Kde v roce 2010 přišel o titul Mark Webber?

Před rokem 2010 byl Mark Webber v lepší pozici než během své kariéry ve formuli 1 kdy dříve. Měl za sebou svou zatím nejlepší sezónu 2009, ve které se mu povedlo vůbec poprvé zvítězit v kvalifikaci a vyhrát velkou cenu. Čtvrté místo v pořadí jezdců bylo rovněž jeho dosavadním nejlepším umístěním. Webber byl navíc pevnou součástí Red Bullu, tedy týmu, který v roce 2009 skončil v Poháru konstruktérů druhý, a který si tak nyní činil ty nejvyšší ambice, k čemuž mu měl dopomoci nový model Red Bull RB6 z dílny geniálního konstruktéra Adriana Neweyho.

Webber svezl Šarapovou, ta mu to oplatila [video]

Petr Kubala

Videa

Sezónu 2010 ale Webber neodstartoval úplně nejlépe. V úvodním podniku v Bahrajnu za svým týmovým kolegou výrazně zaostal jak v kvalifikaci, tak v závodě a body bral pouze za osmé místo. Na domácí půdě v Austrálii pak jen těsně prohrál kvalifikační souboj s Vettelem o pole position, aby se mu poté v závodě na vlhké trati příliš nepovedl start a propadl se startovním polem. Po několika chybách a nárazu do zadní části Hamiltonova mclarenu v závěru velké ceny mohl být vůbec rád, že svůj vůz do cíle dovezl alespoň na devátém místě.

V Malajsii Red Bull konečně poprvé ukázal plný potenciál svého vozu. Webber si poradil v deštivé kvalifikaci ze všech jezdců nejlépe a získal svou první pole position sezóny, přesto se před něj po startu dokázal dostat ze třetí pozice Vettel a oba red bully v tomto pořadí dojely i do cíle závodu. Body za druhé místo se jistě počítaly, ale na obzoru byl další obtížný víkend v Číně. Kvalifikace sice znovu patřila oběma red bullům v pořadí Vettel–Webber, v bláznivém a deštivém závodě se však rakouské stáji opět příliš nezadařilo – zatímco double bral tentokráte McLaren, Vettel byl po několika dramatických soubojích jen šestý a Webber znovu až osmý. Po čtyřech odjetých závodech figuroval Webber v průběžném pořadí šampionátu s 28 body až na osmém místě, na vedoucího Buttona ztrácel více bodů, než jich měl na svém kontě sám.

Velké kauzy formule 1: Not bad for a number two driver! (první díl)

Michal Šik

Red Bull Racing

Následující část sezóny ale byla naproti tomu snad nejsilnějším obdobím v kariéře australského pilota ve formuli 1 vůbec – Webber ve třech závodech za sebou získal hned třikrát pole position, dvakrát závod vyhrál a vedl celkem 647 kilometrů v kuse. Jeho první vítězství sezóny 2010 přišlo v Barceloně. Už před začátkem víkendu ve Španělsku si byl Red Bull jistý, že na okruhu Catalunya s rychlými zatáčkami bude jeho vůz RB6 dominovat. To se skutečně potvrdilo a v kvalifikaci red bully konkurenci nadělily téměř sekundu na kolo, pole position bral podruhé Webber. Vettelův závod nakonec kvůli poruše brzd tak povedený nebyl, ale Webber dokázal stylem start–cíl vyhrát s naprostým přehledem. „Nestává se často, že novináři píšou o ‚perfektním jezdci v perfektním autě‘, takže to bylo dost potěšující, vidět podobné komentáře vedle mého jména. Mohl jsem ten den odjet tisíc kol a stejně bych vyhrál,“ píše ve své autobiografii Aussie Grit z roku 2015 Webber.

Velké kauzy formule 1: Not bad for a number two driver! (druhý díl)

Michal Šik

Red Bull Racing

Počátek konce

V Monaku Webber opět vyhrál kvalifikaci, nedělní závod znovu suverénně opanoval a vůbec poprvé se posunul do čela šampionátu. Vítězství na velmi náročném a historií opředeném okruhu v Monaku pro Webbera hodně znamenalo: „Ve dnech jako byl tento (a těch příliš nyní), pochopíte, co to znamená, když nemáte slov. (…) Když to všechno zvážím, byl skok do bazénu v Red Bull Energy Station ještě dost konzervativní reakcí!“ Snový víkend v Monaku měl ale minimálně podle Webberovy výpovědi poněkud nepříjemný dovětek: „Na konci si mě Christian Horner vzal stranou a řekl mi, že dal Markovi (Helmut Marko, pozn. autora) možnost říci Sebastianovi, že měl v závodě prasklé šasi (což neměl), aby mu to pomohlo vysvětlit fakt, že byl podruhé v řadě na hlavu poražen tím starým Australanem v druhém autě.

Sezóna 2010

Vypadalo to, že to mělo pozitivní vliv na jeho sebedůvěru, což je u Seba alfa a omega. Stejně jako v Turecku 2009 (kde Red Bull při dojezdu závodu v pořadí Webber–Vettel na druhém, resp. třetím místě zřejmě použil týmovou režii, ale Vettel po závodě trochu podrážděně reagoval: „Neřekli mi, abych nepředjížděl Marka. Dostal jsem jenom zprávu, že byl Mark rychlejší. Myslím, že si vyznění radši nechám pro sebe.“ Pozn. autora) bylo nad jeho chápání, že bych ho mohl přímo a férově porazit, musel pro něj být důvod, proč se to stalo.“ Pro Webbera bylo prý období mezi následující Velkou cenou Turecka a Velkou cenou Velké Británie 2010 obdobím, které „signalizovalo počátek konce mých pozitivních vztahů k týmu Red Bull Racing“.

Co se pak stalo v dalším závodě v Turecku, zůstává záhadou v podstatě dodnes. Oba red bully se vzájemnou kolizí vyřadily z vedoucích pozic, Vettel musel odstoupit, zatímco Webber ještě zvládl dojet na třetím místě. Zatímco většina odborné veřejnosti vinila z nehody Vettela, vedení Red Bullu, zejména Helmut Marko (který zmínil větu, že „Mark nebyl o situaci svým závodním inženýrem dostatečně informován“), se postavilo spíše na stranu mladého Němce. Ani s odstupem času se nedá stoprocentně říci, zdali Red Bull v závodě použil či plánoval použít týmovou režii, jedno se ale dá tvrdit s naprostou jistotou – Webberova důvěra v to, že s ním bude v Red Bullu zacházeno na stejné úrovni jako s Vettelem, byla po Turecku silně otřesena.

Před deseti lety spolu v Turecku kolidovali Mark Webber a Sebastian Vettel

Michal Šik

Red Bull Racing

Australan se dokonce rozhodl napsat osobní dopis samotnému vlastníkovi Red Bullu Dietrichu Mateschitzovi, v němž si kupř. stěžoval, že zatímco on zachovával ve svých vyjádřeních jakousi „politickou korektnost“, aby nepoškodil jméno značky, někteří členové týmu vypouštěli do médií názory, kterými obviňovali čistě jeho: „Myslím si, že to je hodně neprofesionální a věřím, že celá situace mohla být kontrolována a zvládnuta mnohem lépe bez médií.“

Přestože ho šéf týmu Christian Horner s Adrianem Neweym ujistili, že ho budou v boji o titul mistra světa podporovat i nadále, uvědomil si Webber, že je to ve skutečnosti Marko, napojený na vlastníka Red Bullu Dietricha Mateschitze, kdo v zákulisí tahá za nitky. To ostatně ve své knize Jak postavit monopost F1 později potvrdil i Newey: „Když se srazí týmoví kolegové, je to vždycky problém. Díky Dr. Helmutu Markovi to však vyeskalovalo takřka do anarchie, protože ten hned na kameru přišel s obranou svého chráněnce Sebastiana a tvrdil, že šlo bez debat o Markovu chybu. (…) Společně s Christianem jsme se v zákulisí snažili zabránit škodám, protože na veřejnosti to byla bezpochyby katastrofa. (…) Od té doby vztah mezi Markem a Sebastianem ochladl. Mark zjistil, že Helmut nadržuje Sebastianovi, a to ho nepřestávalo dráždit. (…) Mark se svojí partnerkou Ann začali věnovat příliš mnoho pozornosti Helmutovi se Sebastianem. V mnoha ohledech se to dá pochopit, ale člověku samotnému to škodí. Abyste uspěli ve formuli 1, musíte se soustředit na 100 % a ve chvíli, kdy nasedáte do monopostu, musíte nechat všechno za sebou. To dokáže jenom hodně málo jezdců, pokud takoví vůbec jsou.“

Multi 21 byla Vettelova odveta, prozradil po letech Horner

Petr Kubala

Red Bull Racing

V Kanadě se Webber dokázal kvalifikovat vedle Hamiltona do první řady, ale kvůli výměně převodovky obdržel ještě před startem penalizaci poklesu pěti míst na startovním roštu. V závodě, silně ovlivněném výkonností pneumatik, se rakouské stáji strategie příliš nepovedla a oba její vozy dojely s poměrně velkou ztrátou na čtvrtém, resp. pátém místě v pořadí Vettel–Webber. Závod se u Red Bullu navíc zřejmě po zkušenostech z minulé velké ceny raději dojížděl pod nepřímými týmovými příkazy – přestože měl Vettel problémy s převodovkou, nedostal Webber povolení k tomu, aby Němce předjel. Po závodě za ním prý přišel jeden inženýr z Renaultu se slovy: „Tohle je směšné. Měl by jsi s tím něco dělat, už to zašlo příliš daleko.“

Čtrnáct sekund pekla

Ve Valencii red bully obsadily první řadu v pořadí Vettel–Webber, Australan ale neměl zrovna nejlepší start a po prvním kole se propadl až na deváté místo. V sedmém kole zajel do boxů a na trať se vrátil až na osmnáctém místě za Heikkim Kovalainenem, kterého se pokusil předjet v devátém kole. V nájezdu do dvanácté zatáčky na konci nejdelší rovinky okruhu ale Kovalainen brzdil o 50 metrů dříve než za ním jedoucí Webber, což Australan nečekal a v rychlosti přes 300 km/h najel na zadní část jeho lotusu. Jeho vůz se následně vznesl do vzduchu, trefil reklamní panel, aby následně ve velké rychlosti doklouzal do bariéry z pneumatik. Byla to jednoznačně nejděsivěji vypadající nehoda Webberovy kariéry ve formuli 1, svým charakterem hodně připomínající Australanovy nehody z Le Mans 1999. „Když je po nárazu, první, co pocítíte, je úleva, že jste v pořádku. Samozřejmě, že je adrenalin na vysoké úrovni, (…) ale velmi rychle začnete přemýšlet spíše nad tím, že už nemůžete pokračovat v závodě. Je úžasné, jak mozek funguje. (…) Muselo to vypadat hodně dramaticky (jak to nazval můj otec – ‚čtrnáct sekund pekla‘), ale auto bylo silné a moje pásy odvedly svoji práci,“ popisuje Webber.

Ve Velké Británii pak přišla na řadu další kontroverze mezi oběma red bully. Rakouská stáj přivezla na Silverstone nový model předního přítlačného křídla, který se však na voze Sebastiana Vettela při závěrečné tréninkové jízdě poškodil a tým se rozhodl, že na vůz mladého Němce namontuje novou specifikaci předního křídla z vozu Marka Webbera. Ten z toho nebyl příliš nadšený, cítil se poškozený a na tiskové konferenci na dotaz, aby situaci okomentoval, odpověděl: „Myslím, že tým je s dnešním výsledkem spokojený.“ Následně se napil ze sklenice s vodou a v momentě, kdy začal se svým vyjádřením Vettel, sklenicí nevybíravým způsobem praštil do stolu.

V závodě se ale Vettel po defektu pneumatiky v prvním kole zmohl pouze na sedmé místo, zatímco Webber si dojel pro své třetí vítězství v sezóně se slovy: „Skvělá práce, kluci. Není to špatné na jezdce číslo dva. Díky!“ Christian Horner po závodě rezolutně odmítl, že by byl kterýkoliv z obou jezdců upřednostňován a popřel, že by rozhodnutí o předním křídle konzultoval s Helmutem Markem. Dva týdny po celém incidentu vystoupil s novým aspektem celého problému nejmenovaný vedoucí inženýr Red Bullu (zřejmě Adrian Newey) pro finský deník Turun Sanomat. Ten řekl, že byl překvapený z rozhořčené reakce Webbera, neboť to byl právě Australan, kdo s novým předním křídlem nebyl příliš spokojený: „Když jsme zkoušeli nové přední přítlačné křídlo, stěžoval si, že není o nic lepší než to staré. Mark se prostě s novou specifikací necítil dobře, ale když nám zbylo jenom jedno křídlo, za každou cenu chtěl, aby ho dostal on. Nezajímal se o to, dokud jsme měli k dispozici obě křídla. Myslíme, že vedení týmu udělalo logické a odůvodnitelné rozhodnutí, protože Sebastian si nové křídlo pochvaloval od prvního tréninku.“

To ale Mark Webber ve své knize jednoznačně popřel: „Abych řekl pravdu, ani jednomu z nás jezdců (ani Vettelovi) se nové křídlo nezamlouvalo, ale data z továrny jasně ukazovala, že nové křídlo přináší vozu výhodu, takže tým trval na tom, abychom s ním jeli. Byl jsem trochu zmatený, když se dostalo do médií tvrzení údajného vedoucího inženýra Red Bullu, že jsem nechtěl použít nové křídlo, že jsem v něm neviděl výhodu a že jsem o něj usiloval pouze v momentě, kdy zbylo už jen jedno.“

V Německu Red Bull nebyl, speciálně tedy Webber, tak rychlý a z doublu se po použití slavné týmové režie „Fernando is faster than you“ radovalo Ferrari. Webber do závodu vyrážel jako čtvrtý a skončil s poměrně velkou ztrátou na místě šestém. Náladu si ale vylepšil o dva týdny později v Maďarsku, kde si v závodě dojel pro své čtvrté a zároveň poslední vítězství v sezóně. Australan byl sice poměrně výrazně poražen Vettelem v boji o pole position, v samotné velké ceně ale těžil z Vettelovy zbytečné penalizace a díky alternativní strategii a velmi silné prostřední fázi závodu dokázal zdolat i Fernanda Alonsa a vyhrát. Po vítězství ve svém jubilejním 150. odjetém závodě se Webber vrátil do čela šampionátu před druhého Hamiltona. Před letní pauzou zbývalo do konce sezóny sedm závodů.

Boj o titul vrcholí

V Belgii se Webber dokázal kvalifikovat na pole position, na startu se ale trápil s poruchou hydrauliky a už v nájezdu do La Source se propadl na sedmé místo. Dokázal se ale oklepat a i díky odstoupení několika svých rivalů dojel nakonec v deštivém závodě druhý za vítězným Hamiltonem, který se posunul do čela průběžného pořadí. V tu chvíli to vypadalo, že o titulu se bude ve zbytku ročníku rozhodovat možná už jenom mezi dvojicí Hamilton–Webber, která si vytvořila na třetího Vettela již poměrně znatelný odstup.

Monza se ale zbarvila do červené – triumfoval Alonso před druhým Buttonem, zatímco Hamilton odstoupil a red bully byly s velkou časovou ztrátou až na čtvrtém, resp. šestém místě, což se ale kvůli specifikaci trati v Monze, která je velmi náročná na motor, před víkendem tak trochu čekalo. Webber se sice po průměrném víkendu vrátil do čela šampionátu, boj o titul však byl nově pořád otevřený, rozestup mezi pěti vedoucími jezdci se totiž smrkl takřka na minimum. Zatímco se v Singapuru upínala hlavní pozornost na těsný souboj o vítězství mezi Alonsem a Vettelem, odjel Webber povedený dlouhý stint, který mu i po kolizi s Hamiltonem, kterou přestál bez výrazného poškození, zatímco Brit podruhé v řadě ze závodu odstoupil, přinesl umístění na stupních vítězů.

Před dalším závodem v Japonsku se ale udála nepříjemná záležitost, která ovlivnila Australanův zbytek sezóny – Webber při cyklistické vyjížďce přepadl přes řidítka svého kola a zlomil si rameno: „Utrpěl jsem to, čemu se říká lyžařská zlomenina ramene, což znamenalo, že jsem musel další víkend jezdit pod vlivem prášků proti bolesti.“ Webber o svém zranění neřekl ani Hornerovi, protože nechtěl, aby to nějak výrazněji ovlivnilo jeho boj o titul. Na jeho výkonu se to ale minimálně navenek nijak výrazněji neprojevilo, v Suzuce dojel Webber v těsném závěsu za Vettelem pro další double Red Bullu, pořád tak měl 14bodový náskok na čele před Vettelem a Alonsem. Do konce ročníku zbývaly pouhé tři závody.

V Koreji pak red bully naposledy v sezóně obsadily první řadu startovního roštu. V deštivém závodě byl ale Webber hned ve druhém kole po zajetí safety caru do boxů široký ve dvanácté zatáčce okruhu, dostal se do smyku a narazil do zdi, od které se jeho vůz ještě odrazil napříč trati a srazil za ním jedoucího Nica Rosberga. Nesmírně důležitý závod tak pro lídra šampionátu skončil ještě dříve, než vlastně pořádně začal. Jelikož poté v závěru závodu odstoupil s poruchou motoru i Vettel, radoval se po korejském maratónu Alonso, který převzal vedení šampionátu a nově vedl o jedenáct bodů před Webberem. Na Australanovu chybu v klíčovém momentě ročníku vzpomínal později Adrian Newey: „Z mého pohledu to byl moment, kdy Markovo intenzivní soupeření se Sebastianem přeteklo; byl tak odhodlaný se za Sebastianem udržet a v dešti ho porazit, že monopost doslova uštval, ztratil kontrolu nad vozem, dostal hodiny, vrazil do bariéry a byl konec – měl ještě štěstí, že se nezranil, protože za ním jedoucí Rosberg se mu už nedokázal vyhnout a vrazil do něj zboku.“

V Brazílii si oba dva red bully dojely v závodě pro poslední double Red Bullu v sezóně, přestože pole position získal v kvalifikaci premiérově Nico Hülkenberg. Red Bull si zároveň již s předstihem zajistil triumf v Pohár konstruktérů. Jelikož Alonso dojel v Brazílii třetí, byla matematika před posledním závodem v Abú Dhabí jasná – Alonso měl 246 bodů a osmibodový náskok na Webbera, třetí Vettel pak na Španěla ztrácel bodů patnáct. Pokud se tedy chtěl Mark Webber stát mistrem světa, musel v nejlepším případě závod v Abú Dhabí vyhrát. Stále mu sice stačilo i za určitých okolností dojet na pátém místě a brát titul, to se ale nezdálo být příliš pravděpodobným scénářem. 

Jsem stejně dobrý jako někteří mistři světa, míní Webber

Jan Pastorek

Mark Webber

Přestože se čekalo, že první řada bude (jak již bylo v sezóně tak trochu zvykem) v Abú Dhabí patřit oběma vozům Red Bullu, Australan se dokázal kvalifikovat pouze až jako pátý, čímž si výrazně zkomplikoval své šance na dobrý výsledek. Na svého týmového kolegu ztratil Webber propastných šest desetin sekundy, šlo zároveň o jeho nejhorší kvalifikační výsledek od úvodní velké ceny ročníku v Bahrajnu. Za své tak trochu vzaly předzávodní obavy nad použitím týmové režie, red bully od sebe jednoduše byly na startovním roštu příliš daleko.

V závodě pak Webber stavěl pro nové gumy již v 11. kole, několik kol strávených za Jaimem Alguersuarim jej ale zdrželo natolik, že se skrze jedinou sérii zastávek v boxech nedokázal dostat před svého největšího soupeře Alonsa. Přestože jej pak měl po celý zbytek závodu neustále na očích, nedokázal jej nijak ohrozit a podobně jako Španěl svůj závod dojel zaseknutý za Vitalijem Petrovem. „V autě to působilo, jako by to byl normální závodní víkend, v sázce ale bylo až příliš mnoho. Lewis a Fernando v této pozici již byli, my se Sebastianem ještě ne. Není potřeba to okecávat – Seb odvedl tu nejlepší práci. Dostal auto na pole position a dojel si pro vítězství,“ popisuje Webber. Po skončení závodu pak musel Australan skousnout hořkou pilulku v podobě sledování mistrovských oslav svého týmového kolegy.

Nejlepší sezóna Marka Webbera

Čtyři vítězství, 5 pole position, deset postavení na stupních vítězů, šest závodů v čele šampionátu, boj o mistrovský titul až do posledního závodu a celkově třetí místo – to byla dramatická sezóna 2010 z pohledu Marka Webbera. Za jeden rok toho dokázal Webber možná více, než za předchozích osm sezón ve formuli 1, přesto to na mistrovský titul v konečném součtu nestačilo.

Webber o titul mistra světa jednoznačně přišel v závěrečné fázi sezóny. Po letní pauze strávil v závěrečných sedmi závodech ročníku ve vedení závodu pouze tři kola, v posledních třech závodech ročníku posbíral pouhých 22 bodů ze 75 možných, zatímco Vettel jich v rozhodující fázi sezóny získal 50, a to ještě v Koreji odstoupil kvůli technickým problémům z vedení závodu. Jaký vliv měla na Webberovy horší výkony ve finální části sezóny jeho zdravotní indispozice, zůstává otázkou, nejpravděpodobnějším vysvětlením se ale zdá být, že na Webbera prostě a jednoduše v rozhodujících okamžicích dolehla síla okamžiku. Hřebíček do rakve si Australan zasadil v Abú Dhabí, kde byl mnohými před víkendem vzhledem k rychlosti vozu Red Bullu a své ne příliš špatné výchozí pozici pasován na největšího favorita na zisk titulu mistra světa. Australan ale nejdříve pokazil kvalifikaci a pak v rozhodujícím závodě nepodal úplně nejpřesvědčivější výkon. Zatímco Alonso alespoň jezdil přilepený na zádi Petrovova renaultu, Webber nikdy v průběhu závodu nevypadal, že by dokázal bojující jezdce před sebou jakkoliv ohrozit.

Pokud jde o Webberův interní souboj s týmovým kolegou, tak i zde musíme konstatovat, že měl Vettel nad Webberem o trochu navrch, přestože to bylo mezi nimi rozhodně mnohem těsnější než v následujících letech. Na rozdíl od Vettela Webber v celém průběhu sezóny netrpěl tak výrazně na technické problémy, které by ho stály dobrý výsledek, ze závodu odstoupil pouze ve Valencii (vinou kolize) a v Koreji (vinou vlastní chyby), zatímco Vettel přišel vinou technických poruch o tři potenciální vítězství. V závodech Vettel Webbera porazil 11:7, v kvalifikacích pak ještě trochu výrazněji 12:7. Na rozdíl od Webbera prokázal Vettel psychickou vyrovnanost hlavně v závěru ročníku, kdy předvedl své možná úplně nejlepší výkony celé sezóny, v nejdůležitějších okamžicích zajel naprosto bezchybné závody a zaslouženě se stal mistrem světa. Jejich vzájemné soupeření ale minimálně bavilo a svým způsobem udržovalo ve hře o titul i jezdce dalších stájí. Vedení Red Bullu se ocitlo několikrát na velmi tenkém ledě, ale musíme si uvědomit, že na rozdíl od soubojů obou mercedesů v letech 2014–2016 (kdy Mercedes prakticky neměl konkurenci, a mohl si tak teoreticky dovolit nějaké ty body poztrácet) se Red Bull musel vždy poohlížet na hladové vlčáky z řad McLarenu či Ferrari, kteří byli připraveni skočit po jakékoliv kořisti, která by jim byla nabídnuta.

Webber později přiznal, že chtěl v roce 2010 vyhrát titul a hned poté skončit s kariérou pilota formule 1, jako to později v roce 2016 udělal Nico Rosberg. Uvedl, že sezóna 2011 ho zastihla nepřipraveného a nekoncentrovaného: „Nová sezóna přišla až příliš rychle a bylo pro mě obtížné najít znovu motivaci.“ Přestože podle vlastních slov nebyl na začátku roku 2011 psychicky připravený znovu bojovat o mistrovský titul, minimálně z bodového hlediska šlo o jeho nejúspěšnější sezónu, i když do své sbírky přidal pouze jediné vítězství v poslední velké ceně ročníku v Brazílii a musel sledovat, jak jeho týmový kolega naprosto suverénně kráčí za ziskem svého druhého titulu mistra světa. Vettela pak Webber ohrozil už jenom v první polovině sezóny 2012, ve které získal svá poslední vítězství v Monaku a ve Velké Británii, než se na konci roku 2013 s královnou motorsportu definitivně rozloučil.

„Je důležité, abych něco vyjasnil. Na konci roku 2010 jsem nebyl naštvaný na Sebastiana Vettela. Bylo těžké skousnout fakt, že mě můj týmový kolega porazil v boji o tu největší cenu v našem sportu na cílové čáře, ale s tím jsem dokázal žít. Pokud jsem byl na někoho naštvaný, tak to byl management Red Bullu. Když šlo do tuhého, tak situaci nezvládli ukočírovat, to je to, co mi vadilo. Cítil jsem neustálé snahy devalvovat to, čeho jsem dosáhl, i v momentech, kdy jsem pro tým vyhrával závody nebo vedl mistrovství světa… (…) Tento pocit se pak bohužel během mých posledních tří let v Red Bullu jenom zintenzivňoval,“ vzpomíná Webber ve své knize.

„Nic z toho by ale nemělo snižovat práci, kterou Seb odvedl. Naprosto upřímně můžu říct, že je ve všech ohledech lepším jezdcem formule 1, než jakým jsem byl kdy já. Má některé naprosto neuvěřitelné kvality. Občas dokázal předvést takové věci, před kterými šlo jenom smeknout. (…) Ale rád bych to na něj zkusil, kdybych byl o deset let mladší.“