Ve čtvrtek se bude znovu jednat o formátu kvalifikace. Vedení F1 ale řeší rovnici, která už z podstaty nemůžeme mít dobré řešení.
Tohle se může stát opravdu jen v F1. Jen pár týdnů před začátkem sezóny si F1 odstřelila dobrovolně a (téměř) bezdůvodně hlavní část sobotního programu. Současně se s ohledem na rozhodovací procesy chytila do pasti. Pro přijetí rozhodnutí totiž musí být nyní všichni, jinak zůstává stav nezměněn – tedy eliminační formát kvalifikace.
Kvalifikace má z definice určit pořadí na startu. Její výsledek pochopitelně předurčuje průběh závodu. Pokud by například jezdec Ferrari startoval 10., bude mít mnohem menší šanci bojovat s jezdci Mercedesu v první řadě apod.
Formule 1 má ovšem tendenci získat z kvalifikace ještě něco navíc, určitý bonus, který ještě více ovlivní závod. To není žádná novinka. Do konce loňského roku tento bonus spočíval ve dvou věcech: pneumatiky byly (jsou) společné pro závod i kvalifikaci a jezdci z první desítky (osmičky) startují na té sadě, na které zajeli v druhé části nejrychlejší čas. Dávněji to pak byly nejrůznější kalkulace s množstvím paliva apod.
Při hledání co největšího bonusu se F1 dostala do současných problémů. Jako již mnohokrát předtím, při snaze vyřešit problém vytvoří problém nový – často úplně jinde.
Kromě starého formátu, eliminačního formátu se diskutují další, některé jen v úvahách. Jaký byste preferovali vy?
- Stejný jako vloni: asi není potřeba blíže představovat.
- Současný eliminační: po určité době začnou jezdci vypadávat každých 90 sekund. Problém je, že mnoho jezdců vypadne v době, kdy už je dávno v boxech. Napětí se nekoná.
- Eliminační pro první dvě části, starý pro třetí: v prvních dvou částech bude formát stejný jako v Austrálii a Bahrajnu. Ve třetí části bychom viděli starý formát. Možná jen ne s 10 ale s 8 jezdci.
- Každý jezdec jedno kolo: není to úplná novinka. Na trať budou jezdci vypouštění po jednom. Každý může zajet jedno kolo. Když udělá chybu, tvrdě za ni zaplatí. Problémem je, že se podmínky na trati mohou postupně měnit a některé jezdce zvýhodnit (extrémem je děšť nebo mokrá trať).
- První dvě části starý systém, ve třetí každý jezdec jedno kolo: tohle by mohl být kompromis. V prvních dvou částech budou kroužit po trati všichni. Pak začne třetí část s tím, že na trať budou jezdci vypouštění po jednom. Podmínky na trati by se sice měnily také, ale třetí část by mohla trvat jen cca 12 až 15 minut, během kterých se podmínky změní méně než během hodiny.
- Systém směřující k reverznímu roštu (k času některých jezdců se přičte penalizace): těžko říct, zda to ještě nazvat kvalifikací. Tento systém navrhuje delší dobu Ecclestone. Kvalifikace by se odjela nějak a následně by někteří jezdci dostali ke svému času „bonus" podle výsledků předešlého závodu a / nebo pořadí v šampionátu. Hamilton by tak sice zajel nejrychlejší čas, ale „bonus“ by ho odsunul na třeba 8. místo. Rosberg jako vítěz posledního závodu a lídr šampionátu by startoval třeba až z 10. místa.
- Součtový: každý jezdec dvě kola v každé části: aktuální návrh. Jezdec zajede v každé části dvě kola. Ty se sečtou a výsledný čas určí pořadí. Hamilton třeba v Austrálii v prvním pokusu chyboval. Kvůli tomu by nezískal pole position.
Foto: Getty Images / Lars Baron