Letošní australský závod světového šampionátu F1 bude mít pořadové číslo 26, ovšem kolem jezírka v melbournském Albert Parku se pojede ve směru hodinových ručiček teprve - nebo už? - popatnácté.
Do roku 1995 totiž GP Austrálie hostilo
na 3 780 m dlouhé trati Adelaide a první melbournský závod byl v roce 1996
charakterizován dvěma faktory: jednak přinesl dvojitou výhru vozů Williams
(Damon Hill, Jacques Villeneuve) a pak i hrůzostrašně vypadající havárii
Martina Brundla. Trochu podobný scénář měl závod i loni. O double se tentokrát
postaraly monoposty Brawn GP (na Williams zbylo jen nejrychlejší kolo), ovšem
vzrušivá náhrada za divokou havárii přišla až dlouho po závodě. V momentě, kdy
byl za lhaní diskvalifikován Lewis Hamilton...
Koruna patří Schumacherovi a McLarenu
Současná australská GP se jezdí na 5
303 m dlouhém okruhu s nízkou přilnavostí. Má 16 zatáček (10 pravých a šest
levých) a jeho nejrychlejším místem je konec cílové rovinky (loni tam naměřili
při kvalifikaci Sebastienu Buemimu 308,7 km/h) a tím nejpomalejším zatáčka
číslo 3 (Sport Centrum), v níž vozy jezdí na dvojku rychlostí kolem 85 km/h.
Podle Fernanda Alonsa je však velmi citlivý a delikátní především úsek Waite,
mezi zatáčkami číslo 11 a 12. Okruh na němž
hraje slušnou roli opotřebení brzd, se dá z 66,3 % projet na plný plyn.
Jezdci během něho řadí přibližně 56krát, přičemž během kola zmizí v Albert
Parku z palivových nádrží GP monopostů 2,62 kg paliva. Protože však doplňování
paliva se letos nekoná a po GP Bahrajnu není vůbec jasné, jak často se měnit
budou pneumatiky, málokdo také tuší, kdy vlastně vozy na pit lane přijedou. V
případě jediné zastávky by to v závodě vypsaném na 58 kol (307,574 km), mělo
být mezi koly 29 až 35. V případě dvou zastávek se dají zastávky očekávat mezi
koly 21 až 25 a 35 až 43 a v případě tří, pak v intervalu 15 až 18, 29 až 34 a
42 až 47 kol.
Králem melbournské tratě je stále
Michael Schumacher, který na ní vyhrál už čtyřikrát a vedle Davida Coultharda
(vyhrál dvakrát) je také jediným, kdo na
ní dokázal zvítězit víc než jednou. Sedminásobnému mistru světa v Melbourne
patří – spolu s Häkkinenem - i nejvyšší počet vyjetých pole position (tři,
Villeneuve a Button získali dvě). V počtu zajetých nejrychlejších kol však už
Michaela Schumachera (tři) stačil v Albert Parku trumfnout Fin Kimi Räikkönen
(4), absentující letos díky rallye.
Schumacher, jenž se letos do Melbourne
vrací po 69 závodech (při své dosavadní australské derniéře ve 33. kole
havaroval), však se svými čtyřmi výhrami nevévodí pouze melbournské bilanci,
ale i celkovým statistikám GP Austrálie. Mezi týmy závodu pátém kontinentě
vládne McLaren (9 výher), před Ferrari (7) a Williamsem (5). Nejvíc
australských pole position patří Sennovi (a dlouho bude, protože tři získali
Mansell, Villeneuve a Schumacher) a mezi značkami tohle prvenství patří vozům z
Wokingu (9). Ovšem jezdcům stáje McLaren toho patří po této stránce mnohem víc:
největší počet australských bodů (180), pódií (20) i v čele závodů ujetých
kilometrů (2 517). A s týmy Williams a Ferrari se pak tato stáj dělí o nejvíc
nejrychlejších kol (všichni sedm).
Jestliže většinu australských
značkových bilancí ovládá McLaren, pak mezi piloty platí totéž o Michaelu
Schumacherovi. Ten totiž v GP Austrálie vládne i nejrychlejším kolům (5), počtu
pódií (6), získaných bodů (57), stejně jako počtu v čele odjetých kilometrů (1
190, před Sennou s 646). V motorech pak všechny tyto statistiky ovládají
pohonné jednotky z Maranella. S jedinou výjimkou: nejvíc pole position (sedm) v
Austrálii zajely motory Renault...