Rozhovor o nejlepších chvílích, dětství, slzách a kuchařském umění.
Na začátku září se zúčastníte roadshow Renaultu v Oviedu, svém rodném městě. Těšíte se?
Fernando Alonso: Strašně. Vždycky jsem snil o tom, že se projedu ve formuli 1 ulicemi, ve kterých jsem vyrůstal. Bude to mimořádný den. Bude tam moje rodina, dobří přátelé a lidé, kteří mi vždycky fandili. Bude to pro mě jeden z nejlepších okamžiků letošního roku.
Ohlížíte se už za svou dosavadní kariérou?
FA: Můj život teď běží i mimo okruhy neuvěřitelně rychle. Najednou je mi dvacet osm. Posledních osm let se kolem mě jen prohnalo. Stalo se toho tolik, že si ani nevybavím všechno. Možná až budu starší, vyhradím si chvíli a popřemýšlím nad tím, které okamžiky byly ty rozhodující. Teď nemám čas.
Kdy jste si poprvé uvědomil, že chcete být pilotem formule 1?
FA: Ještě když jsem jezdil v motokáře, vždycky jsem si myslel, že formule 1 je pro mě příliš vysoko. Mým cílem se stala, až když jsem byl ve formuli 3000. Předtím to byl jen nereálný sen. Naše rodina měla málo peněz a já neměl žádné sponzory. Pak se to změnilo. Dostal jsem šanci ve formuli Nissan a formuli 3000, pomohl mi Flavio Briatore a najednou jsem byl ve formuli 1. Všechno to šlo strašně rychle. Semlelo se to během jediného roku. Až v té době mi došlo, že formule 1 je pro mě reálná.
Jaké je vaše nejoblíbenější vítězství?
FA: Barcelona 2006. Jediné vítězství, které jsem získal na domácí půdě.
A největší soupeři?
FA: Býval to Michael Schumacher. A teď asi Lewis Hamilton a Sebastian Vettel. Ty dva považuju za největší soupeře a budou asi i do budoucna.
Co budete dělat, až budete v závodnickém důchodu?
FA: To fakt nevím. Zatím na to nemyslím. Každopádně asi nebudu dělat nic, co by mělo něco společného s motorsportem. Začal jsem jezdit v motokáře, když mi byly tři roky. Až za pár let skončím ve formuli 1, budu za sebou mít 35 let závodění. To je až dost.
Jak teď vypadá váš trénink?
FA: Trénuju více méně každý den. Letos se to trochu změnilo. Jezdím hlavně na kole. Míň běhám a chodím míň do posilovny. Víc sportuju venku. Hraju tenis, v zimě lyžuju. Víc se bavím a míň se trápím v tělocvičně.
Kdybyste si mohl vybrat a závodit v jakékoliv éře formule 1, která by to byla?
FA: Byl by to začátek devadesátých let. Líbí se mi tehdejší auta. Byly to první monoposty, které jsem viděl v televizi. Bylo mi devět nebo deset. Alain Prost, Ayrton Senna nebo Nigel Mansell – takoví soupeři a jejich auta se mi zamlouvají.
A kdybyste nejezdil ve formuli 1, jaký jiný druh motorsportu byste si vybral?
FA: Něco na okruzích. Rally a podobné mě moc netáhne. WTCC nebo DTM se zdají fajn. Ale přesunout se tam z formule 1 neplánuju.
Byl jste vítěz už jako dítě?
FA: Vlastně ano. Ne přímo vítěz, ale soutěživá povaha jsem byl určitě. Pokaždé jsem chtěl zvítězit, a když se mi to nedařilo, velice často jsem to obrečel.
Povedete své děti taky k závodění?
FA: Myslím, že to bude záležet jenom na nich. Pokud budou chtít závodit, protože všude doma uvidí taťkovy staré fotky, bylo by to skvělé. Rád bych je u toho pozoroval a učil je. Ale pokud vezmou do ruky raketu a začnou hrát tenis nebo cokoliv jiného, bude to taky hezké.
Jak je to vlastně s tím vařením u vás doma?
FA: Žijeme se ženou ve Švýcarsku a máme jen dvě možnosti: Buď uvařím já, nebo ona. Ona vaří nerada, ale něco jíst musíme, takže vařím já (smích). Moc dobrý kuchař ale nejsem, dělám jenom jednoduchá jídla. Nejlíp umím paellu.
Co děláte celý den, když máte volno?
FA: Nejlepší je nedělat nic, zůstat doma, koukat na televizi nebo si číst knihu. Vedu dost aktivní život, pořád mám něco na práci, létám z jedné země do druhé, dávám rozhovory. Takže když mám den volna, většinou nedělám nic.