Byl jsem se podívat na více než 450 velkých cen, ovšem nedělní závod patřil pro všechny přítomné k těm vůbec nejsurrealističtějším a nejemotivnějším.
Když jsme si balili kufry na odlet na dva po sobě těsně navazující závody, většina z nás počítala, že po Velké ceně Číny poletí rovnou domů. Když jsem přestupoval na letišti v Abú Zabí, zarazilo mě, kolik letů je do Bahrajnu nasměrovaných a také to, jak přeplněný byl Boeing 777, kterým jsme měli letět. Po přistání jsem se připravoval na to, že se nám naskytne apokalyptický obrázek s všudypřítomnými sutinami a zborcenými ulicemi. Skutečnost ovšem byla zcela odlišná, přistávací plocha byla krásně rovná a na silnicích vedoucích do Manamy, jejichž kvalitu můžeme v Británii jen závidět, se to auty jen hemžilo. Od mé poslední návštěvy infrastruktura, obytné i kancelářské budovy a vše kolem prošlo ohromným vývojem.
Byly snad problémy vytlačeny mimo Manamu, na venkov? Byli protestanti umlčeni? Policie byla všude, ovšem tak tomu bylo v Bahrajnu vždy (a podobné je to na spoustě dalších závodech, v takovém Istanbulu se například pohybovaly i armádní složky). V každém případě nám byla slibována bezpečnost a klidný průjezd. Za šest dnů, co jsem se pohyboval kolem trati i po Bahrajnu samotném, mé zmatení ještě vzrostlo. Zprávy, které jsme v hotelových pokojích sledovali, vůbec neodpovídaly tomu, co jsme s kolegy viděli. Zdá se, že je nemožné v tomto ohledu vědět, čemu a komu věřit, a tak jsem se rozhodl spoléhat se na to, co říká můj úsudek a vidí mé oči.
Force Indii potkaly trable a ano, znělo to strašidelně. Myslím, že Bob Fernley i celý tým situaci zvládli bravurně a musím je obdivovat za to, jak se stavěli proti vlně nevraživosti a posměchu. Sladkou odměnou za to bylo šesté místo Paula di Resty, který vsadil na dvě zastávky a do cíle dojel už po devatenácté za sebou. Nakonec zastávám názor, že formule 1 udělala dobře, že se do Bahrajnu vypravila. Kdyby v této chvíli utekla, vytvořila by tím precedens, který by do budoucna mohl připravit řadu dalších problémů. Je ovšem pravdou, že než se do Bahrajnu vypravíme znovu, musí tato země projít léčebnou kůrou, která také byla slibována. Bahrajnské lidi mám velice rád a věřím, že najdou cestu.
Ve čtyřech dosavadních závodech zvítězili čtyři různí jezdce ze čtyř různých stájí (naposledy jsme v podobné situaci byli v sezoně 1983). Na konci každého závodu se měnil lídr šampionátu. V průběhu víkendu se ukazovalo, že tu Red Bull bude mnohem přesvědčivější než v předešlých závodech. Tým hodně zapracoval na systému výfuků a dalších menších, ovšem kritických aerodynamických detailech. V průběhu osmi dnů jsme viděli dva skvělé závody, které se točily kolem opotřebovávajících se pneumatik Pirelli a strategií z toho vzešlých. V naší show jsem řekl, že si sice současné závody opravdu užívám, ovšem že si zároveň nepřeji, aby formule 1 byla zcela pouze o pneumatikách. V té době jsem netušil, že Michael Schumacher projeví svou nespokojenost s tím, jak úzké je okénko, ve kterém pirellky fungují a jak strmě poté klesá jejich výkonnost.
Cestou domů jsem se bavil se dvěma jezdci, jeden je mistrem světa, druhý vyhrál několik závodů. Oba mluvili o podobných potížích jako Michael. Vadí jim, že nemohou vozy tlačit k jejich limitům. "Po fyzické stránce by závod zvládla i moje babička," utrousil jeden z nich, podtrhujíc tak fakt, že co se rychlosti týče, zůstávají v důsledku opotřebování pneumatik velké rezervy. Pirelli jistojistě ve formuli 1 odvádí skvělou práci a dle komentářů fanoušků a sledovanosti to vypadá, že lidé nepředvídatelný styl závodu zbožňují. Je však někdy matoucí, když se jeden pilot z ničeho nic blýskne neopakovatelným kolem a další jezdec, který pořadím neustále šplhal výš, se najednou propadne. Potřebujeme vidět také ukázku čiré rychlosti, ne pouze aplaudovat tomu, komu se v daném závodě podařilo namíchat ten správný pneumatikový koktejl, který mu nakonec přinese vítězství. Optimální je kombinace obojího.
Hrdinou závodu byl podle mého Kimi Räikkönen. Startoval jedenáctý a měl k dispozici čtyři čerstvé sady pneumatik, bylo tedy jasné, že se bude posouvat kupředu. Je ohromující vidět, že v pauze se z něho nevypařil závodnický instinkt, viděli jsme ho v mnoha soubojích kolo na kolo, a přitom se dokázal vyhnout na komplikacím při startech. Po závodě jsem měl šanci s ním mluvit a bylo očividné, že ho zklamalo, že nedokázal vyhrát. "V jediné příležitosti předjet Vettela jsem zvolil špatnou stopu," řekl. Na dotaz, zda se tedy měl vecpat více na vnitřek, mě překvapil svou odpovědí: "Ne, měl jsem jet vnějškem."
Myslím, že stejně jako tomu bylo v případě Sauberu v Malajsii, Lotusu (bývalému Tolemanu, Benettonu a Renaultu) chybí více úspěchů k tomu, aby byl v souboji s Red Bullem agresivnější a byl tím, kdo vynutí zastávku v boxech. Také by zřejmě Kimiho před kolegu poslal mnohem dříve. V úvodních částech závodu Räikkönen také uklouzl a ztratil pozici ve prospěch Massy, což ho stálo dost času. Řekl jsem Kimimu "tak tentokrát to prostě nevyšlo," načež mi grimasa, která se mu objevila na obličeji potvrdila, že duše závodníka v něm je hluboce zakořeněna a aktivní.
Romain Grosjean ve druhém lotusu rovněž odvedl parádní práci, už vzhledem k tomu, že měl o dvě čerstvé sady méně než Räikkönen. Aerodynamika Lotusu dle všeho napomáhá snadnému nastavení vozu, což letos může být velice výhodné. Nějakým způsobem se na čelo šampionátu vyhoupl Sebastian Vettel. Dále nás čeká třídenní test v Mugellu a první evropský závod v Barceloně. V této fázi obvykle vývoj vozů nabírá vskutku pekelných obrátek. První pětici závodníků od sebe dělí bodový ekvivalent jednoho pátého místa, což boji o titul dává velmi sympatické základy.