Fernando Alonso v sérii rozhovorů odpovídal na otázky Ferrari. Jaký byl jeho největší soupeř? Který z týmových kolegů mu dal nejvíce zabrat a má Alonso v kokpitu někdy strach?
Kdo byl váš nejsilnější soupeř?
Nejsilnější ve formuli 1 byl Michael (Schumacher). V době, kdy jsem začínal ve formuli 1, v roce 2001, dominoval a platilo to až do roku 2005. Byl na jiné úrovni. S ním to nebylo nikdy snadné. Pak jsem měl pár let příležitost závodit proti němu za stejných podmínek a on byl vždy schopen udělat něco speciálního. Něco více, než jste čekali, nebo než bylo auto schopné. Vždy jste na něj museli dávat pozor.
Kdybyste mohl vzít jednoho šampiona z minulosti formule 1, se kterým byste rád závodil i za předpokladu, že byste mohl prohrát. Kdo by to byl?
Existuje hodně skvělých jmen v historii formule 1, obvykle hovoříme o velkých mistrech jako Niki Lauda, Ayrton Senna, Alain Prost, kteří závodili v minulosti a my jsme vyrůstali v době, kdy oni vyhrávali závody. Kdybych mohl, tak bych chtěl s nimi bojovat v těch starých vozech, s nimiž jsem si jako malé dítě hrál, když byli mojí hrdinové.
Který z vašich týmových kolegů byl nejsilnější?
To je těžká otázka. Každý z nich byl jiný, všichni měli silné a ne moc silné stránky, takže pokud jde o výkonnost jsem to měl těžké z každým a bylo třeba odvádět maximum, protože byli velmi konkurenceschopní. Vzpomínám si na Trulliho, jeho kvalifikační schopnost byla nejlepší ze všech týmových kolegů. Pak tam byl Fisico (Fisichella) během dvou let u Renaultu, kde jsme vyhráli konstruktérské tituly. On byl vždy ve formě v každém závodě a za jakýchkoliv podmínek, byl to opravdu komplexní jezdec. Byl tam Massa a teď Kimi, dokonce i v minulosti tu byly děti v motokárách, které byly super. Takže je těžké někoho vybrat. Všichni z nich mi pomohli a hodně jsem se od nich naučil v různých ohledech. Každý měl něco speciálního.
Existuje jezdec, kterého byste chtěl mít za týmového kolegu, ale nevyšlo to?
To je další těžká otázka. Nevím, protože jsem měl vždy týmové kolegy, které jsem měl. Vždy jsem měl velmi dobrý vztah s Kubicou, už od motokár. Možná jsme ve formuli 1 mohli být týmovými kolegy v jednom týmu. To se už ale nedozvíme, protože věci se vyvinuly jinak.
Mohou být jezdci ve formuli 1 přátelé?
Ano, můžou. Ale rozhodně ne v tom právem slova smyslu, jak to máte s přáteli v životě mimo formuli 1, nebo přáteli ze školy, které znáte velmi dlouho. Přátelství ve formuli 1 není nucené, ale je založeno na tom, že trávíte 300 dní v roce společně a nakonec začnete sdílet některé věci. Netýká se to jen vašeho pracovního života, ale také osobního, což vytváří přátelský vztah.
Jaký byl nejhorší okamžik vaši závodní kariéry?
Byly tam různé okamžiky, kdy jsem měl nehodu nebo udělal chyby, které byly příliš zřetelné. Ve dnech jako jsou tyto, chcete někam zmizet na pár týdnů, nejraději byste nikoho neviděli. Nicméně si myslím, že je to součást tohle sportu a je to stejné ve všech sportech.
Když už mluvíte o nehodách, jak se vyrovnáváte se strachem?
Strach neexistuje ve formuli 1. Myslím, že budete mít vždy respekt k vozu a vzhledem k tomu co děláme, tak také k rychlosti, ale nikdy ne strach. V mokrých závodech, když toho vidíte jen velmi málo, tak se určitě necítíte příjemně, ale není to strach. Chcete se jen zbavit té vody a jet rychleji. Konec konců vůz je vaše pracoviště.
Alonsa se také zeptali, jaké slovo ho napadne jako první, když přemýšlí o své kariéře. „Bojovník. Protože je to součást mé povahy, součást mé DNA, bojovat po celou dobu.“
Kdyby prý měl Alonso někomu poděkovat nebo mu být nejvíce vděčný za svou kariéru, byl by to jeho otec José Luis.
„Byl tu od začátku, od motokár a pak po celou dobu mé kariéry. Dokonce i teď, i když není fyzicky přítomen na všech závodech, nebo v době kdy pracuji, je tu vždy. Mohu se o něj opřít, svěřit se mu s tím, co se mi stalo během dne, ať už jde o práci nebo něco osobního. Zavolám mu a on má v 99,9% pravdu, což je důvod, proč velmi dobře naslouchám tomu, co říká.“