Bývalý designér Ferrari John Barnard přiznal, že se během začátků působení Michaela Schumachera snažil německého pilota formule 1 přesvědčit, aby změnil svůj jezdecký styl.
Brit stojí za Ferrari F310, se kterým Schumacher absolvoval v roce 1996 svou první sezónu u Scuderie po přestupu z Benettonu. Schumacher v tom roce vyhrál tři závody a v konečném hodnocení obsadil třetí místo.
Barnard dříve spolupracoval s jezdci jako Nigelem Mansellem a Alainem Prostem, kterého označil za pilota, se kterým se mu pracovalo nejlépe. Schumacher se ale od ostatních odlišoval.
„Michael byl rychlý, ale... nelíbilo se mi, jakým způsobem měl nastavené auto. Podle mě to nebyla správná cesta,“ vzpomíná Barnard v podcastu F1 Beyond the Grid.
„Snažil jsem se s Michaelem mluvit a vyjádřit svůj názor. 'Podle mě je auto rychlé, když má stabilní zadní část, když ti mohu nabídnout po celou dobu maximální trakci na zadních kolech, můžeš sešlápnout plyn dříve a budeš rychlejší',“ domníval se Barnard.
„Michael tak ale nejezdil. Chtěl přední část, kde mohl naplno zatočit volantem, pustit to do zatáčky a o zadní část auta by se už postaral. Všichni ostatní říkali: 'Nám se to nelíbí, protože když to uděláme, zadní část se roztočí'.“
Jedinečný přístup k nastavení auta pak Barnard vidí jako zdroj neúspěchu, kterým skončil Schumacherův návrat do formule 1 s Mercedesem v letech 2010 až 2012.
„Chtěl bych být mouchou na zdi, když závodil v roce 2010 pro Mercedes vedle (Nica) Rosberga. (Schumacher) Často na Rosberga nestačil a já si pomyslel, že je to zvláštní a něco se tam děje. Mám takovou teorii, že Rosberg chtěl, tak jako většina jezdců, auto se stabilní zadní částí,“ říká Barnard.
„Michaelovi se to ale nelíbilo a když mu pak nastavili auto podle jeho gusta, byl rychlejší než Rosberg, ale celkově pořád nebyl rychlý. Myslím, že (problémem byl) Michaelův přístup k tomu. Bylo to dobré, když byl mladý, protože jeho reakce byly úžasné, ale jak byl starší, myslím, že ten systém už tak dobře nefungoval.“
Foto: Getty Images / Bongarts