Jezdec Ferrari a Marussie Jules Bianchi se do formule 1 dostal navzdory rodinné nevůli mít mezi sebou dalšího závodníka.
Začít závodit bez podpory rodiny by Bianchi nemohl, ale získat ji nebylo snadné.
"Moje rodina, moji rodiče vždy měli zvláštní vztah s automobilovým sportem. Byl tabu," přiznal v rozhovoru pro Auto Hebdo. "Když mi bylo tři a půl roku, posadili mě na motokáru, ale moc se k tomu neměli."
Důvodem byly tragické události, které rodinu poznamenaly v souvislosti s automobilovými závody.
"Můj děda Mauro, který se vážně zranil v 24hodinovce v Le Mans 1968, a můj prastrýc, který se zabil v 24hodinovce v Le Mans 1969, byli dva elementy, které nesvědčily ve prospěch úsilí, které pro mě otec vyvíjel," vysvětloval Francouz.
"Pro moje prarodiče nepřipadalo v úvahu, aby můj otec kdy závodil. Nepřipadalo to v úvahu ani pro mě. Ale můj otec na tom trval, v klidu, aniž by to uspěchal a kdy zmínil ty nehody. Postupem času to díky nevyřčenému a výsledkům bylo všem zřejmé."
Podpora rodiny ale nestačila. Bianchi měl svým způsobem štěstí, že se ho ujal manažer Nicolas Todt.
"Myslím, že je pro mě vším (v kariéře). Nicolas je můj závodní táta, řídí moji kariéru, přičemž se stal důvěrným kamarádem," uvedl Bianchi. "Naše vztahy překročily pracovní rámec."
"Kontaktoval mého otce a mě na konci roku 2006, zařídil mi postup z motokár do monopostu. Můžu upřímně říct, že mu dlužím vše, protože bez jeho pomoci bych tuhle kariéru neměl. Věřil mi a finančně mě podpořil. Doufám, že mu budu moci dokázat, že se nespletl, že to všechno nedělal pro nic."