Loňská sezóna byla ukončena šestihodinovým závodem v Bahrajnu, kde se s vytrvalostními závody ve třídě LMP 1 rozloučila automobilka Porsche.
Minulý víkend vstoupil šampionát WEC do nové doby tak zvaných „supersezón“, které nebudou, stejně jako ve Formuli E, kopírovat kalendářní roky.
Nebudeme-li počítat „The Prologue“ na Paul Ricard, tak historicky první „supersezóna“ FIA WEC odstartuje 5. května šestihodinovkou na belgickém okruhu Spa-Francorchamps, která bude znamenat pro týmy z mistrovství světa generálku na 24 hodin Le Mans. Slavný závod na trati La Sarthe se letos uskuteční o víkendu 16. a 17. června.
Z Le Mans se kolotoč WEC přesune na britský Silverstone. Tamní šestihodinový závod se v kalendáři přesunul z dubnového termínu až na 19. srpna a nově bude tedy britský okruh hostit až třetí závod sezóny.
Po téměř dvouměsíční pauze bude 14. října následovat domácí závod pro tým Toyota na okruhu Fudži Speedway pod bájnou nejvyšší horou Japonska a 18. listopadu poměří jezdci síly v Číně v rámci závodu 6 hours of Shanghai.
Koncem roku sezóna nekončí
Po zimní přestávce bude FIA WEC pokračovat na floridském okruhu Sebring v rámci společného závodního víkendu se zámořským šampionátem IMSA WeatherTech Sportscar Championship. Slavná dvanáctihodinovka přitom zůstane v kalendáři WSC a pojede se v neděli 17. března, zatímco WEC bude mít na programu již v pátek 15. března závod na 1000 mil (s osmihodinovým limitem).
Poslední dva závody budou kopírovat úvod „supersezóny“. Šestihodinovka ve Spa je naplánována na 4. května 2019 a boj o tituly světových šampiónů vyvrcholí závodem 24 hodin Le Mans 2019 15. a 16. června.
Bodování „klasických“ šestihodinových závodů zůstane beze změn, bude se tedy i nadále uplatňovat klasická škála začínající hodnotou 25 bodů pro vítěze a končící bodem pro posádku na desátém místě (stejný systém pro celkovou klasifikaci i pro pořadí v jednotlivých třídách LMP 1, LMP 2, LMGTE – PRO a LMGTE – AM). Půl bodu poté dostane každá další posádka na horším než desátém místě, která bude klasifikována v cíli závodu.
Jedinými výjimkami z bodovacího systému budou závody v Le Mans a na Sebringu. Na La Sarthe byly doposud udělovány dvojnásobné body, to se ale v „supersezóně“ změní. Bodové příděly v Le Mans již nebudou násobeny číslem 2, ale číslem 1,5. Podobný systém bude použit i na Sebringu, kde se bodovací škála vynásobí číslem 1,25. Po jednom bodu poté dostanou i vítězové kvalifikace v jednotlivých třídách.
LMP 1: 10 vozů (pravděpodobně 11 po Le Mans)
Ve třídě LMP 1 bude poprvé od obnovení WEC v roce 2012 působit pouze jeden tovární tým, a to Toyota. Japonská stáj je po loňském odchodu Porsche posledním zbývajícím továrním týmem z původní „velké trojky“, kterou jako první opustilo Audi.
Tovární Toyota zůstane i v sezóně 2018/2019 ve WEC se dvěma vozy. Jedinou novou jezdeckou posilou je dvojnásobný mistr světa F1 Fernando Alonso, který utvoří posádku v prototypu TS050 Hybrid #8 spolu s Kazukim Nakadžimou a Sébastienem Buemim. Sesterský vůz #7 budou poté sdílet Mike Conway, Kamuj Kobajaši a Jose Maria Lopez
Po oznámeném odchodu Porsche mnozí předpovídali zánik třídy LMP 1, skutečnost je však naštěstí zcela odlišná. Odliv továrních týmů totiž zapříčinil nevídanou renesanci soukromých týmů, a tak se v LMP 1 nakonec v sezóně 2018/2019 sejde hned deset vozů.
Po roce stráveném v LMP 2 se do královské třídy vrací švýcarský tým Rebellion Racing, který pro „supersezónu“ 2018/2019 připravil ve spolupráci se společností Oreca prototyp R13 poháněný motorem Gibson. Šasi i pohonná jednotka vycházejí z techniky pro třídu LMP 2 Oreca 07 Gibson, kterou „rebelové“ používali ve WEC v loňské sezóně.
Švýcarská stáj nasadí do WEC dva vozy. Za volantem prototypu #1 se bude střídat hvězdná trojice Andre Lotterer, Neel Jani, Bruno Senna, zatímco vůz #2 budou sdílet nadějní mladící Thomas Laurent, Mathias Beche a Gustavo Menezes.
Dalším novým prototypem v LMP 1 bude v sezóně 2018/2019 BR1, který vyvinula ruská stáj SMP Racing spolu s BR Engineering a italskou Dallarou.
Dva tyto vozy s motorem AER pod kapotou bude využívat zmíněný SMP Racing. V posádce prototypu #11 byli doposud potvrzeni pouze Vitalij Petrov a Michajl Aljošin, jméno třetího jezdce zatím známé není. Posádku vozu #17 budou poté tvořit mladí Rusové Jegor Orudžev a Matevos Isaakyan spolu s francouzským veteránem vytrvalostních závodů Stephanem Sarrazinem.
Třetí vůz BR1 poté zakoupila americká stáj DragonSpeed, která ovšem „ukryla“ pod kapotu motor Gibson. V prototypu #10 se budou střídat Henrik Hedman, Ben Hanley a Renger van der Zande. Poslední jmenovaný bude angažmá u DragonSpeed kombinovat se závoděním pro Wayne Taylor Racing v IMSA WSC, díky čemuž bude absentovat v několika závodech WEC. V tomto případě ho vždy zastoupí Pietro Fittipaldi.
Ve třídě LMP 1 světového vytrvalostního šampionátu bude letos debutovat i prototyp Ginetta G60-LT-P1, kterou si v množství dvou kusů jako zákaznický tým pořídil tým Manor, pro „supersezónu“ 2018/2019 oficiálním názvem CEFC TRSM Racing.
Manor pro program v LMP 1 angažoval vítěze dvou závodů Formule 2 Olivera Rowlanda, kterého bude za volantem vozu #6 střídat syn Martin Brudla Alex. Jméno třetího jezdce zatím není známé. Posádka sesterského prototypu #5 je oproti tomu již kompletní a tvoří ji tovární pilot Ginetty Charlie Robertson spolu se šampiónem evropské Le Mans Series Lee Rousselem a Angličanem Deanem Stonemanem.
Jediným soukromým týmem, který působil v LMP 1 i loni, je rakouská stáj ByKolles Racing. Tým Colina Kollese i nadále pokračuje ve vývoji prototypu ENSO CLM P1/01, pro který byl připraven upgradovaný motor Nismo VRX30A 3.0 L Turbo V6 od Nissanu.
Složení posádky prototypu #4 zatím nebylo odtajněno, k závodní sedačce však určitě nemají daleko Oliver Webb, Dominik Kraihamer nebo Marco Bonanomi. ByKolles však zřejmě v sezóně 2018/2019 nezůstane u jednoho vozu. Bývalý šéf Caterhamu v F1 Manfredi Ravetto, který nyní působí u Kollesova týmu v LMP 1, potvrdil pro server sportscar365.com, že cílem rakouské stáje je nasazení druhé vozu v následujícím závodě po Le Mans, tedy na Silverstonu. Pokud by k tomu došlo, tak by se startovní pole LMP 1 rozmnožilo na 11 vozů.
LMP 2: 7 vozů
V kategorii LMP 2 se sice snížil stálý počet startujících vozů z devíti na sedm, na druhou stranu ale oproti sezóně 2017 došlo k diferenciaci startovního pole. Pro srovnání, nebudeme – li počítat sporadické starty týmu Tockwith s prototypem Ligier, tak se loni v LMP 2 objevily pouze vozy Oreca 07.
V „supersezóně“ však pětici těchto vozů doplní jeden Ligier JS P217 #50 týmu Larbre Competition posádky Erwin Creed, Romano Ricci, Fernando Rees a jedna Dallara P217 #29 stáje Racing Team Nederland závodícího majitele Fritse van Eerda, který bude kokpit kanárkově žlutého prototypu sdílet se dvěma bývalými piloty formule 1, konkrétně s veteránem Janem Lammersem a Giedem van der Gardem. Jednašedesátiletý Lammers však bude s týmem závodit pouze ve Spa a v Le Mans, pro zbývající závody sezóny 2018/2019 ho v posádce prototypu #29 nahradí junior McLarenu a pilot formule 2 Nyck de Vries.
Dva vozy Oreca 07 nasadí do LMP 2 stejně jako v loňském roce tým Jackieho Chana DC Racing, technicky zajišťovaný stájí Jota Sport. Posádku prototypu #38 budou tvořit Ho-Pin Tung, Gabriel Aubry a šampion LMP 2 z roku 2016 Stephane Richelmi. V sesterském voze #37 se bude střídat čistě malajské trojice tvořená vítězen závodu Formule Renault 3.5 Jazemanem Jaafarem, bývalým pilotem formule 2 Nabilem Jeffrim a bývalým pilotem evropské formule 3 Weironem Tanem. Malajské národnosti je i náhradní pilot vozu #37, trojnásobný šampion Lamborghini Super Trofeo Asia Afiq Ikhwan Yazid.
Další dvě Orecy poté pro WEC připravily týmy DragonSpeed a TDS Racing. V posádce stáje DragonSpeed se představí i vítěz jedné velké ceny formule 1 Pastor Maldonado, který bude prototyp amerického týmu sdílet s Robertem Gonzalezem a Benen Hanleym. TDS Racing letos pro změnu posílí bývalý pilot Audi v LMP 1 Loic Duval, který vytvoří posádku s mladým Mathieum Vaxivierem a zkušeným Francoisem Perrodem.
Ve třídě LMP 2 šampionátu WEC nebude tradičně chybět ani značka Alpine, která opět nasadí Orecu 07 pod označením Alpine A470. Jezdeckou trojici francouzského týmu budou v „supersezóně“ tvořit Nicolas Lapierre, Andre Negrao a Pierre Thiriet.
Všechny prototypy třídy LMP 2 budou i nadále využívat jednotné motory od firmy Gibson.
LMGTE – PRO: 10 vozů
Velmi atraktivní bude bezpochyby „supersezóna“ FIA WEC ve třídě „profesionálních gétéček“. O tituly mistrů světa zde budou bojovat jezdci pěti značek Ferrari, Aston Martin, Ford, Porsche a nově také BMW.
Ferrari bude v LMGTE – PRO pokračovat s modifikovanou verzí úspěšného speciálu 488 GTE EVO. Jelikož ve sportu platí známé heslo tvrdící, že vítězná sestava se nemění, tak vůz #51 budou spolu opět sdílet loňští mistři světa Alessandro Pier Guidi a James Calado. Beze změny zůstane i posádka sesterského Ferrari #71 Davide Rigon, Sam Bird.
Aston Martin se chystá na závodní premiéru nové generace modelu Vantage. U britského týmu bude i nadále pokračovat dánské duo Nicki Thiim, Marco Sorensen, které v posádce vozu #95 doplní stálice AMR Darren Turner. O sesterský speciál #97 se poté bude starat trojice Alex Lynn, Maxime Martin, Jonathan Adam.
Téměř beze změny vstoupí do „supersezóny“ WEC i tovární Ford spravovaný stájí Chipa Ganassiho. Ford GT #66 bude patřit trojici Stefan Mücke, Olivier Pla, Billy Johnson, zatímco sesterský speciál #67 budou sdílet dva Britové Andy Priaulx a Harry Tincknell s brazilským veteránem série IndyCar Tonym Kanaanem.
Na osvědčené tovární piloty bude sázet i Porsche, které nasadí dva vozy 911 RSR. Posádku speciálu #91 Richard Lietz, Frederic Makowiecki posílí bývalá hvězda Ferrari Gianmaria Bruni. Kevin Estre, Michael Christensen a šampión Blancpain GT a bývalý tovární pilot Audi Laurens Vanthoor se podělí o kokpit Porsche #92.
Jediným nováčkem třídy LMGTE – PRO bude v sezóně 2018/2019 tovární BMW, ve WEC zastoupené týmem MTEK. Nové speciály M8 GTE již debutovaly za oceánem ve vytrvalostních závodech v Daytoně a na Sebringu a ve Spa je čeká premiéra evropská.
O BMW M8 GTE #81 se budou dělit Nick Catsburg, bývalý pilot DTM Martin Tomczyk a Rakušan Philipp Eng, posádku sesterského vozu #82 poté vytvoří Antonio Felix da Costa, Alexander Sims a Augusto Farfus.
S ohledem na průběh minulých sezón je velmi pravděpodobné, že týmy třídy LMGTE – PRO absolvují se tříčlennými posádkami pouze první dva závody sezóny, tedy 6 hodin ve Spa a 24 hodin Le Mans. Od šestihodinovky na Silverstonu by měly týmy v GTE – PRO závodit pouze se dvěma jezdci střídajícími se v jednom autě.
LMGTE – AM: 9 vozů
Oproti sezóně 2017 se zajímavě rozrostla třída LMGTE – AM. Zatímco v minulém roce zde startovalo pouze pět vozů, tak v „supersezóně“ jich bude hned devět.
Čtyřikrát zde bude zastoupeno Porsche 911 RSR. Dva tyto vozy nasadí stáj Dempsey-Proton Racing (#77 Matt Campbell / Christian Ried / třetí jezdec neoznámen; #88 Khalid Al-Qubaisi / Matteo Cairolli / Giorgio Roda) a po jednom autě poté Team Project 1 (#56 Jörg Bergmeister / Patrick Lindsey / Egidio Perfetti) a Gulf Racing (#86 Michael Wainwright / Ben Barker / Alex Davison).
Trojnásobné zastoupení zde bude mít Ferrari 488 GTE, a to díky týmům Spirit Of Race (#54 Francesco Castellacci / Giancarlo Fisichella / Thomas Flohr), Clearwater Racing (#61 Matt Griffin / Keita Sawa / Weng Sun Mok) a MR Racing (#70 Olivier Beretta / Eddie Cheever / Motoaki Išikawa).
Tovární Aston Martin a tým TF Sport nasadí do LMGTE – AM Astony Martin Vantage. Za volantem továrního vozu #98 se bude opět střídat osvědčená trojice Paul Dalla Lana, Pedro Lamy, Mathias Lauda, netovární „devadesátku“ poté budou sdílet Salih Yoluc, Euan Alers-Hankey a Charles Eastwood.
V LMGTE – AM opět platí pravidlo, že týmy musí využívat minimálně rok staré vozy. Proto zde na příklad ještě uvidíme loňské vozy Vantage, zatímco do LMGTE – PRO již Aston Martin Racing nasadí novou generaci tohoto vozu.
V testech na Paul Ricard byla nejrychlejší Toyota
Předsezónní testování na okruhu Paul Ricard nedaleko Le Castellet bylo od pátku do soboty rozděleno do tří bezprostředně navazujících session. Týmy a posádky tak měly k dispozici celkem 30 hodin nepřetržitého testování za denního světla, ale i pod rouškou noci.
V testech sice zaznamenaly nejrychlejší časy tovární prototypy Toyota, „vítězství“ japonského týmu nad soukromníky v LMP 1 však musíme brát vzhledem k určitým okolnostem s velkou rezervou…
Během třicetihodinového testování najely jednotlivé posádky celkem 53 000 km. Po skončení předsezónního „prologu“ zůstal na prvním místě Brit Mike Conway, který s vozem Toyota TS050 Hybrid #8 zajel před páteční pátou hodinou odpolední čas 1:32.662.
Druhý prototyp Toyoty s číslem sedm na kapotě byl na trati i přes noc a celkem absolvoval 839 kol. Za volantem “sedmičky” se střídali Mike Conway, Jose Maria Lopez a Sebastien Buemi spolu s veteránem Alexandrem Wurzem, který byl pro testování povolán zpět kvůli absenci Fernanda Alonsa, Kamuje Kobajašiho a Kazukiho Nakadžimy. Španěl chyběl kvůli GP Bahrajnu, zatímco dvojice japonských pilotů startovala v úvodním závodu nové sezóny Super GT na okruhu Okayama. Tato velmi improvizovaná posádka dosáhla času 1:34.665.
Soukromé týmy zatím ztrácejí, jenomže…
Nejlepším netovárním vozem předsezónních testů je BR1 - AER ruské stáje SMP Racing. Prototyp #11 dvojice Vitalij Petrov, Michajl Aljošin zaznamenal nejlepší čas 1:37.034 a na nejrychlejší Toyotu tedy ztratil více než čtyři sekundy. Tento rozestup ale musíme brát s rezervou.
Tovární Toyota totiž u obou svých prototypů testovala kompletně nový chladící systém, díky čemuž byly oba vozy v provozu na trati bez jakýchkoliv restrikcí. Testy chladícího systému probíhaly do páteční páté hodiny odpolední, poté byly ukončeny a od té doby byly Toyoty na trati v „normálním“ režimu.
S přihlédnutím k tomuto faktu se musíme znovu podívat na celkové výsledky a porovnat nejlepší časy soukromých týmů s časy vozů Toyota od páteční sedmnácté hodiny až do konce testování v sobotu. Tato čísla jsou již pro pořadí ve třídě LMP 1 velmi zajímavá, protože po “odečtení” nejlepších časů japonských vozů zjišťujeme, že by testování vyhrál zmíněný prototyp BR1 - AER #11, zatímco Toyota #7 by byla s časem 1:38.142 až na pátém místě.
V LMP 2 na čele vozy Oreca 07, nejrychlejší čas zajel Maldonado
Ve třídě LMP 2 obsadily v testech na Paul Ricard prototypy Oreca 07 Gibson první tři pozice, byť vůz, který byl druhý nejrychlejší, startuje po nálepkou Alpine (Alpine A470 Gibson #36 týmu Signatech Alpine).
O nejlepší čas 1:40.771 v LMP 2 se nakonec postaral nováček v této třídě a vítěz grand prix formule 1 Pastor Maldonado s Orecou #31 týmu DragonSpeed na pneumatikách Michelin.
Druhé a třetí místo získaly v testech prototypy na pneumatikách Dunlop, konkrétně zmíněný Alpine A470 Gibson #36 (Lapierre / Negrao / Thiriet; 1:41.088) a další Oreca 07 Gibson #28 (Perrodo / Vaxiviere / Duval; 1:41.227) týmu TDS Racing.
LMGTE – PRO v režii Porsche
Ve třídě LMGTE - PRO získaly pomyslný double tovární vozy Porsche 911 RSR. Na opačném konci výsledkové listiny naopak nalezneme nové vozy týmů Aston Martin a BMW.
Nejrychlejší byl v testech vůz #91 posádky Richard Lietz, Gianmaria Bruni s časem 1:51.332 hned před sesterským vozem #92, za jehož volantem se na Paul Ricard střídali Michael Christensen a Kevin Estre.
Na třetím a čtvrtém místě se pro změnu seřadily tovární Fordy GT s tím, že vůz #67 posádky Priaulx, Tinckenll (Kanaan se testů nezúčastnil kvůli závodu IndyCar ve Phoenixu) s časem 1:52.010 těsně porazil sesterský speciál #66, který sdílí trojice Mücke, Pla, Johnson (1:52.118).
Na páté místě skončilo nejlepší Ferrari 488 GTE EVO posádky Pier Guidi, Calado s časem 1:53.250.
Porsche nejrychlejší i mezi „amatéry“
Vozům Porsche 911 RSR se nejlépe dařilo i ve třídě LMGTE - AM. V této kategorii bylo nejrychlejší Porsche #88 týmu Dempsey - Proton Racing, v jehož kokpitu se střídá trojice Al Qubaisi, Roda, Cairoli. “Osmaosmdesátka” zaznamenala nejlepší čas 1:52.936.
Druhé nejrychlejší v LMGTE - AM bylo Porsche #86 v ikonických barvách stáje Gulf Racing posádky Wainwright, Barker, Davison, a to díky času 1:53.133.