Kvůli čemu v noci neusnete?
Pedro de la Rosa: "Kromě časového posunu se mi to stává, když lidé změní názor na to, o čem jste se už dohodli, a předstírají, že to nikdy neřekli. Nesnáším to a musím přiznat, že kvůli tomu občas nespím."
Kdybyste mohl navždy dostat ze svého života jednu věc, co by to bylo?
Pdlr: "Smrt mého otce. Vidět ho bojovat proti degenerativní neurologické nemoci, sledovat ho slábnout a nemoct mu pomoci, to bylo strašné."
Jaká byla vaše nejcennější životní lekce?
PdlR: "Můj otec mě kdysi naučil, že když někomu podáte ruku, musíte ji sevřít silně, energicky a vždy mu hledět do očí. Neproběhne jediné podání rukou, aniž bych na to nemyslel."
Co obdivujete?
PdlR: "Obdivuji lidi, kteří jsou skuteční. Obdivuji lidi, kteří milují to, co dělají, ať už je to cokoliv. Je pro ně snadné si říct, co je komu do toho, a užívat si to, co dělají. To obdivuji."
Kdybyste svému mladšímu já mohl dát nějakou radu, jaká by byla?
PdlR: "Spi a studuj víc."
Kdyby po této sezóně skončila vaše závodní kariéra, co byste dělal po zbytek života?
PdlR: "Nejsem si jistý. Chtěl bych trávit víc času s rodinou, méně cestovat, víc číst, asi dokončit univerzitní studia. Nejsem si jistý, protože si sám sebe nedokážu představit bez volantu v rukou."
Které zvíře nejlépe odráží vaši osobnost?
PdlR: "Pes - dobrý přítel."
Co je důležitější než vítězení?
PdlR: "Pocit, že jste nejrychlejší, ať už jezdíte v jakékoliv kategorii a voze."
Za co byste utratil svůj poslední dolar?
PdlR: "Za nějaké sladkosti pro mé dcery."
Co je vaše největší slabina?
PdlR: "Nerad cestuji, a to je v tomto byznysu velká slabina. Je to věc, se kterou jsem se nikdy nedokázal pořádně vyrovnat."
Jaké jídlo máte nejraději?
PdlR: "Mám rád dobrou španělskou Paellu na pláži. Vždy cestuji s energetickou tyčinkou v tašce, cítím se lépe, když se vyhnu jídlu v letadle."
Co uděláte jako první, když se vrátíte domů po závodě?
PdlR: "Musím vybalit všechna svá zavazadla, i když přijedu v pozdních hodinách. Až když mám vybaleno, můžu spát a myslet a na další den."
Co vás děsí?
PdlR: "Nemoc, se kterou nemůžete bojovat. Viděl jsem ji a teprve v tu chvíli si uvědomíte, jak strašně jsme zranitelní."
Jaká je vaše nejoblíbenější vůně?
PdlR: "Benzín. Mám rád pálící se benzín s olejem u dvoutaktních motorů, jako byly staré motokárové motory. Také miluju vůni Heptanu, který jsem s tátou používal na čištění mé motokáry."
Jakou nejlepší radu jste kdy dostal?
PdlR: "Jednou mi můj dobrý kamarád řekl, abych nemyslel jen na příští závod nebo příští dva týdny, ale abych hleděl dál. Vím, že to může znít prostě, ale téměř všichni závodníci jsou takoví, včetně mě. Myslíme jen krátkodobě, velmi krátkodobě, a potřebujeme přemýšlet z dlouhodobého hlediska a s širšími obzory. Jednoduché, ale těžko se to realizuje, jakmile jste rozjetí na kolotoči."
Jste tím, čím jste si myslel, že budete?
PdlR: "Nevím, na tuto otázku by měla odpovídat moje žena a děti. Snažím se být co nejlepší otec a někdo, ke komu by moje děti mohly vzhlížet a být na něj hrdí. Nikdy jsem nesnil o tom, že budu někdo mimořádný."
Co chutná jako domov?
PdlR: "Nic. Můžu vám říct, že jsem se několikrát stěhoval, a ujišťuji vás, že to není o zdech nebo budově, duch věcí zůstává v nábytku a věcech, které se stěhují s vámi."
Kdy jste byl nejšťastnější?
PdlR: "Považuji se za šťastného člověka, protože každý den vnímám mnoho šťastných chvil. Jeden můj přítel jednou řekl, že nejšťastnější okamžik je, když se v autě podívá do zpětného zrcátka a zachytí pohled svých dětí, jak se na něj dívají. Jako správný Latinec jsem asi nejšťastnější, když se rodina sejde v neděli na jídlo a jsme všichni pohromadě."
Na co byste rád zapomněl, ale nedaří se vám to?
PdlR: "Jednou jsem si jako dítě hrál se šroubovákem, snažil jsem se spravit kolo a ten šroubovák mi sklouznul a zapíchl se do oka mého bratrance. O to oko málem přišel. Je to něco, s čím musím žít celý život."
Kdybyste musel po zbytek života zůstat na jednom místě, kde by to bylo?
PdlR: "Zůstal bych v Barceloně, kde jsem se narodil. Skvělá místa, moře, hory, lidé a ano, slunce..."