Kdyby to umožňovala pravidla, nemusely by se během Grand Prix Monaka vůbec měnit pneumatiky. Degradace v podstatě neexistuje.
Nízká degradace a také menší vzdálenost, kterou jezdci v Monaku ujedou (pamatujme, že se nejede na 300 km). V Monaku by jezdci vůbec nemuseli stavět. I nejměkčí ultraměkká směs vydrží celou délku závodu.
Stavět se ale musí. V pravidlech není minimální počet zastávek uveden, ale jezdec musí odjet alespoň kolo na dvou rozdílných směsích.
K čemu to povede? Jezdci, kteří nepostoupili do třetí části, mohou startovat na jakékoliv sadě chtějí. Je tedy možné, že někteří z nich už po prvním kole zamíří do boxů a přezují ze superměkké na ultraměkkou. Pokud by v prvních kolech vyjel safety car, bylo by to prakticky jisté.
Někteří jezdci by se mohli pokusit do poslední části na superměkké sadě. Bude to ale velmi riskantní.
Podle Isoly je rozdíl mezi ultraměkkou a superměkkou asi 0,7 sekundy, ale v závodě bude menší.
„Předpokládám, že všichni budou mít v plánu dlouhý stint na ultraměkké,“ řekl Isola.
„Uvidíme, protože pravděpodobnost safety caru je poměnrně vysoká. Opotřebení není problém, degradace není problém. Když jsme se podívali na pneumatiky, byly perfektní, bez puchýřů, bez drolení.“
Foto: Getty Images / Peter Fox