Závod 24 hodin Le Mans každoročně láká i piloty, kteří v kariéře okusili „královnu motorsportu“. Nejinak tomu bude i letos, kdy se vytrvalostního klání na trati La Sarthe nezúčastní pouze bývalí jezdci formule 1, jak tomu bývalo zvykem. Jejich kompletní přehled si můžete prohlédnout v následujícím článku.
André Lotterer (Rebellion R13 – Gibson #1; LMP 1)
Šestatřicetiletý rodák z Duisburgu André Lotterer svoji kariéru v motorsportu spojil především s vytrvalostními závody sportovních vozů a s působením na japonské závodní scéně. V barvách Audi dokázal spolu s Marcelem Fässlerem a Benoitem Treluyerem celkem třikrát zvítězit v Le Mans a v roce 2012 se coby člen stejné posádky stal také mistrem světa WEC.
V Japonsku patří Lotterer mezi nejzkušenější piloty série Super Formula (dříve Formula Nippon), kde absolvoval patnáct sezón a v roce 2011 získal mistrovský titul. Zkušenosti má i ze série Super GT, kde nyní působí třeba Jenson Button. Svůj jediný start ve formuli 1 si připsal v roce 2014 v belgickém Spa u týmu Caterham, kde tehdy nahradil Kamuje Kobajašiho. Letos ve WEC závodí pro tým Rebellion Racing ve třídě LMP 1.

Foto: Toyota Gazoo Racing, Formule E, Getty Images / Peter Fox, Paul Gilham, Clive Mason, Dean Mouhtaropoulos, Bryn Lennon, Clive Rose, Mark Thompson, Lars Baron, Dan Istitene, Charles Coates, Alexander Hassenstein
Pokračování 2 / 24
Bruno Senna (Rebellion R13 – Gibson #1; LMP 1)
Druhý členem posádky prototypu #1 švýcarského týmu Rebellion Racing s minulostí spjatou s formulí 1 je Brazilec Bruno Senna, synovec legendárního Ayrtona. Ten strávil ve světě „královny motorsportu“ celkem tři sezóny ve službách týmů Hispania (2010), Lotus (2011) a Williams (2012). V Le Mans Senna debutoval v roce 2009 s prototypem Oreca 01-AIM ve třídě LMP 1 a od té doby si připsal ještě čtyři další starty na La Sarhte. Supersezóna 2018/2019 je pátou sezónu WEC, do které Bruno Senna zasahuje, poprvé je tomu tak ve třídě LMP 1. V minulosti ve WEC Senna závodil pro Aston Martin Racing, RGR Sport by Morand a tým Rebellion v LMP 2.

Pokračování 3 / 24
Kamuj Kobajaši (Toyota TS050 Hybrid #7; LMP 1)
Kamuj Kobajaši je u továrního týmu Toyota jedním z několika jezdců se zkušenostmi z formule 1. Vítěz závodu GP2 debutoval v „královně motorsportu“ v roce 2009 a jeho poslední sezónou se stal rok 2014. V tomto období vystřídal stáje Panasonic Toyota Racing, BWM, Sauber a Caterham. Největšího úspěchu v F1 se dočkal v roce 2012, kdy s monopostem Sauber obsadil třetí místo v domácí japonské grand prix. Ve WEC debutoval v roce 2013 u Ferrari a od roku 2016 je nepřetržitě členem továrního týmu Toyota v LMP 1. V Le Mans dojel nejlépe druhý v roce 2016. Jako „správný Japonec“ Kobajaši pochopitelně vyzkoušel i série Super Formula a Super GT.

Pokračování 4 / 24
Sébastien Buemi (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)
Švýcar Sébastien Buemi prožívá závodnicky velmi vytížené období. O minulém víkendu se ve švýcarském Curychu poprvé v životě mohl zúčastnit domácí grand prix, když Švýcarská konfederace udělila výjimku sérii formule e pro pořádní „ePrix“ v centru metropole na březích curyšského jezera. Ve Švýcarsku totiž platí zákaz okruhových závodů od nehody Pierra Levegha v Le Mans z roku 1955 a právě na trať La Sarthe se nyní Buemi vydává. Devětadvacetiletý rodák z Aigle je ve WEC členem továrního týmu Toyota od návratu japonské automobilky do vytrvalostních závodů v roce 2012. Od té doby se sice stal jednou mistrem světa, z Le Mans má však „jen“ druhé a třetí místo. Ve formuli 1 působil Buemi v letech 2009 až 2011 u týmu Scuderia Toro Rosso.

Pokračování 5 / 24
Kazuki Nakadžima (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)
Nakadžima je po Kobajašim druhým japonským bývalým pilotem formule 1 u továrního týmu Toyota ve WEC. Třiatřicetiletý rodák z Okazaki strávil v F1 v letech 2007 až 2009 tři sezóny u týmu Williams a jeho nejlepším výsledkem bylo šesté místo z australské grand prix 2006. Kazuki Nakadžima je podobně jako Buemi členem továrního programu Toyoty v LMP 1 již od roku 2012 a v loňské sezóně se ve WEC stal vicemistrem světa. V Le Mans dojel nejlépe v roce 2013 na čtvrtém místě. V tomto roce se kromě WEC účastní i sérií Super Formula a Super GT.

Pokračování 6 / 24
Fernando Alonso (Toyota TS050 Hybrid #8; LMP 1)
V současnosti asi jeden z nejsledovanějších pilotů na světě, o kterém toho bylo napsáno tolik, že další představování snad ani nemá smysl…ale tak pro pořádek: Fernando Alonso Diaz, šestatřicetiletý rodák z Ovieda a dvojnásobný mistr světa formule 1 z let 2005 a 2006 vyhlásil útok na „trojkorunu motorsportu“. To znamená, že k triumfu z velké ceny Monaka musí přidat ještě vítězství v Indy 500 a v Le Mans.
O dobytí „staré cihelny“ se Alonso poprvé pokusil loni a letos ho čeká debut v Le Mans. Španěl se navíc s továrním týmem Toyota účastní kompletní sezóny FIA WEC, kde by se rád stal mistrem světa.
Společně se Sebastienem Buemim a Kazukim Nakadžimou k tomu vykročil správným směrem, když se svými parťáky vyhrál úvodní závod ve Spa. V Le Mans to však bude o něčem jiném už kvůli tomu, že se bude jednat o čtyřikrát delší závod. Jen pro zajímavost, Fernando Alonso je prvním aktivním pilotem F1, který se zúčastní Le Mans od roku 2015, kdy na La Sarthe zvítězil Nico Hülkenberg s týmem Porsche.

Pokračování 7 / 24
Vitalij Petrov (BR Engineering BR1 – AER #11; LMP 1)
Dalším z bývalých pilotů formule 1, kteří v sezóně 2018/2019 FIA WEC působí ve třídě LMP 1, je Rus Vitalij Petrov. Třiatřicetiletý rodák z Vyborgu se v roce 2010 stal prvním ruským jezdcem, který kdy závodil ve formuli 1.
O rok později v Austrálii poté s monopostem Lotus Renault Petrov získal své první a zároveň poslední umístění na stupních vítězů, když dojel na třetím místě. Jeho posledním rokem v F1 poté byla sezóny 2012, kdy závodil pro Caterham. Ve FIA WEC působí Petrov od roku 2016. První dvě sezóny strávil v LMP 2 a po vstupu týmu SMP Racing do LMP 1 se i ono přesunul do elitní kategorie prototypů. Jeho nejlepší výsledkem z Le Mans je třetí místo ve třídě LMP 2 a sedmé v absolutním pořadí z roku 2016.

Pokračování 8 / 24
Jenson Button (BR Engineering BR1 – AER #11; LMP 1)
Po Fernandu Alonsovi je Jenson Button druhým mistrem světa formule 1, který se zúčastní letošního Le Mans. Button se svého největšího kariérního úspěchu dočkal v roce 2009 s týmem Brawn GP, ve formuli 1 debutoval však již v roce 2000 u týmu BMW Williams.
Svoji poslední sezónu v „královně motorsportu“ poté absolvoval v roce 2016 v barvách McLaren Honda. Naposledy se Button ve formuli 1 objevil v loňském roce, kdy v Monaku zaskočil za Alonso, toho času závodícího v Indianapolis. V tomto roce Button kombinuje závody FIA WEC u týmu SMP Racing s působením v japonské sérii Super GT, kde závodí s Hondou NSX týmu Kunimitsu.
V Le Mans bude debutovat, své první čtyřiadvacetihodinovky se však zúčastnil ve Spa již v roce 1999, kdy spolu s Davidem Saelensem a Čechem Tomášem Engem sdílel vůz BMW 320i E46.

Pokračování 9 / 24
Stephane Sarrazin (BR Engineering BR1 – AER #17; LMP 1)
Dvaačtyřicetiletý motoristický obojživelník Stephane Sarrazin, kterému nedělá nejmenší problém přesedat z okruhového speciálu do rallyového a naopak, bude v Le Mans patřit k nejzkušenějším jezdcům. V letošním roce čeká Sarrazina již sedmnáctá účast v nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce, na trati La Sarthe si odbyl premiéru již v roce 2001 s vozem Chrysler LMP po boku velikánů Yannicka Dalmase a Francka Montagnyho.
Od roku 2007 rodák z Barjacu jel nejslavnější závod světa vždy ve třídě LMP 1, a to pětkrát s Peugeotem a šestkrát s Toyotou. V tomto období dosáhl Sarrazin na čtyři druhá místa, kýžený triumf mu však stále uniká. V LMP 1 pojede i letos, a to v barvách týmu SMP Racing. Kromě WEC letos závodí i ve formuli e a jeden start v kariéře si Sarrazin připsal i ve formuli 1. V roce 1999 se s týmem Minardi zúčastnil GP Brazílie

Pokračování 10 / 24
Paul di Resta (Ligier JS P217 – Gibson #22; LMP 2)
Brit Paul di Resta má na svém kontě tři kompletní sezóny ve formuli 1, kde v letech 2011 až 2013 závodil pro tým Force India. Svého posledního startu se však dočkal až v roce 2017, kdy z pozice rezervního jezdce týmu Williams zaskočil v Maďarsku za indisponovaného Felipeho Massu.
V letošním roce již také devátou sezónu závodí za Mercedes v DTM a právě na maďarském Hungaroringu dokázal shodou okolností zvítězit. V lednu debutoval di Resta ve čtyřiadvacetihodinovce v Daytoně a následně se s United Autosports zúčastnil i dvanáctihodinovky na Sebringu. V barvách stejného týmu bude Paul di Resta o tomto víkendu debutovat také v Le Mans na trati La Sarthe.

Pokračování 11 / 24
Will Stevens (Ligier JS P217 – Gibson #23; LMP 2)
Šestadvacetiletý rodák z Rochfordu v Essexu absolvoval s týmy Caterham a Marussia celkem dvacet velkých cen v letech 2014 až 2015. Ve WEC debutoval Will Stevens v roce 2016 ve třídě LMP 2 u týmů G-Drive a Manor. V Le Mans letos pojede potřetí, nejlepšího výsledku zde dosáhl loni, když spolu s Robertem Smithem a Driesem Vanthoorem s vozem Ferrari 488 GTE zvítězil ve třídě LMGTE – AM. O rok dříve obsadil Stevens druhé místo v LMP 2 v barvách G-Drive. V této sezóně se rovněž účastní kompletní sezóny Blancpain GT s týmem WRT.

Pokračování 12 / 24
Jean-Eric Vergne (Oreca 07 – Gibson #26; LMP 2)
Osmadvacetiletý Jean-Eric Vergne v této sezóně podobně jako Sebastien Buemi kombinuje vytrvalostní závody s angažmá ve formuli e, kde závodí pro Techeetah a je velmi blízko zisku mistrovského titulu. Ve formuli 1 bylo jeho jediným působištěm Toro Rosso. Pro tento tým Vergne závodil v sezónách 2012, 2013 a 2014.
Nejlépe dosáhl rodák z Pontoise na dvě šestá místa, a to v GP Kanady 2013 a GP Singapuru 2014. Ve WEC loni absolvoval kompletní sezónu ve třídě LMP 2 u týmu Manor a v Le Mans skončil sedmý. Letos se nejslavnějšího závodu zúčastní s týmem G-Drive a parťáky Romanem Rusinovem a Andreou Pizzitolou.

Pokračování 13 / 24
Giedo van der Garde (Dallara P217 – Gibson #29; LMP 2)
Holanďan Giedo van der Garde absolvoval ve formuli 1 jednu kompletní sezónu, a to v roce 2013 za Caterham. Nejvíce však ve spojení s „královnou motorsportu“ proslul svojí žalobou na tým Sauber, který van der Gardemu upřel právo závodit pro tuto stáj v sezóně 2015. Po soudním sporu musel Sauber zaplatit van der Gardemu odškodné.
Ve WEC se tento Nizozemec zúčastnil čtyři závodů v LMP 2 v roce 2016 a v supersezóně 2018/2019 ve stejné třídě hájí barvy stáje Racing Team Nederland. Le Mans se zúčastnil jedinkrát ve zmíněném roce 2016, kdy s týmem G-Drive závod nedokončil.

Pokračování 14 / 24
Jan Lammers (Dallara P217 – Gibson #29; LMP 2)
Jan Lammers je ve svých dvaašedesáti letech opravdovým veteránem a jedním z nejzkušenějších jezdců ve startovní listině Le Mans 2018. Po skončení letošního ročníku slavné čtyřiadvacetihodinovky ho pro zbytek sezóny WEC nahradí u Racing Team Nederland Nyck de Vries. Lammers se letos zúčastní již svého čtyřiadvacátého Le Mans poté, co zde v osmdesátých letech hájil barvy Silk Cut Jaguar nebo později v devadesátých barvy Toyoty. Jediné vítězství získal v roce 1988. Kromě Le Mans je Jan Lammers na příklad mnohonásobným účastníkem čtyřiadvacetihodinovky v Daytoně. Ve formuli 1 se rodák z hlavního nizozemského města motorsportu Zandvoortu zúčastnil třiadvaceti velkých cen v rozmezí let 1979 až 1992 za týmy Shadow, ATS, Unipart, Theodore a March F1.

Pokračování 15 / 24
Pastor Maldonado (Oreca 07 – Gibson #31; LMP 2)
Venezuelan Pastor Maldonado se letos po delší odmlce na plno vrátil k závodění a s týmem DragonSpeed absolvuje kompletní supersezónu FIA WEC 2018/2019 ve třídě LMP 2. Ve formuli 1 strávil Maldonado celkem pět sezón u týmů Williams a Lotus. Nejúspěšnější pro něj byl rok 2012, kdy pro Williams získal triumf ve španělské velké ceně. V Le Mans bude Maldonado debutovat.

Pokračování 16 / 24
Juan Pablo Montoya (Ligier JS P217 – Gibson #32; LMP 2)
Dvaačtyřicetiletý Kolumbijec Juan Pablo Montoya se v tomto roce chystá na svůj debut v největším vytrvalostním závodě světa. Rodák z Bogoty přišel do formule 1 v roce 2001 poté, co o rok dříve poprvé v kariéře vyhrál Indy 500. Ve světě „královny motorsportu“ následně strávil šest sezón u týmů BMW Williams a McLaren, získal sedm vítězství a dvakrát skončil na třetím místě v celkovém pořadí. Z F1 odešel Montoya do NASCAR, kde v hlavní sérii absolvoval 255 závodů. Z NASCAR vedly Montoyovi kroky do IndyCar, kde absolvoval v letech 2014 až 2016 tři kompletní sezóny u týmu Penske a získal své druhé vítězství v Indy 500. Juan Pablo Montoya je dále několikanásobným účastníkem závodu 24 hodin v Daytoně a v letošním roce absolvuje kompletní sezónu šampionátu IMSA WSC s prototypem Acura v barvách opět v barvách Penske.

Pokračování 17 / 24
Luiz Felipe Nasr (Dallara P217 – Gibson #47; LMP 2)
Luiz Felipe Nasr je v tomto roce soupeřem Juana Pabla Montoyi v zámořském šampionátu sportovních vozů IMSA WSC. Na rozdíl od Montoyi však Nasr hájí barvy značky Cadilac u týmu Whelen Engineering Racing. Nasr se stal stálým pilotem týmu Sauber ve formuli 1 v roce 2015 poté, co v předcházející sezóně skončil třetí v celkovém pořadí šampionátu GP2. Po sezóně 2016 mu však nebyla prodloužena smlouva a jeho místo u Sauberu zaujal Pascal Wehrlein, a to i přesto, že Nasr získal pro Sauber v tom roce jediné body za deváté místo v Brazílii.

Pokračování 18 / 24
Antonio Giovinazzi (Ferrari 488 GTE EVO #52; LMGTE – PRO)
Stále mladý čtyřiadvacetiletý pilot Antonio Giovinazzi se coby člen jezdecké akademie Ferrari zúčastnil dvou závodů formule 1 za tým Sauber v roce 2017, kdy zaskakoval za zotavujícího se Pascala Wehrleina. Nyní ho čeká závodní debut za Ferrari, nebude to však v F1, ale v Le Mans, kde bude sdílet vůz 488 GTE EVO #52 spolu s Tonim Vilanderem a Luisem Felipem Deranim ve třídě LMGTE – PRO. Ferrari tento vůz ke dvěma další pro celou sezónu WEC nasadí pouze tady v Le Mans.

Pokračování 19 / 24
Jan Magnussen (Chevrolet Corvette C7.R #63; LMGTE – PRO)
Již velmi zkušený dánský pilot a otec Kevina Magnussena se v roce 2018 zúčastní svého jubilejního dvacátého Le Mans. Od roku 2004 závodí na trati La Sarthe Jan Magnussen s vozy Chevrolet Corvette, se kterými zde získal čtyři vítězství ve třídách GTS a GT1. Kromě Le Mans absolvuje Magnussen v této sezóně se speciálem Corvette C7.R kompletní sezónu zámořského šampionátu IMSA WSC ve třídě GTLM (ekvivalent LMGTE – PRO v Le Mans a WEC). Ve formuli 1 odstartoval Magnussen do čtyřiadvaceti velkých cen v letech 1995, 1997 a 1998 s monoposty týmů McLaren a Steward Ford.

Pokračování 20 / 24
Sébastien Bourdais (Ford GT #68; LMGTE – PRO)
Rodák z Le Mans Sébastien Bourdais se loni po nehodě v kvalifikaci na Indy 500 nemohl zúčastnit svého domácího závodu, a tak se letos na La Sarthe vrací po roční odmlce. Bourdaise letos čeká v nejslavnější čtyřiadvacetihodinovce dvanáctý start. Největších úspěchů zde dosáhl s týmem Peugeot, když v letech 2007, 2009 a 2011 získal tři druhá místa v absolutním pořadí. V závodech sportovních vozů se brýlatý Francouz účastní s týmem Ford kromě Le Mans také zámořských vytrvalostních podniků ze šampionátu IMSA WSC. Své angažmá u Fordu Bourdais kombinuje s působením v IndyCar u týmu Dale Coyne Racing. Do formule 1 francouzský pilot přišel v roce 2008 jako čtyřnásobný šampion série CART/Champ Car, kde následně strávil dvě sezónu u Toro Rosso.

Pokračování 21 / 24
Gianmaria Bruni (Porsche 911 RSR #91; LMGTE – PRO)
Sedmatřicetiletý Ital Gianmaria Bruni si své renomé vybudoval především v závodech sportovních vozů, kde po mnoho sezón v různých šampionátech reprezentoval značku Ferrari. S továrními vozy italského výrobce získal i dva tituly ve WEC a tři vítězství v Le Mans ve třídách GT2 a LMGTE – PRO. Během svojí kariéry však Bruni nakoukl i do formule 1, kde absolvoval kompletní sezónu 2004 s týmem Minardi Cosworth. Od roku 2017 je tento rodák z Říma továrním pilotem Porsche, jehož barvy hájil nejprve v IMSA WSC a nyní ve WEC.

Pokračování 22 / 24
Giancarlo Fisichella (Ferrari 488 GTE #54; LMGTE – AM)
Již pětačtyřicetiletý zkušený Giancarlo Fisichella má na svém kontě 229 startů ve velkých cenách formule 1, které v letech 1996 až 2009 nasbíral u týmů Minardi, Jordan, Benetton, Sauber, Renault, Force India a Ferrari. Rodák z Říma v „královně motorsportu“ třikrát vystoupil i na stupínek nejvyšší. Po odchodu z formule 1 se Fisichella přeorientoval na závody sportovních vozů, od roku 2010 celkem osmkrát absolvoval Le Mans s vozy Ferrari F430 GT2, 458 Italia GT2 a 488 GTE. Mimo Le Mans kombinuje Fisichella závody WEC s podniky zámořského IMSA WSC. V aktuálně probíhající sezóně hájí Giancarlo Fisichella barvy týmu Spirit of Race ve třídě LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.

Pokračování 23 / 24
Olivier Beretta (Ferrari 488 GTE #70; LMGTE – AM)
Osmačtyřicetiletý Monačan Olivier Beretta závodil ve formuli 1 v roce 1994 za tým Larousse, svoji kariéru však zaměřil především na vytrvalostní závody a sportovní vozy. V letošním roce pojede Beretta již své dvaadvacáté Le Mans. V minulosti získal na trati La Sarthe šest vítězství ve třídách GTS, GT1 a GTE – PRO. V tomto roce se Olivier Beretta rovněž účastní kompletní supersezóny FIA WEC 2018/2019 s týmem MR Racing ve třídě LMGTE – AM.

Pokračování 24 / 24
Pedro Lamy (Aston Martin Vantage #98; LMGTE – AM)
Dvaatřicet startů ve formuli 1 má na svém kontě šestačtyřicetiletý rodák z Aldeia Galega Pedro Lamy, který v „královně motorsportu“ v letech 1993 až 1996 vystřídal týmy Lotus a Minardi. V Le Mans ho můžeme řadit k nejzkušenějším pilotům, letos bude na La Sarthe startovat již po devatenácté. Od roku 2012 také Lamy působí ve WEC, přičemž od sezóny 2013 u Aston Martin Racing. V roce 2017 se Lamy stal spolu s Mathiasem Laudou a Paulem Dalla Lanou šampionem třídy LMGTE – AM světového vytrvalostního šampionátu.
