Jenson Button dokázal ve formuli 1 vyhrát celkem patnáct velkých cen a v roce 2009 se stal ve voze týmu Brawn GP mistrem světa. Ve čtvrtek tomu bude přesně dvacet let, co Button ve F1 debutoval.
Jenson Button podepsal pro sezónu 2000 smlouvu se slavným britským Williamsem jako do té doby nejmladší britský jezdec v historii. Příchod mladého Brita do formule 1 byl doprovázen rozporuplnými ohlasy a očekáváními. Button byl na jednu stranu podobně jako Jan Magnussen díky svému rychlému postupu juniorskými kategoriemi nazýván „novým Sennou“ a srovnáván s touto brazilskou legendou motorsportu: „Během mých 25 let v motokárách jsem zažil jenom dva jezdce s tak skvělými jezdeckými schopnostmi, jedním byl Ayrton Senna a druhým Jenson Button,“ říkal kupříkladu Paul Lemmens, šéf Buttonova motokárového týmu GKS Tecno.
Buttonovy schopnosti vyzdvihoval i Gerhard Berger, naproti tomu takový Jackie Stewart suše upozorňoval na Buttonův rychlý vzestup juniorskými sériemi a nedostatek zkušeností: „Nevěřím tomu, že můžete přejít z mateřské školky rovnou na universitu.“ A mladého pilota nepodpořil ani Mika Salo: „Když závodíte, máte kolem sebe 21 dalších jezdců. Doufám, že to Jenson zvládne. Pokud ne, zraní sám sebe nebo někoho jiného.“ Před prvním závodem kariéry jistě povzbudivá slova.
Rozporuplný start víkendu
Buttonův závodní víkend nezačal úplně nejlépe. Ve třetím tréninku před sobotní kvalifikací mladý Brit tvrdě boural do zdi v zatáčce číslo 10 a přidělal tak práci mechanikům, kteří měli co dělat, aby vůz dokázali pro odpolední kvalifikaci připravit. To se sice povedlo, ale Button se nakonec nezvládl kvalifikovat lépe než na předposlední pozici, když na svého týmového kolegu Ralfa Schumachera ztratil přes sekundu a půl a po kvalifikaci suše poznamenal: „Už to snad nemohlo být ani horší.“ „Stihli připravit auto do kvalifikace, ale všechno se odehrávalo ve velkém spěchu. Výsledkem toho bylo, že jsem se kvalifikoval jednadvacátý, což bylo hodně ubohé hlavně ve srovnání s Ralfem, který byl jedenáctý,“ píše ve své autobiografii Life to the Limit Button.
Solidní průběh závodu
V závodě se naopak Buttonovi nadmíru dařilo. Už v prvním kole dokázal mladý Brit získat celkem šest pozic a kroužil patnáctý. „Přede mnou kolidoval Pedro Diniz s Nickem Heidfeldem, takže jsem se dostal před ně a poté jsem do druhé zatáčky předjel minardi Marca Geného. Johnnymu Herbertovi se rozbila spojka, což mi vyneslo další pozici. Sakra. Ve třetím kole jsem chyboval za Alexem Wurzem a dostal jsem se mimo trať, pak jsem ale předjel Eddieho Irvina a Pedra de la Rosu, kteří mezi sebou bojovali,“ píše Button.
Button udivoval své kritiky především tím, že dokázal držet stabilní tempo na stejné úrovni jako jezdci, kteří kroužili v pořadí kolem něj. Díky pozdnímu pit stopu se dokonce na okamžik objevil na třetím místě za Michaelem Schumacherem a Heinzem-Haraldem Frentzenem. Po své zastávce v boxech užuž natahoval ruku po prvních bodech, pak ale přišel nečekaný zvrat: „Díky pit stopům jsem se dokázal dostat na sedmé místo a pak odstoupil Heinz-Harald Frentzen, což mě dostalo na šestou, bodovanou pozici. V jednu chvíli jsem si myslel, že dojedu na bodech hned ve svém prvním závodě, pak mě ale v nájezdu do zatáčky číslo 3 zradil motor, probrzdil jsem zadní pneumatiky, skončil ve štěrkové zóně a byl konec. Ralf skončil třetí.“
Zatímco závod vyhrál Michael Schumacher před Rubensem Barrichellem a Ralfem Schumacherem, z Buttonovy obdivuhodné nováčkovské jízdy zbyl nakonec pouze dobrý dojem. Mladý Brit si ale ze svého odstoupení ve 47. kole zase tolik nedělal: „Bylo by hezké získat bod. Snažil jsem se odvést to nejlepší, co umím a myslím, že se mi to povedlo a že jsem několika lidem ukázal, co dokážu,“ říkal těsně po závodě Button.
Průběh závodu byl důležitý hlavně pro posílení sebevědomí mladého závodníka: „Byl to dobrý start. Neodstoupil jsem ze závodu vlastní vinou a k zisku bodu jsem neměl daleko. Minimálně jsem si dokázal, že nejsem jenom amatér, co se do formule 1 dostal nějakou šťastnou náhodou, splatil jsem důvěru, kterou ve mě Frank s Patrickem (Frank Williams a Patrick Head, pozn. autora) vložili a získal jsem své místo na startovním roštu,“ vzpomíná v autobiografii Button.
Na zisk prvního bodu ale nemusel Brit čekat příliš dlouho. Ve druhém závodě sezóny v Brazílii předvedl opět slušný výkon, zaujal pěkným předjížděcím manévrem na Jose Verstappena do desáté zatáčky a skončil sedmý. Po diskvalifikaci Davida Coultharda z druhého místa se dostal v konečném výsledku na šestou, bodovanou příčku a stal se nejmladším držitelem mistrovského bodu ve formuli 1. „Vrátil jsem se do hotelu, dal jsem si sprchu a když jsem při cestě autobusem na letiště popíjel pivo, někdo z týmu řekl: ‚Skončil jsi šestý, DC byl diskvalifikován kvůli něčemu ilegálnímu na autě.‘ Tak jsme si dali ještě pár drinků a musím říct, že bylo skvělé letět domů s pocitem, že figuruji s bodem v tabulce průběžného pořadí – ve dvaceti letech jako nejmladší jezdec, který kdy získal mistrovský bod,“ vzpomíná na sladké okamžiky Brit. V současnosti tento rekord drží Max Verstappen, který své první mistrovské body získal ve Velké ceně Malajsie 2015 o dva a půl roku mladší než Button.
„Každá dekáda byla svědkem strmého vzestupu jednoho jezdce nižšími kategoriemi. 80. léta měla Ayrtona Sennu, 90. Jana Magnussena. Senna se stal legendou sportu, Magnussen se naopak prakticky vůbec neprosadil. V úvodních dnech nultých let tu nyní máme Jensona Buttona. Jakou cestou se bude ubírat a jak na něj budeme vzpomínat na konci dekády?“ tázal se před sezónou 2000 Roger Horton, redaktor britského Autosportu. Button se sice nestal takovou legendou jako Ayrton Senna, ale ke konci první dekády nového milénia se mu přeci jenom podařilo získat titul mistra světa. Sice za poněkud turbulentních a výjimečných okolností, ale očekávání, byť ne okamžitě, naplnil.