Ferrari v letošním roce prodělává revoluci a velké změny čekají automobilku také v příštím roce. Směřuje na burzu.
Sergio Marchionne převzal Ferrari od Lucy di Montezemola. Slavný šlechtic, který řídil vzpínajícího se koně přes dvě desetiletí, neodešel z Maranella v dobrém a ani dobrovolně. O důvodech se můžeme dohadovat. Mohla to být kombinace osobních neshod mezi šéfy FIATu a Ferrari, špatné výsledky ve formuli 1 nebo nesouhlas s novým směřováním Ferrari. To poslední nepochybně hrálo roli. Montezemolo to dal opakovaně mezi řádky najevo.
Montezemolo udělal z Ferrari zlaté vejce poseté diamanty. Vybudoval špičkové zázemí, prosperující a trvale rostoucí firmu a dokázal nenásilně zpeněžit kult Ferrari. Mýtus rudých vozů existoval už za doby Enza Ferrariho, ale teprve Montezemolo z toho dokázal vydolovat peníze. Ve statistikách se vždy mluví zejména o prodeji aut, ale stále více vydělávají také obchody Ferrari Store. Ať už ty skutečné kamenné nebo zprostředkovaně díky prodeji licencí.
Zatímco se z Ferrari stávala krásná, bohatá a úspěšná nevěsta, ženich z Turína si prošel krizí a v zámoří si našel milenku, hodně drahou milenku v podobě Chrysleru. Ona rodinná přirovnání nejsou sice moc trefná, ale spojení FIATu a Chrysleru mělo dopad také na situaci v Maranellu.
Ferrari mělo ve své historii jen tři dlouhodobé majitele. Nejdříve Enza Ferrariho, jehož podíl zdědil syn Piero, který dnes vlastní 10%. Zbylých 90% pak vlastní FIAT. Nesmíme zapomínat také na Maserati, které před několika lety přešlo od FIATu přímo pod křídla Maranella.
V historii Ferrari zde byla zatím jen jedna krátká akciová epizoda. Pět procent po určitou dobu držela arabská společnost Mubadala, jejíž logo se objevovalo také na zadním křídle. FIAT podíl v roce 2010 odkoupil zpět a to údajně za 122 milionů euro. Hodnota Ferrari tím byla teoreticky vyčíslena na 2,5 miliardy euro. To ale byla spíše podhodnocená částka, která zřejmě pramenila ze smluv a dřívějšího putování minoritního podílu.
Zisk Ferrari i počet prodaných vozů dlouhodobě roste. Zatímco v roce 1999 vyjelo z Maranella asi 3 800 vozů, o pět let později to bylo už téměř 5 000 a nyní se výroba pohybuje okolo 7 000 vozů.
Montezemolo měl krátce před svým odchodem poměrně logickou úvahu. Nechtěl se dostat do situace, kdy se z vozů Ferrari stane tuctové zboží. Chtěl zachovat jistý punc exkluzivity. Počet vyrobených vozů se proto již neměl dále navyšovat. O růst zisku se měly starat vyšší ceny.
Marchionne má ale jiné plány. Deset procent akcií Ferrari chce dát na burzu v New Yorku a také na některou z evropských burz. Prodeji akcií můžeme očekávat někdy v polovině nadcházejícího roku.
Zbytek akcií bude rozděleno mezi stávající akcionáře FIATu. Poprvé v historii tak bude mít Ferrari pestřejší akcionářské složení.
Otázkou zůstává, jak moc si Ferrari věří. Za kolik bude upisovat své akcie? Podle odborníků je dnes hodnota Ferrari někde mezi 5 až 5,5 miliardami euro. Sám Marchionne ale věří, že by Ferrari mohlo být ohodnoceno na více než 10 miliard euro – dokonce snad až na 12 miliard.
Marchionne chce Ferrari nabízet nikoliv jako klasickou firmu, ale jako výrobce luxusního zboží. Její hodnota by pak byla někde okolo desetinásobku čistého zisku před zdaněním, amortizací a odpisy. Aktuálně je to asi 650 milionů euro, což by znamenalo hodnotu Ferrari někde kolem 8 miliard. Jak se chce Marhionne dostat nad 10 miliard? Zřejmě zvýšením zisku a to podle některých svých vyjádření zrušením „Montezemolova pravidla“ a tedy zvýšením počtu vyrobených aut. Tím ovšem poněkud popře exkluzivitu Ferrari.
Zemře postupně mýtus Ferrari a stane se z maranellské automobilky jen a pouze firma, jejíž směr určuje výhradně zisk?
Fanoušci Scuderie zatím zdá se smutní být nemusí. Montezemolo podle bývalých zaměstnanců částečně blokoval změny a přizpůsobení se novým pravidlům. Marchionne s něčím podobným problém nemá. Za jeden týden Ferrari vyhodilo více lidí než za několik předešlých let dohromady. Vyhazov ale není lék. Aldo Costa by mohl vyprávět…