Haas jako první představil vůz pro sezónou 2018. Čím zaujal a jak se liší od svého předchůdce?
Pomyslnou pole position v představení monopostů letos nečekaně a bez ohlášení ukořistil Haas.
Prostřednictvím pěti fotorealistických renderů prezentoval první náznaky toho, co lze od americké stáje letos očekávat. V rámci prvního dojmu lze VF-18 zhodnotit jako promyšlenou evoluci, která byla na jedné straně postavená na základech předchůdce, ale na druhé straně si bere inspiraci od těch nejúspěšnějších.
Haas vstupuje již do své třetí sezóny, jako poměrně solidní etablovaný tým středu pole. Během svého působení ve F1 se však neobešel bez problémů a po překvapivě úspěšné premiéře přišly první starosti a velmi kolísavé výsledky.
Často se projevovaly problémy, které stáji bránily využít maximální potenciál pneumatik. Nedařilo se je zahřát a konzistentně udržovat jejich teplotu v úzkém pracovním okně.
Navíc prakticky celou minulou sezónu se Haas trápil i s brzdami. Nejednou střídal mezi brzdami od Brembo a Carbone Industrie v naději, že nový design problémy s přehříváním brzd odstraní.
Zda se novince podařilo vyřešit zmíněné problémy, se dozvíme až na trati. Pokud jde o design, přední část vozu, jak to při představeních bývá zvykem, se zatím nese v duchu předchozího modelu, jakož i v duchu loňského modelu Ferrari.
Elegantní řešení lopatek, připevněných k boční a spodní straně nosového kužele, bylo ještě více zvýrazněné.
Velký nestrukturální kryt přední části šasi naznačuje budoucí příchod systému S-potrubí.
Obzvláště zajímavé jsou bočnice. Karoserie v okolí jejich náběhové hrany (zelená) je poměrně komplexní, jak můžete vidět na obrázku výše.
Červenou je zvýrazněna nízko položená boční nárazová struktura. Žlutá barva zase vyznačuje novou masivní soustavu bočnicových křídel, která si vzala určitou dávku inspirace od Ferrari. Ke zbytku karoserie jsou připojeny horizontálním křídlem k okraji kokpitu, vertikální lopatkou k boční nárazové struktuře a tenkou podpěrou k deflektoru.
Při pohledu shora je lépe vidět, jak daleko vzadu začínají samotné bočnice. Na obrázku níže vidíme bočnice opět z jiné perspektivy.
(1) ochranný oblouk je ve stylu Mercedesu W08, což podle všeho značí, že si Ferrari osvojilo podobné uspořádání přívodů vzduchu do dmychadla a chladičů ERS jako jeho nejbližší konkurent.
Kvůli zlepšení výhledu z kokpitu po přidání svatozáře se nově (2) zpětná zrcátka vysunula mnohem více do stran.
Žraločí ploutev (žlutá) byla v souladu s novými pravidly sestřihnutá. Je zde vidět snahu zachovat z ní co největší část, takže ploutev je stále poměrně výrazná. Jak jsme předpovídali již v analýze letošních pravidel, spodní T-křídlo (zelená) bylo zachováno.
Karoserie, obalující titanovou konstrukci svatozář, je zatím velmi minimalistická. Loni během testování v Abú Dhabí Haas svatozář ozdobil komplexnějším řešením s množstvím generátorů víření.
Na posledním obrázku vidíme okraje podlahy vycházející z loňské verze s doplňkem ve formě křidélka těsně před zadním kolem. Na to, že jde jen o první rendery, je podlaha již nyní nezvykle komplexní.
K výrobě auta opět velkou měrou přispěla Dallara. Zatímco v její dílně bylo vyrobeno šasi i karoserie, Ferrari zase dodalo nápravy, pohonnou jednotku, elektroniku, hydrauliku i systém chlazení.
Samozřejmě, i když tyto díly jsou identické s těmi, které bude používat i Ferrari, způsob jejich zakomponování do vlastního návrhu se bude u obou do jisté míry lišit. Nemluvě o tom, že Haas bude muset sám porozumět jejich fungování ve svém autě a přijít na to, jak je nakonfigurovat svému autu na míru.
VF-18 má oproti loňskému modelu nepatrně delší rozvor. Připomeňme, že loni Haas, stejně jako Ferrari, postavil vůz s rozvorem odhadovaným na bezmála 3,6 metrů a v této metrice tak patřil k průměru.
Aby se i po prodloužení rozvoru zachovalo správné rozložení hmotnosti, změnila se geometrie zadní nápravy – tlumiče a torzní tyče uložené v převodové skříni se přesunuly o něco více vpřed. Podle slov šéfa týmu Günthera Steinera se Haas VF-18 vešel do minimálního hmotnostního limitu.