Kuan-jü Čou má za sebou velkou nehodu. Během několika sekund zažil jízdu hlavou dolů, kotrmelce vozu i dopad mezi bariéru a plot.
Při nehodě došlo ke zhroucení ochranného oblouku, což je oblast, které se nyní Alfa Romeo věnuje.
„Bylo to několikanásobně tvrdší než skutečné hodnoty, se kterými pracujeme,“ řekl Kuan-jü Čou o dopadu a nárazových testech. „To samozřejmě pravděpodobně způsobilo problém, že se to hned utrhlo.“
Čou však uvedl, že aspektem nehody, který ho nejvíce znepokojil, byla poloha, v níž jeho vůz přistál, když překonal bariéru z pneumatik a dostal se mezi ni a plot, do kterého narazil. Bude ho zajímat, zda se v tomto ohledu něco změní.
„Buď nemít žádnou mezeru, nebo ji mít trochu širší, protože moje pozice byla asi ta nejhorší pozice pro případ, kdyby něco začalo hořet. Takže to není ideální.“
Nehoda...
„Když se auto převrátilo, první, co jsem se snažil udělat, bylo pustit ruku z volantu. Nikdy totiž nevíte. Při takové nehodě si můžete snadno zlomit zápěstí.“
„Zatímco jsem jen tak klouzal po zemi, věděl jsem, že budu čelit obrovskému nárazu, který se blíží, protože auto nezastavovalo, a tak jsem se snažil zafixovat se v nejbezpečnější možné pozici. Není to tak, že bych jen stáhl ruky dozadu, ale držel jsem je v rozumném napětí, aby při posledním nárazu nelítaly všude kolem.“
„V podstatě jsem jen čekal na ten poslední náraz. A jakmile jsem se zastavil, nevěděl jsem, kde jsem, protože jsem byl hlavou dolů.“
„Cítil jsem, že něco uniká. Nebyl jsem si jistý, jestli to bylo z mého těla, nebo z auta. Snažil jsem se vypnout motor, protože ten byl v té době stále zapnutý. Věděl jsem, že pokud začne hořet, bude těžké se dostat ven.“
„Nevěděl jsem, co se stalo, kdo do mě narazil, protože jsem jel rovně, před první zatáčkou jsem byl vedle bílé čáry a pak najednou přišel velký náraz.“
„Neuvědomil jsem si, že jsem mezi bariérami. Myslel jsem si, že jsem vedle bariér, ale ve skutečnosti jsem byl mezi bariérou a plotem, což nevím, jak jsem přežil. Při zpětném pohledu je jasné, že mě zachránila svatozář.“
Nejhorší zážitek? Cesta domů
Kuan-jü Čou uvedl, že nejhorší byla nakonec z celého dne cesta domů. Nemyslí si, že by měl po nehodě nějaké psychické problémy.
„Na dálnici M1 jsem se zasekl v zácpě. Vybral jsem si špatnou cestu! Vyjel jsem asi v pět hodin odpoledne, domů jsem dorazil v devět večer. Byl to dlouhý, dlouhý den.“
„Člověk by se nejraději vrátil domů, aby se trochu zchladil, protože jsem byl celý od prachu, po nárazu ho byla spousta. Chtěl jsem domů, dát si sprchu a prostě si odpočinout.“
Na otázku, zda potřebuje nějakou podporu, aby se z nehody dostal, odpověděl: „Už v neděli jsem se na ten závod díval. Nebylo mi při jeho sledování špatně, ani jsem neměl ten nějaké pocity, takže si myslím, že jsem to dokázal strávit sám. Byl jsem rád, že jsem měl den volna, v úterý jsem se pak vrátil k fyzické přípravě.“