Oliver Bearman popsal okolnosti svého debutu ve F1 v Džiddě. Přiznal, že před usednutím do vozu byl nervózní a se sedmým místem nebyl zcela spokojený.
Oliver Bearman bude příští rok jezdit za Haas. Debut v královně motorsportu ale už má za sebou. V Džiddě zaskočil za nemocného Carlose Sainze.
„Věděl jsem, že se Carlos necítí dobře, ale dál jsem se soustředil na Formuli 2 a sledoval tréninky jako obvykle,“ řekl Bearman v podcastu High Performance. „Krátce jsem mluvil s jeho trenérem, protože loni byl mým trenérem, ale bylo to spíše ze zájmu o Carlose, protože Džidda je opravdu náročná trať a velmi fyzicky náročná na tělo.“
Poté, co se Ferrari dozvědělo, že Sainz musí podstoupit operaci a nebude moci závodit, zavolal Vasseur Bearmanovu manažerovi Chrisi Harfieldovi.
„V kvalifikační den jsem seděl s Chrisem a zbytkem mého malého osobního týmu. Na Chrisově telefonu jsem viděl, že mu volá Fred Vasseur. Když Fred volá o závodním víkendu, tak to obvykle neznamená nic dobrého. Věděl jsem, že mi nebude volat, aby mi popřál hodně štěstí do závodu. Když Chris zvedl telefon, viděl jsem, jak se tváří, a byl to specifický výraz tváře. Dal jsem si dvě a dvě dohromady. Věděl jsem, že se Carlos necítí dobře, a cítil jsem trochu vzrušení.“
„Chrisův telefon nefungoval správně, tak jsem pak zavolal Fredovi a on mi tu novinu sdělil. Myslím, že jsem trochu zpanikařil, protože mi říkal, abych se uklidnil a prostě vyrazil na trať.“
„Bylo to šílené. Myslím, že z mého hlasu poznal paniku a to, jak jsem byl poblázněný. Podíval jsem se na tátu a myslím, že to poznal už z mého výrazu.“
„Hned jsme nasedli do auta a byl jsem strašně nervózní, ale zamířil jsem do paddocku a novinka se ještě nerozšířila. Šel jsem jako obvykle a nikdo si mě nevšímal. Byl jsem prostě jezdec F2, který jde k Ferrari na oběd nebo tak něco.“
Bearman přiznal, že asi nejvíce nervózní byl v souvislosti se startem. Neměl možnost si starty ve voze F1 dostatečně nacvičit.
„Když jsem pustil spojku a auto se rozjelo slušnou rychlostí oproti ostatním, trochu jsem si oddechl. A pak jsem mohl pokračovat v závodě. Upřímně řečeno, to byl můj nejnervóznější okamžik.“
Bearman se kvalifikoval na 11. místě. V závodě se posunul o čtyři místa a dojel na sedmém místě.
„Moc emocí jsem necítil. Je to trochu těžké. Po závodě jsem sice skončil na sedmém místě, ale můj týmový kolega byl na stupních vítězů a já věděl, že auto má na mnohem víc, takže jsem nebyl nějak extrémně nadšený.“
„Samozřejmě jsem byl rád, že jsem závod dokončil bez nehody, ale věděl jsem, že jsem mohl zajet o něco lépe s lepší kvalifikací atd.“
„Ale pak jsem viděl svého otce a to mi to dalo do souvislostí. Viděl jsem emoce v jeho očích. Byla to cesta, na které jsme byli společně od začátku. Vzpomínám si na začátky, kdy jsme vstávali v pět, šest hodin ráno a pak jsme šli do Rye House (motokárová trať, pozn. redakce), na ty mrazivé zimní měsíce, kdy jsem přicházel s pláčem, protože jsem měl studené ruce. Všechny ty okamžiky se mi vybavují.“