. Posádka vozu #8 je navíc velmi blízko k titulu mistra světa ve vytrvalostních závodech. Alonso, Buemi a Nakadžima v „supersezóně“ 2018/2019 vyhráli kromě Le Mans závody ve Spa (2018), na Sebringu a opět ve Spa (2019).

Pokračování 7 / 22

Vitalij Petrov (BR Engineering BR1 – AER #11; LMP 1)

Dalším z bývalých pilotů formule 1, kteří v sezóně 2018/2019 FIA WEC působí ve třídě LMP 1, je Rus Vitalij Petrov. Čtyřiatřicetiletý rodák z Vyborgu se v roce 2010 stal prvním ruským jezdcem, který kdy závodil ve formuli 1. O rok později v Austrálii poté s monopostem Lotus Renault Petrov získal své první a zároveň poslední umístění na stupních vítězů, když dojel na třetím místě. Jeho posledním rokem v F1 poté byla sezóny 2012, kdy závodil pro Caterham. Ve FIA WEC působí Petrov od roku 2016. První dvě sezóny strávil v LMP 2 a po vstupu týmu SMP Racing do LMP 1 se i on přesunul do elitní kategorie prototypů. Jeho nejlepším výsledkem z Le Mans je třetí místo ve třídě LMP 2 a sedmé v absolutním pořadí z roku 2016. Loňský ročník závodu nedokončil.

Pokračování 8 / 22

Stoffel Vandoorne (BR Engineering BR1 – AER #11; LMP 1)

Belgický bývalý pilot stáje McLaren ve formuli 1 Stoffel Vandoorne se s týmem SMP Racing v roce 2019 poprvé v kariéře zúčastní slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans. Sedmadvacetiletý Belgičan u ruské stáje ve třídě LMP 1 nahradil v průběhu sezóny 2018/2019 Jensona Buttona, který dal přednost obhajobě titulu v Super GT a zároveň chce trávit více času se svou těhotnou snoubenkou.

Vandoorne ve WEC debutoval v květnu na domácí půdě ve Spa a hned spolu s Michajlem Aljošinem a Vitalijem Petrovem získal třetí místo. Kromě WEC závodí Vandoorne v sezóně 2018/2019 ještě ve formuli E za tým HWA.

Pokračování 9 / 22

Stephane Sarrazin (BR Engineering BR1 – AER #17; LMP 1)

Již třiačtyřicetiletý motoristický obojživelník Stephane Sarrazin, kterému nedělá nejmenší problém přesedat z okruhového speciálu do rallyového a naopak, bude v Le Mans opět patřit k nejzkušenějším jezdcům. V letošním roce čeká Sarrazina již osmnáctá účast v nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce, na trati La Sarthe si odbyl premiéru již v roce 2001 s vozem Chrysler LMP po boku velikánů Yannicka Dalmase a Francka Montagnyho. Od roku 2007 rodák z Barjacu jel nejslavnější závod světa vždy ve třídě LMP 1, a to pětkrát s Peugeotem, šestkrát s Toyotou a loni poprvé s týmem SMP Racing. V tomto období dosáhl Sarrazin na čtyři druhá místa, kýžený triumf mu však stále uniká. Další šanci na vítězství dostane letos, proti však kromě továrních Toyot bude také tým Rebellion Racing.

Stephane Sarrazin si v kariéře připsal jeden start ve formuli 1. V roce 1999 se s týmem Minardi zúčastnil GP Brazílie.

Pokračování 10 / 22

Sergej Sirotkin (BR Engineering BR1 – AER #17; LMP 1)

Třiadvacetiletý Moskvan Sergej Sirotkin nebude letos v Le Mans nováčkem. Bývalý pilot Williamsu ve formuli 1 se slavného závodu na 24 hodin zúčastnil poprvé s týmem SMP Racing již v roce 2017, a to s prototypem Dallara P217 Gibson třídy LMP 2. Sirotkin se tehdy za volantem střídal s Michajlem Aljošinem a Viktorem Šajtarem a tato ruská trojice dojela do cíle na třiatřicátém místě v celkovém pořadí a na šestnácté pozici ve třídě LMP 2. Sirotkin se k týmu SMP Racing ve třídě LMP 1 světového vytrvalostního šampionátu FIA WEC připojil v průběhu sezóny 2018/2019, když před tisícimílovým závodem na Sebringu vytřídal u SMP mladého Matevose Isaakyana.

Pokračování 11 / 22

Paul di Resta (Ligier JS P217 – Gibson #22; LMP 2)

Brit Paul di Resta má na svém kontě tři kompletní sezóny ve formuli 1, kde v letech 2011 až 2013 závodil pro tým Force India. Svého posledního startu se však dočkal až v roce 2017, kdy z pozice rezervního jezdce týmu Williams zaskočil v Maďarsku za indisponovaného Felipeho Massu.

V letošním roce již desátou sezónou v řadě závodí v DTM, po odchodu Mercedesu z německého šampionátu cestovních vozů však nově hájí barvy britské značky Aston Martin.

V Le Mans pojede di Resta podruhé v řadě za tým United Autosports Zaka Browna, a to s prototypem Ligier JS P217 Gibson ve třídě LMP 2. I letos budou jeho parťáky v posádce Phil Hanson a Felipe Albuquerque, tato trojice si vybojovala účast v letošním Le Mans díky mistrovskému titulu v zimní asijské Le Mans Series.

Paul di Resta už s týmem United Autosports absolvoval také loňskou čtyřiadvacetihodinovku v Dayotně a letos s americkým týmem závodil v podniku evropské Le Mans Series na okruhu Paul Ricard.

Pokračování 12 / 22

Will Stevens (Ligier JS P217 – Gibson #23; LMP 2)

Sedmadvacetiletý rodák z Rochfordu v Essexu absolvoval s týmy Caterham a Marussia celkem dvacet velkých cen v letech 2014 až 2015. Ve WEC debutoval Will Stevens v roce 2016 ve třídě LMP 2 u týmů G-Drive a Manor. V Le Mans letos pojede počtvrté, nejlepšího výsledku zde dosáhl předloni, když spolu s Robertem Smithem a Driesem Vanthoorem s vozem Ferrari 488 GTE zvítězil ve třídě LMGTE – AM. O rok dříve obsadil Stevens druhé místo v LMP 2 v barvách G-Drive. Letos pojede v Le Mans Stevens s týmem Panis Barthez Competition, se kterým absolvuje i kompletní sezónu 2019 evropské Le Mans Series.

Pokračování 13 / 22

Jean-Éric Vergne (Oreca 07 – Gibson #26; LMP 2)

Devětadvacetiletý Jean-Éric Vergne v této sezóně podobně jako Sébastien Buemi kombinuje vytrvalostní závody s angažmá ve formuli e, kde závodí pro tým DS Techeetah a bojuje o obhajobu mistrovského titulu ze sezóny 2017/2018. Ve formuli 1 bylo jeho jediným působištěm Toro Rosso. Pro tento tým Vergne závodil v sezónách 2012, 2013 a 2014. Nejlépe dosáhl rodák z Pontoise na dvě šestá místa, a to v GP Kanady 2013 a GP Singapuru 2014. Ve WEC předloni absolvoval kompletní sezónu ve třídě LMP 2 u týmu Manor a v Le Mans skončil sedmý. Letos se nejslavnějšího závodu podruhé v řadě zúčastní s týmem G-Drive a parťáky Romanem Rusinovem a Jobem van Uitertem.

Pokračování 14 / 22

Giedo van der Garde (Dallara P217 – Gibson #29; LMP 2)

Holanďan Giedo van der Garde absolvoval ve formuli 1 jednu kompletní sezónu, a to v roce 2013 za Caterham. Nejvíce však ve spojení s „královnou motorsportu“ proslul svojí žalobou na tým Sauber, který van der Gardemu upřel právo závodit pro tuto stáj v sezóně 2015. Po soudním sporu musel Sauber zaplatit van der Gardemu odškodné. Ve WEC se tento Nizozemec zúčastnil čtyři závodů v LMP 2 v roce 2016 a v „supersezóně“ 2018/2019 ve stejné třídě hájí barvy stáje Racing Team Nederland. Le Mans se zúčastnil poprvé ve zmíněném roce 2016, kdy s týmem G-Drive závod nedokončil. Loni dojel s Dallarou nizozemského týmu jedenáctý absolutně a sedmý v LMP 2. Posádka van der Garde, van Eerd, de Vries obsadila v dosavadním průběhu sezóny WEC 2018/2019 pět pátých míst a v pořadí třídy LMP 2 jí patří šesté místo.

Pokračování 15 / 22

Pastor Maldonado (Oreca 07 – Gibson #31; LMP 2)

Venezuelan Pastor Maldonado se loni po delší odmlce naplno vrátil k závodění a s týmem DragonSpeed absolvuje kompletní supersezónu FIA WEC 2018/2019 ve třídě LMP 2. Ve formuli 1 strávil Maldonado celkem pět sezón u týmů Williams a Lotus. Nejúspěšnější pro něj byl rok 2012, kdy pro Williams získal triumf ve španělské velké ceně.

V Le Mans loni Maldonado debutoval a letos se sem vrací spolu s Anthonym Davidsonem a Robertem Gonzalezem, aby se společně pokusili vylepšit loňské třetí místo v LMP 2. Posádka týmu DragonSpeed je před finálovým závodem sezóny povzbuzena vítězstvím ve zasněžené šestihodinovce ve Spa, kde se o vítězství vozu #31 v LMP 2 největší měrou zasloužil právě Pastor Maldonado.

Pokračování 16 / 22

Anthony Davidson (Oreca 07 – Gibson #31; LMP 2)

Zkušený čtyřicetiletý Anthony Davidson již v Le Mans patří mezi staré známé tváře. Britský pilot zde debutoval již v roce 2003 s vozem Ferrari 550-GTS Maranello týmu Velox Prodrive Racing a následně francouzskou vytrvalostní klasiku nevynechal ani jednou v rozmezí let 2009 až 2017. Pokaždé v tomto období na La Sarthe startoval v královské třídě LMP 1, a to jednou s Aston Martinem, dvakrát s Peugeotem a šestkrát s Toyotou. I když Davidson startoval v továrních týmech, tak se celkového vítězství nedočkal. Nejblíže triumfu byl v roce 2013, kdy spolu se Sébastienem Buemim a Stéphanem Sarrazinem dojel s Toyotou TS030 Hybrid na druhém místě.

Na startu neslavnější čtyřiadvacetihodinovky chyběl po delší době až loni, kdy svoji závodní sedačku u Toyoty ve WEC přenechal Fernandu Alonsovi. Do „supersezóny“ FIA WEC však nakonec Anthony Davidson naskočil alespoň v jejím průběhu do třídy LMP 2, kde posílil tým DragonSpeed.

I když Davidson nikdy nevyhrál Le Mans, tak se může alespoň pyšnit titulem mistra světa ve vytrvalostních závodech. Ten získal v sezóně 2014 společně se Sébastienem Buemim.

Ve světě formule 1 se britský jezdec pohyboval v letech 2002 až 2008. V sezóně 2002 si připsal v Maďarsku a v Belgii dva premiérové starty s monopostem Minardi. V roce 2004 byl poté testovacím pilotem Hondy, s jejímž vozem BAR 007 absolvoval o rok později GP Malajsie. V sezóně 2006 opět zůstal jen u testování, ale v roce 2007 se Anthony Davidson konečně dočkal a absolvoval kompletní sezónu s týmem Super Aguri F1. Pro stejnou stáj poté ještě odjel první čtyři velké ceny sezóny 2008.

Pokračování 17 / 22

Jan Magnussen (Chevrolet Corvette C7.R #63; LMGTE – PRO)

Již velmi zkušený dánský pilot a otec Kevina Magnussena se v roce 2019 zúčastní již svého jednadvacátého Le Mans. Od roku 2004 závodí na trati La Sarthe Jan Magnussen s vozy Chevrolet Corvette, se kterými zde získal čtyři vítězství ve třídách GTS a GT1. Kromě Le Mans absolvuje Magnussen v této sezóně se speciálem Corvette C7.R kompletní sezónu zámořského šampionátu IMSA WSC ve třídě GTLM (ekvivalent LMGTE – PRO v Le Mans a WEC). Ve formuli 1 odstartoval Magnussen do čtyřiadvaceti velkých cen v letech 1995, 1997 a 1998 s monoposty týmů McLaren a Steward Ford.

Pokračování 18 / 22

Sébastien Bourdais (Ford GT #68; LMGTE – PRO)

Rodák z Le Mans Sébastien Bourdais se předloni po nehodě v kvalifikaci na Indy 500 nemohl zúčastnit svého domácího závodu, a tak se v roce 2018 na La Sarthe vracel po roční odmlce a ihned o sobě dal hodně vědět – tisícovky fanoušků dodnes vzpomínají na jeho loňsko epickou bitvu s Frédéricem Makowieckim za volantem Porsche. Bourdaise letos čeká v nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce třináctý start. Největších úspěchů zde dosáhl s týmem Peugeot, když v letech 2007, 2009 a 2011 získal tři druhá místa v absolutním pořadí. V závodech sportovních vozů se brýlatý Francouz účastní s týmem Ford kromě Le Mans také zámořských vytrvalostních podniků ze šampionátu IMSA WSC. Své angažmá u Fordu Bourdais kombinuje s působením v IndyCar u týmu Dale Coyne Racing. Do formule 1 francouzský pilot přišel v roce 2008 jako čtyřnásobný šampion série CART/Champ Car, kde následně strávil dvě sezónu u Toro Rosso.

Pokračování 19 / 22

Gianmaria Bruni (Porsche 911 RSR #91; LMGTE – PRO)

Osmatřicetiletý Ital Gianmaria Bruni si své renomé vybudoval především v závodech sportovních vozů, kde po mnoho sezón v různých šampionátech reprezentoval značku Ferrari. S továrními vozy italského výrobce získal i dva tituly ve WEC a tři vítězství v Le Mans ve třídách GT2 a LMGTE – PRO.

Po sezóně 2016 však Bruni řady Ferrari opustil a přestoupil ke konkurenčnímu Porsche. S německou značkou dosáhl na první dvě pódia v roce 2017 v zámořském šampionátu IMSA WSC, když dojel dvakrát druhý na okruzích Lime Rock Park a Road America. O rok později získal za volantem Porsche třetí místo na Sebringu.

V sezóně FIA WEC 2018/2019 závodí Bruni pro tovární Porsche ve třídě LMGTE – PRO ve dvojici spolu s Richardem Lietzem a toto spojení funguje. Lietz a Bruni byli druzí v Le Mans a v Šanghaji a vyhráli tisícimílový závod na Sebringu. Svým bodovým přínosem tak německému továrnímu týmu značně přispěli k vítězství v mistrovství světa značek vozů GTE. Pro vytrvalostní závody tento pár doplňuje ještě Frédéric Makowiecki.

Během svojí kariéry Gianmaria Bruni nakoukl i do formule 1, kde absolvoval kompletní sezónu 2004 s týmem Minardi Cosworth.

Pokračování 20 / 22

Giancarlo Fisichella (Ferrari 488 GTE #54; LMGTE – AM)

Již šestačtyřicetiletý zkušený Giancarlo Fisichella má na svém kontě 229 startů ve velkých cenách formule 1, které v letech 1996 až 2009 nasbíral u týmů Minardi, Jordan, Benetton, Sauber, Renault, Force India a Ferrari. Rodák z Říma v „královně motorsportu“ třikrát vystoupil i na stupínek nejvyšší. Po odchodu z formule 1 se Fisichella přeorientoval na závody sportovních vozů, od roku 2010 celkem devětkrát absolvoval Le Mans s vozy Ferrari F430 GT2, 458 Italia GT2 a 488 GTE. Mimo Le Mans kombinuje Fisichella závody WEC s podniky zámořského IMSA WSC. V aktuálně probíhající sezóně hájí Giancarlo Fisichella barvy týmu Spirit of Race ve třídě LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.

Pokračování 21 / 22

Olivier Beretta (Ferrari 488 GTE #70; LMGTE – AM)

Devětačtyřicetiletý Monačan Olivier Beretta závodil ve formuli 1 v roce 1994 za tým Larousse, svoji kariéru však zaměřil především na vytrvalostní závody a sportovní vozy. V letošním roce pojede Beretta již své třiadvacáté Le Mans. V minulosti získal na trati La Sarthe šest vítězství ve třídách GTS, GT1 a GTE – PRO. V tomto roce se Olivier Beretta rovněž účastní kompletní supersezóny FIA WEC 2018/2019 s týmem MR Racing ve třídě LMGTE – AM.

Pokračování 22 / 22

Pedro Lamy (Aston Martin Vantage #98; LMGTE – AM)

Dvaatřicet startů ve formuli 1 má na svém kontě sedmačtyřicetiletý rodák z Aldeia Galega Pedro Lamy, který v „královně motorsportu“ v letech 1993 až 1996 vystřídal týmy Lotus a Minardi. V Le Mans ho můžeme řadit k nejzkušenějším pilotům, letos si na La Sarthe připíše svůj jubilejní dvacátý start. Od roku 2012 také Lamy působí ve WEC, přičemž od sezóny 2013 u Aston Martin Racing. V roce 2017 se Lamy stal spolu s Mathiasem Laudou a Paulem Dalla Lanou šampionem třídy LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.

Foto: David Merrett from Daventry, England, CC BY 2.0

Zajímavostí je, že v roce 2005 jel Pedro Lamy 24 hodin Le Mans ve třídě GT1 za tým Aston Martin Racing a jeho kolegy v posádce byli Peter Kox a náš Tomáš Enge.