Často zmiňovanou a používanou technikou je „lift and coast“.
Nezřídkakdy slýcháme během velkých cen v týmových rádiích inženýry nabádající závodníky k šetření paliva. Používaným termínem je tzv. „lift and coast“. Co si pod ním představit? Jak funguje? A proč není důvod ho nenávidět?
„Lift and coast“, nejrychlejší cesta do cíle
Jízda na hranici možností vozu, plný plyn na rovinkách, tvrdé brzdění na jejich konci, balancování na limitu přilnavosti pneumatik v zatáčkách, to je způsob, jakým dosáhnout co nejlepšího času na jedno kolo.
Jedná se však také o nejrychlejší cestu do cíle závodu? Nikoliv, řeknou vám inženýři týmů formule 1, načež nabídnou možnost šetření paliva. Tu fanoušci pochopitelně odmítnou a přiřadí ji k viníkům nízké atraktivity současné F1. Jak ale takové šetření paliva vlastně vypadá?
Aby byl závodník schopen odjet celý závod naplno, potřebuje určité množství paliva. Filosofií, kterou inženýři sledují, je však natankovat pro závod paliva méně, využívat tedy výhody lehčího vozu a při samotné jízdě chytrým způsobem „zvolňovat“, aby bylo dosaženo nižší spotřeby. Takový způsob je podle nich prokazatelně rychlejší v rámci celého závodu.
Zvolnit však v tomto případě neznamená daleko před zatáčkou sundat nohu z plynu a do zákruty jen tak doklouzat. Na rovinkách je stále potřeba jet na plný plyn, to je nejrychlejší cesta na jejich konec. Vtip však spočívá v tom, vložit mezi fázi plného plynu a skok na brzdový pedál krátký moment, během kterého jezdec neakceleruje, ani nebrzdí.
V ten krátký moment totiž spotřeba paliva klesne prakticky na nulu. Vzhledem k tomu, že vůz cestuje vysokou rychlostí, trvá tento úsek velmi krátce. Rozdíl proti plnému tempu se běžně pohybuje v rozmezí do jedné desetiny sekundy. Neznamená to tedy, že by jezdec v rámci šetření paliva kroužil po trati tempem výletním.
Výhody a nevýhody
Když se jednotlivé úsporné úseky nasčítají po délce závodu, je možné absolvovat ho za použití množství až o několik kilogramů nižšího. To je důležité v současné době, kdy během závodu není možné tankovat, na startu tedy vůz stojí s plnou náloží. V takovém případě je jasné, že lehčí vůz znamená rychlejší vůz.
Uleví se také brzdám. Ty musejí vůz zbavit kinetické energie, která přitom roste se druhou mocninou rychlosti. Pokud tedy během „lift and coast“ fáze vůz vlivem odporu vzduchu, pneumatik a ztrát skrze pohonné ústrojí zpomalí například z 300 na 280 km/h, znamená to poměrně velké snížení kinetické energie. Energie, kterou brzdy nemusejí převádět na teplo. Jsou tedy méně namáhány.
Na druhou stranu, současné hybridní vozy během brzdění transformují určitou část pohybové energie na elektrickou, která je ukládána díky motor-generátoru MGU-K a je zpětně využitelná. Technika „lift and coast“ tuto rekuperaci neumožňuje. Aktuální limit 2 MJ na kolo však znamená, že jen zřídkakdy není systém využit naplno.
Není možné šetřit palivo efektivněji?
Jiné techniky nejsou v současné F1 dost dobře použitelné. Například pozvolnější práce s plynovým pedálem, která je prostředkem snížení spotřeby pro řadu řidičů v běžném provozu, se pro F1 nehodí. Znamená totiž vysokou časovou ztrátu, neboť vozu mnohem déle trvá nabrat potřebnou rychlost. Stejně tak snížení průtoku paliva znamená výrazné zhoršení výkonnosti.
„Lift and coast je nejefektivnější způsob, jak šetřit palivo. Dělali to už v 80. letech. Pamatuji, že to dělal už můj otec (Keke), když závodil s Alainem Prostem." - Nico Rosberg
Je šetřetní paliva zabijákem atraktivity?
Jezdci při běžném použití techniky „lift and coast“ ztrácejí pouze zlomky sekundy na kolo, znamená to tedy, že zbytek okruhu absolvují z pohledu palivové strategie v plném nasazení. Pomalejší tempo mají na svědomí spíše pneumatiky či celková úroveň výkonnosti současných vozů.
Mohlo by se zdát, že zvolňování před zatáčkami může jezdce vystavit většímu tlaku soupeřů za sebou. Je přitom jasné, že nejlépe se palivo šetří na konci dlouhých rovinek, což jsou často zároveň nejlepší místa pro předjíždění.
Ztráta desetiny sekundy však neznamená tolik, aby se jezdec dostal do problémů, vyjma situací, kdy spolu závodníci přímo svádějí souboj. V takovém případě však jezdec s největší pravděpodobností na šetření paliva nehledí a této taktice se věnuje na méně nebezpečných, z pohledu úspory však zároveň méně vhodných místech.
Šetření paliva náročnou disciplínou
Pro závodní jezdce není provedení techniky „lift and coast“ jednoduchým úkolem, naopak je potřeba ji dlouho trénovat a ladit. Vložení této fáze mezi plný plyn a brzdění znamená jistou změnu polohy ideálního brzdného bodu.
Pro závodníky přicházející z nižších kategorií se „lift and coast“ stává velkým úkolem, dosud totiž ve svých kariérách byli zvyklí na jízdu na limitu. Do určité míry se tedy ve formuli 1 musejí přeučit na jiný jízdní styl. Závodníci, kteří tuto taktiku zvládnou dobře, jsou schopni ušetřit nejvíce paliva při nejnižší časové ztrátě.
Foto: Getty Images / Charles Coates, Clive Mason, Mark Thompson