Výrobce brzd – společnost Brembo – nabídl zajímavý vhled do přístupu k brzdění v podání řady současných i minulých velikánů formule 1. Z jeho pohledu tak můžeme porovnat zvučná jména královny motorsportu.
Piloti formule 1 jsou nudní. Z F1 zmizely výrazné osobnosti. Vozy F1 jsou pomalé a snadno ovladatelné. Kvůli současným pneumatikám navíc není možné tlačit ani tyto na limit. Takové kritické názory slýcháme směrem k formuli 1 velice často.
Pravdou je, že snahy zlepšit podívanou ve F1 v posledních letech k výraznému úspěchu nevedly, neexistuje totiž snadné řešení na všechny problémy, které jsou sportu vytýkány.
Je však potřeba rovněž zdůraznit, že kritika není vždy fér, neboť neustále tlačí na nemožné – mít závody plné vzrušení, aniž by se nejednalo o čirou zábavu, ale sport, kde stále vyhrává ten nejlepší.
Kritické názory si často protiřečí. Na jednu stranu například touží po tom, aby čelo a chvost startovního pole dělily pouze desetiny sekund v dosahovaných časech na kolo. Následně pak žádají, aby mezi vozy byly dostatečné výkonnostní rozdíly pro lepší předjíždění.
Stejně tak osobnosti a fascinující rozdíly mezi nimi, o kterých mnozí tvrdí, že ve F1 již nejsou, existují. Častokrát však doplatí na fakt, že jsou sledujícími házeny do jednoho pytle.
Zajímavý pohled po Velké ceně Itálie přineslo Brembo. Prozradilo totiž, jakými specifiky se vyznačovaly některé z ikon formule 1...
Gilles Villeneuve
Bývalého závodníka na sněžných skútrech Brembo pamatuje jako jezdce s extrémně agresivním jízdním stylem, který samozřejmě pociťoval i brzdný systém vozů Ferrari, se kterými závodil.
Nejstarší z techniků Bremba vzpomínají – a jedná se z jejich pohledu o malou noční můru – jak Villeneuve vždy řádně svoje brzdy svým dravým a agresivním stylem týral.
Ayrton Senna
Brembo do dnešního dne nepamatuje jezdce, který by používal tak vysoký hydraulický poměr jako Ayrton Senna. Byl skutečně pozoruhodným šampionem a jedním z prvních jezdců, kteří pochopili význam technologického vývoje brzd.
Brazilec rád využíval menších hlavních válců pro lepší výkonnost a vyšší účinnost brzdného systému. Nad to byl jedním z mála, ne-li jediným, kdo osobně technologický vývoj brzd testoval, od třmenů se čtyřmi pístky až k hliníkovým slitinám, které zaručovaly lepší tuhost (a výkonnost) systému.
Alain Prost
Prost, zřejmě největší Sennův rival, měl velice odlišný jízdní a brzdný styl než Brazilec. Ke svému vozu i brzdovému systému byl méně agresivní.
Jeho přesnost a čistý styl znamenaly, že brzdový pedál příliš nenamáhal. Proto Francouz nikdy neměl na inženýry Bremba žádné speciální požadavky. Nechtěl ani krátký, ani výrazně robustní pedál, systém pak nepřiváděl do extrémních situací.
To však neznamená, že by se Prost o brzdy nezajímal. Neustále žádal inženýry, aby připravili precizní konfiguraci a systém, který by byl spolehlivý za každých okolností.
Michael Schumacher
Sedminásobný šampion byl po mentální stránce nejlépe organizovaným závodníkem, se kterým kdy technici Bremba spolupracovali – odhodlaný a konzistentní ve svých časech na kolo. Vyžadoval brzdový systém, který korespondoval s jeho výkonností.
Schumacher vyžadoval krátký a velice citlivý brzdový pedál. Ačkoliv nebyl žádným obrem, byl schopen na něj vyvinout ohromnou sílu. Honba za dokonalostí byla jednou z Schumiho největších předností. Chtěl, aby brzdy během závodu fungovaly neustále a bez jakékoliv známky vadnutí.
Sebastian Vettel
Podle techniků Bremba, kteří s ním na nastavení brzdového systému pracovali, je Vettel novým Schumacherem, protože výrazně přispívá k vývoji vozu.
Navíc umí rozpoznat i nejjemnější rozdíly v tření mezi jednotlivými materiály. V současnosti je jediným pilotem F1, který je schopen preferovat jednu sadu brzd před jinou kvůli odlišnému typu karbonu.
Rád vyráží do kvalifikačních kol na nové sadě brzd, aby využil té extra přilnavosti, které je schopen využít, aby zajel co nejrychlejší čas na kolo. Funguje v perfektní harmonii se svými pneumatikami a preferuje krátký a velice dobře reagující pedál.
Přestože není nijak výrazněji stavěn, je schopen na brzdový pedál zatlačit výraznou silou.
Fernando Alonso
Alonso, jako ostatní šampioni, je velice puntičkářský, co se týče nalezení perfektního citu v brzdách. Jeho ohromná síla znamená, že je schopen pedál tvrdě zatlačit do podlahy v neuvěřitelně krátkém čase.
Jeho fyzická síla je přitom kontrastem k jeho velice čisté technice brzdění. Španěl často a v širokém pásmu podmínek pro přilnavost dosahuje limitu, aniž by ho překročil.
Působí to, jako kdyby byl Alonso schopen vytvořit si něco jako přirozený systém ABS. Plně využívá gripu, který má k dispozici, aby mohl do zatáčky vjet vyšší rychlostí a nezablokovat přitom kola.
Lewis Hamilton
Současný obhájce titulu je ve svém požadavku pro cit z vozu unikátní - chce, aby byl soustředěn výhradně na přední nápravu vozu. Jeho agresivní jízdní styl často vede k zablokování kol.
Lewis je velice vnímavý v momentě, kdy začíná brzdit. Často přitom překročí hranici přilnavosti a teprve potom, až vyvine na pedál maximální sílu, začíná řídit činnost brzdného systému.
Brit vyžaduje perfektní kontrolu nad vozem, když najíždí do zatáčky, často plynový pedál pouští jen jednou. První fáze jeho brzdění končí na hranici zatáčky, přičemž redukuje kontaktní plochu a zvyšuje riziko zablokování kola.
Jediný limit, který Hamilton zná, alespoň podle inženýrů, se kterými pracuje, je maximální teplota brzd. Nicméně, je to jeho jízdní styl, spíše než fyzický limit, který je původem jeho pozoruhodného závodního stylu.
Foto: Getty Images / Mark Thompson, Steve Powell, Pascal Rondeau, Robert Cianflone, Bryn Lennon