Kimi Räikkönen získal v GP Itálie 2018 své 100. pódium. Nebyl ale ani daleko od svého prvního vítězství po více než pěti letech.
Před závodem se diskutovalo, zda Ferrari nechá Räikkönena vyhrát. Sebastian Vettel startoval hned druhý a rozdíl mezi prvním a druhým místem je 7 bodů. V současné době pro Vettela velmi cenných 7 bodů.
Sebastian Vettel ale sám tento tvrdý oříšek rozlouskl ve čtvrté zatáčce, když narazil do Lewise Hamiltona a pak se už jen bezmocně díval, jak okolo něj projíždí celé startovní pole.
Räikkönen sice v danou chvílí dostal pomyslné svolení vyhrát, ale ve skutečnosti bylo Vettelovo vypadnutí z boje spíše Pyrrhovým vítězstvím, jak si ukážeme později.
Na problém bylo zaděláno už v pátek
První problém nastal pro Ferrari už v pátek. V prvním tréninku bylo mokro, v tom druhém na začátku boural Ericsson a trénink přerušily červené vlajky.
Týmy musely redukovat své programy, omezit delší jízdy. Podmínky sice byly pro všechny stejné, ale je jasné, že týmy a to včetně Ferrari měly méně informací o chování pneumatik.
Během víkendu navíc několikrát pršelo. Podmínky se měnily a v neděli nebyla trať tak pogumována, jak by za normálních okolností byla.
Ferrari v defenzívě
Räikkönen nedokázal po restartu závodu Hamiltonovi nikdy odjet na rozdíl větší než 1,5 sekundy. To bohužel nestačilo. Za pohodlný náskok bychom mohli považovat rozdíl nad 3 sekundy. V takovém případě by se Ferrari nemuselo obávat undercutu ze strany Hamiltona (že by Hamilton zastavil dříve, nasadil nové pneumatiky a dostal se před Räikkönena).
Ferrari povolalo Räikkönena do boxů ve 20. kole, což byl začátek okna pro zastávky v boxech (Pirelli očekávalo zastávky nejdříve právě ve 20. kole). Tímto manévrem Mercedesu sebralo možnost undercutu.
V tuto chvíli musel Mercedes udělat něco jinak. Pokusit se o složitější overcut a také využít Bottase.
Kdyby byl za Räikkönenem Vettel, měl by Mercedes situaci horší. Dokonce ještě horší by byla situaci v případě, že byl Vettel třetí. Mercedes by musel bránit Hamiltonovu druhou pozici.
Hamilton začal ihned poté, co Räikkönen zajel do boxů, zrychlovat, ale jen na pár kol. Za Räikkönenem se jeho časy pohybovaly nad 1:24.5. Po Räikkönenově zastávce se dostával i pod 1:24.
Časy Lewise Hamiltona (kola 19 až 27)
- 1:24.516
- 1:24.448
- 1:23.611
- 1:23.996
- 1:23.974
- 1:24.847
- 1:24.634
- 1:24.892
- 1:24.272
Räikkönen a Ferrari na to museli reagovat a snížit Hamiltonův náskok takovým způsobem, aby se Hamilton po své zastávce vrátil za Räikkönena. Bylo ale vůbec co snižovat?
Týmy samozřejmě vědí, jak dlouho jezdec stráví v boxové uličce (přibližně). My se můžeme podívat na reálná data. Räikkönenova zastávka byla velmi rychlá, dokonce nejrychlejší v závodě, takže mechanici i pod obrovským tlakem odvedli skvělou práci.
Celkově Räikkönen strávil v boxové uličce 23,862 sekund. Musíme k tomu připočítat určitou rezervu, ale na druhou stranu jezdci také zabere určitý čas brzdění při vjezdu do boxů a akcelerace po vyjetí.
Hamilton potřeboval náskok asi 24 sekund, aby mohl mít alespoň šanci se vrátit před Fina.
Ferrari mohlo být konzervativnější a jako jistý náskok brát hodnotu pod 23 sekund.
Náskok Hamiltona (kola 21 až 27)
- 22.561
- 22.518
- 22.079
- 21.072
- 20.024
- 18.802
- 18.263
Z údajů výše je patrné, že Räikkönen měl už v prvních kolech po vyjetí z boxů dostatečný náskok a nemusel tlačit na pilu.
Ve 25. kole odstavil svůj vůz Ricciardo. Ferrari v té době mohla trochu rozhodit možnost, že by na trať vyjel safety car nebo byl vyhlášen virtuální safety car.
Hamilton stavěl ve 28. kole. Jeho zastávka byla nepatrně delší než Räikkönenova ale v boxech byl celkově o 0,134 s kratší dobu.
Když se podíváme na čas v boxech a na Hamiltonův náskok před zastávkou, měl se vrátit zhruba 6 sekund za Räikkönena. Realita? Ve 29. kole to bylo dokonce 6,4 s.
Räikkönen se v té době dotáhl na Bottase a začal mít už po pár kolech problémy s puchýři.
Jízda za Bottasem Räikkönenovým pneumatikám určitě nepomohla, ale puchýře začal mít dříve. Na problémy si zadělal během 8 kol, kdy se snažil stáhnout Hamiltonův náskok.
Räikkönen nakonec odjel na měkkých pneumatikách 33 kol. Nebylo to ale maximum. Nico Hülkenberg jich odjel 40.
Puchýře se tvoří převážně na měkkých pneumatikách
„Měkká směs je kvůli nízkému opotřebení náchylnější k puchýřům,“ vysvětlil Mario Isola pro Autosport.
„Nízké opotřebení znamená, že se uvnitř směsi vytváří více tepla a tudíž i puchýře.“
„Pokud jste za jiným autem, ztrácíte přítlak a vůz se více smýká. Superměkké pneumatiky mají více gripu, smýkají se méně. Měkké jsou proto náchylnější k tvorbě puchýřů.“
„Je jasné, že když na to tlačíte v prvním kole, kdy je pneumatika nová, máte více gumy a celý efekt tím zvětšíte.“
Foto: Getty Images / Charles Coates