Doktor Zloun slaví sedmdesátku

Helmut Marko je výraznou osobností, která si ale mezi fanoušky konkurenčních týmů dokázala vybudovat poměrně dlouhé zástupy odpůrců. Kdo je ale vlastně tento muž, který se pravidelně na každém závodě pohybuje v garáži Red Bullu a jeho vliv na chod týmu je podle všeho daleko více než malý? Narodil se 27. dubna 1943 v rakouském Grazu. V mládí byl známý svými přátelskými vztahy s Jochenem Rindtem, pozdějším mistrem světa, kterého znal už ze školy. Helmut s Jochenem se často uměli postarat o rozruch při amatérských závodech po běžných komunikacích. Při dvou takových vyjížďkách Marko jen tak tak vyvázl nezraněn. V jedné slepé zatáčce se nestačil vyhnout protijedoucímu nákladnímu vozu, odnesl to vůz patřící jeho otci. V jiné šlamastice zase zdemoloval auto patřící Rindtovi. Nezvládl průjezd slepou zatáčkou a od vážných následků na zdraví či životě ho zachránilo to, že včas za jízdy z auta vyskočil.

I přes tyto úlety byl Marko úspěšným studentem a v roce 1967 dokonce získal titul doktora práv. Co se závodění týče, přesunul se ze silnic na závodní tratě. V roce 1968 již závodil v sérii Formula Super Vee (závody zaštiťované Volkswagenem, ne nepodobné dnešní formuli Renault) a o rok později přesedlal do formule 3. Velký talent prokázal ve vytrvalostních závodech. Svou první čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans v roce 1970 (tedy jen necelé tři měsíce před Rindtovou smrtí) za volantem Porsche 908 přetavil ve vítězství v kategorii vozů do 3.0l (celkové třetí místo). V roce 1971 se mohl představit i v několika závodech formule 1. V Německu hájil barvy týmu patřícího Jo Bonnierovi. Vystoupení to však bylo velmi krátké. Marko se zúčastnil pouze volného tréninku, ve kterém absolvoval jediné kolo. Poté mu došlo palivo. Následující čtyři velké ceny (Rakousko, Itálie, Kanada, Spojené státy) absolvoval v angažmá týmu British Racing Motors, stáje s velkou minulostí. Na body nedosáhl, nicméně v Rakousku (Österreichring) dojel jedenáctý, v Kanadě (Mosport Park) dvanáctý a v USA (Watkins Glen) třináctý. Představení na Monze nedokončil.

V tomtéž roce o sobě ale Marko dal opět pořádně vědět díky představení v Le Mans. Tentokrát mohl osedlat legendární a superrychlý vůz Porsche 917 (o který se střídal s Nizozemcem Gijsem van Lennepem, hlavním sponzorem tehdy bylo Martini). Marko dokázal celý závod vyhrát, a to ve velkém stylu. Spolu s van Lennepem dokázali za čtyřiadvacet hodin ujet 5335.313 kilometrů, což odpovídá neuvěřitelné průměrné rychlosti 222.304km/h! Tento počin představoval rekord, který zůstal na téměř čtyři dekády nepřekonán (vylepšit se ho podařilo až v roce 2010 posádce Audi ve složení Mike Rockenfeller, Timo Bernhard, Romain Dumas).

Také v roce 1972 měl Marko v plánu zkusit štěstí ve formuli 1, opět s BRM. Bohužel mu ale nebylo přáno absolvovat kompletní sezonu. V Argentině (Buenos Aires) skončil desátý, v Jižní Africe (Kyalami) čtrnáctý, Španělsko vynechal, v Monaku osmý (vůbec nejlepší Markův výsledek ve formuli 1). Mezi Monakem a Belgií se Marko vytáhl ve slavném závodě Targa Florio, kde skončil druhý a připsal si již nikdy nepřekonaný rekord trati. V Belgii (Spa) byl v cíli na desáté pozici. Následovala osudová Velká cena Francie 1972, jež se konala na okruhu Charade, ležícím poblíž města Clermont-Ferrand, v regionu Auvergne. Marko se kvalifikoval do třetí řady, výborně odstartoval a vypadalo to, že si jede pro své první body v královně motorsportu. V osmém kole však jel těsně za lotusem Emersona Fittipaldiho na šestém místě, když v tom Brazilcův vůz najel na kámen velikosti pěsti, který byl následně katapultován přímo na Marka. Ten neměl žádný čas reagovat. Kámen prolétl hledím jeho přilby a zasáhl ho do levého oka.

Těžce zraněný Marko dokázal zabránit nárazu do svodidel, vystoupil z monopostu a vzápětí zkolaboval. Celé situaci přihlížel bývalý závodník Vic Elford, který Marka ihned naložil do safety caru (Porsche 914) a dovezl ho k mobilnímu zdravotnickému zařízení situovanému přímo na okruhu. Následovala série dnes již těžko uvěřitelných situací. Marko byl po základním ošetření na okruhu odvezen do nemocnice Hotel Dieux, kde musel i přes svá zranění vyplňovat formuláře a sjednávat náklady na léčbu. Následně se dozvěděl, že mu tamní lékaři nemohou pomoci a že musí být převezen jinam. Cestou na oční kliniku si div nepřivodil další zranění v bláznivě jedoucí sanitce. Když se konečně dostal na místo, podstoupil operaci, po které byl zdravotnický personál přesvědčen, že Marko nepřijde o zrak. Nedlouho poté se ale v Grazu dozvěděl, že postižené oko je nenávratně ztraceno.

"Obvykle ztráty svého oka nelituji. Prostě se stalo, už to nevrátím. Někteří jezdci jsou úspěšní na trati a po skončení kariéry nešťastní v životě. Pro mě byla situace jasná – začal mi nový život. Život jde dál, ať už se stane cokoliv. Ostatně, mohlo by to být dobré motto pro náš tým," řekl Marko v jednom z rozhovorů.

Marko ovšem nikdy závodění nadobro neopustil, jen se musel smířit s novou rolí. Známý je mimo jiné jako manažer dalších slavných Rakušanů, Gerharda Bergera a Karla Wendlingera. Také založil svůj vlastní závodní tým, RSM Marko, působící ve formuli 3 a formuli 3000. Nedlouho poté vystupoval pod názvem Red Bull Junior Team. Tak se začaly vyvíjet jeho dobré vztahy s Dietrichem Mateschitzem, šéfem společnosti Red Bull, který Markovi svěřil dohled nad vývojovým programem pro mladé jezdce. A stalo se, že se Helmut Marko seznámil s jistým teenagerem s akné a rovnátky na zubech, nesoucím jméno Sebastian Vettel. O nadání německého závodníka od začátku neměl pochyby a předpovídal mu velkou budoucnost.

Právě Vettel je největším Markovým úspěchem za jeho spolupráce s Red Bullem. Rodák z Heppenheimu se pod Markova křídla dostal ve dvanácti letech. "Bylo to neuvěřitelné. Náctiletý kluk po vyhraném závodě říkal zavedenému týmu, že jenom vítězit nestačí a radil, jak z vozu dostat víc. Všichni si říkali, co si to ten výrostek o sobě vlastně myslí? Už v té době bylo očividné, že jede na maximum, a to za jakýchkoliv podmínek. Navíc také v rámci našeho vývojového programu vystudoval střední školu. Nikdy nevíte, co vás při závodění může potkat. Určitě neuškodí, když máte k dispozici hlavu, kterou můžete v případě potřeby využít i na něco jiného než pouze jako věšák na helmu. Vzdělání také pomáhá se zvládáním stresu a ostatně je to výhodné i pro řešení technických fines. Také je to výhodné pro veřejné vystupování," řekl Marko na Vettelovu adresu.

Markovy výroky, například na adresu Marka Webbera či ostatních soupeřů, mu vytvořila poměrně rozsáhlou komunitu lidí, kteří ho nemají v lásce (přispěla k tomu zřejmě i jeho image nepříliš přátelsky vystupujícího, chladného muže). Právě Marko by měl nést část zásluh na tom, že pozice Sebastiana Vettela je v Red Bullu naprosto neotřesitelná. Zdá se, že i po sedmdesátce se do důchodu nechystá a dál bude na svého svěřence dohlížet. Už proto, že úděl dnešních pilotů je podle něho v mnoha věcech stresově náročnější než před čtyřiceti lety:

"Ano, bohužel to tak je. Vzpomínám si třeba, jak Mike Hailwood (vynikající motocyklový závodník, který v pozdějších letech své kariéry zkoušel štěstí i ve formuli 1 – pozn. redakce) před jedním závodem nestihl vystřízlivět. Byl to závod v Kyalami, kde dokonce vedl, než ho o vítězství připravila nějaká stupidní technická porucha. S dalšími dvěma piloty jsme ho pak pořád namol opilého museli odnést do jeho pokoje. Byl hrozně vytočený. Řekl bych ale, že takové příběhy bychom raději dnešním mladíkům říkat neměli."