Příznivci formule 1 na začátek letošní sezóny odložené kvůli pandemii koronaviru stále čekají. Podle posledních plánů majitele F1, společnosti Liberty Media, by se měly první závody uskutečnit na začátku července v Rakousku před prázdnými tribunami. Jezdci se proto připravují na návrat do svých kokpitů.
Naposledy přitom piloti jezdili po trati na konci února v předsezónních testech v Barceloně. To je ještě delší přestávka, než v posledních letech bývá mezi posledním závodem ročníku a předsezónními testy následující sezóny.
Jak náročné bude pro piloty znovu – zřejmě v červenci na rakouském Red Bull Ringu - usednout do kokpitu formule 1?
„Je to poprvé, co se něco takového stalo, nelze to s ničím srovnávat, nemůžeme si být jistí. Mám ale pár nápadů,“ říká doktor Riccardo Ceccarelli, jehož tréninkovým centrem prošla za posledních 20 let celá řada pilotů F1.
Ceccarelliho práce s piloty není jen o fyzickém tréninku, ale i o práci s mozkem. Jet s formulí 1 na limitu je psychicky náročné, stres je přitom podstatně nižší, když pilot z limitu lehce ubere. Aby ale pilot s ubráním neztratil výkonnost, zaměřuje se Ceccarelliho trénink na to, aby mozek pilota pracoval úsporněji, využíval méně energie a tím snížil stres. Díky tomu může jet pilot na limitu delší dobu.
Když však pilot více než tři měsíce nejede na limitu s vozem F1, co to přinese? „Nemyslím si, že tam bude velký problém po fyzické stránce. Četl jsem, jak Carlos Sainz Jr. říkal, že bude problémem krk, myslím ale, že správným tréninkem je možné krk dostatečně posílit. Když jsem připravoval Jarna Trulliho na přestup přímo z F3 do F1 (v roce 1997), průměr jeho krku byl během jednoho měsíce o 3 cm větší. A podle svých slov neměl ve svém prvním závodě ve F1 s krkem vůbec žádné problémy.“
Pravdou zůstává, že nejlepším tréninkem pro řízení vozu formule 1 je řízení monopostu F1. Když nejsou krční svaly pravidelně vystavovány vysokým a trvalým přetížením, poměrně rychle tyto svaly ochabují. Když je ale jezdec opět začne zatěžovat, znovu získají velmi rychle svou sílu.
„Myslím, že po karanténě by jezdci mohli čelit spíše psychickým, než fyzickým problémům. Udržet si motivaci, nenudit se nebo nebýt negativní, když nevíte, kdy se pojede další závod. Je to velká změna v životě. Bez adrenalinu, řízení auta, práce a setkávání se s množstvím lidí. Může to mít nepříznivý vliv na mentální stránku.
„Je proto důležité stanovit si cíle na každý den. Místo normální jízdy na bicyklu si mohou stanovit čas, který musí překonat, nebo mohou použít software, který jim umožňuje soupeřit s ostatními. Simulátor je skvělý, ale nesmí jít jen na simulátor. Stanovit si cíle, závodit proti sobě, snažit se neustále zlepšovat a následně analyzovat data. To vše je potřeba, aby mozek neustále pracoval efektivně.“
„Opice musí být krmeny banány. Závodník musí být krmen závody. Každý den.“
Závodění na simulátoru k tréninku využívá například Charles Leclerc. „Online závodění určitě pomáhá. Chování vozu nikdy nebude stejné jako v reálném životě. Vůz se vždy chová trochu jinak, ale pomáhá mi to zlepšovat moje reflexy a každý den je trénovat,“ říká Monačan.
„Je spousta parametrů, které vytváří celkového pilota a kromě jeho talentu se podílí na jeho výkonnosti. A možná jasněji uvidíme, jak toto přerušení některé jezdce ovlivní více než jiné. Velmi důležitá je mentální flexibilita. Lidé, kteří musí mít stejnou rutinu a jsou tím posedlí, nebudou problémy dobře zvládat. A vyhoří,“ dodává Ceccarelli.
„Pokud si představíme, že F1 by mohla být v tomto uzavřeném prostředí velmi odlišná, jiný kalendář, jiný způsob práce s menším množstvím lidí. Bude to vyžadovat mentální flexibilitu. Je zřejmé, že piloti potřebují mít konkurenčního ducha. Až zoufale chtějí být nejlepší a vyhrát, nebo skončit čtrnáctí, když se zdá být maximem patnácté místo. Síla tohoto ducha bude důležitá.
„Pak existuje mozková ekonomika. Kolik z toho, co pilot ve voze dělá, může udělat automaticky. Nestará se o týmového manažera, se kterým to bylo těžké, nebo o novináře, který napsal něco proti němu, nebo o přítelkyni, se kterou má problémy. Nestará se o žádnou z těchto věcí, jeho mozek je na to takto trénován. Jako (Kimi) Räikkönen.
„Velcí jezdci kromě toho musí být schopni vidět jasně svou vlastní výkonnost, dokázat zanalyzovat sebe samého a být k sobě upřímný. Nevymlouvat se, nezaměřovat se na vnější vlivy, vždy hledat vlastní slabiny. Protože to je oblast zlepšení. Když jsem se poprvé setkal s Michaelem Schumacherem nebo Ayrtonem Sennou a oni si uvědomili, že jsem doktor, oba měli spoustu otázek. Jako by se snažili zjistit, jestli je ještě něco, co by mohli vědět a mohl bych jim pomoci hledat jejich slabiny.
„K tomu potřebujete mít obrovské sebevědomí. Víte, že jste silní, ale chcete být silnější. Vidíte to v tenise u Federera nebo Nadala. Neustále mění trenéry, protože mají pocit, že každý může najít jinou chybu, na které mohou pracovat. Jsou sebekritičtí a mají mentální flexibilitu.“
Co tedy přinesou první závody odložené sezóny? Budou jezdci náchylnější k chybám? Budou jejich výsledky stejně vyrovnané nebo bude docházet k výkyvům? Už první závody mohou napovědět.
Foto: Getty Images / Charles Coates