Renault loni převzal pomyslnou trofej jedničky mezi týmy ze „zbytku světa“ a neúnavně pokračuje v záměru dostat se mezi trojici nejlepších.
Má na to všechny předpoklady. Tým od roku 2016 velmi rychle roste a zvyšuje své technické i personální kapacity.
Od 1. dubna 2018 se do práce zapojila i klíčová posila v osobě Marcina Budkowskeho. Ten přišel na pozici výkonného ředitele přímo ze židle vedoucího technického oddělení FIA. Jako člověk, který viděl ty nejzajímavější detaily současných i budoucích řešení všech týmů, přinesl cenné know-how.
Přestože Budkowski nemohl výrazně ovlivnit počátky vývoje nového monopostu RS19, může promluvit jednak do jeho dalšího vývoje během sezóny a jednak do vývoje budoucích vozů Renaultu.
RS19, jehož digitální rendery budeme v tomto článku blíže analyzovat, je evolucí svého předchůdce.
Ten byl dobře fungujícím vyváženým autem, což samozřejmě dalo výborný základ, na kterém mohl Renault stavět. Navíc jedna ze změn pravidel přijde Renaultu vhod možná více než komukoliv jinému. Loňské auto bylo totiž zpočátku s hmotností trochu na hraně. Nová opatření navyšující minimální hmotnosti vozu a zavádějící minimální hmotnost jezdce se sedačkou by měly pomoct hlavně Hülkenbergovi.
Prvotní verze předního křídla má až na chybějící lopatky na spodní straně vše, co bychom od ní mohli očekávat. Poloha nastavovacího mechanismu a separátorů klapek naznačuje, že tyto součásti budou svou troškou napomáhat odklonu proudění do stran.
Nosní část jako taková je velmi podobná loňské. Představenému modelu chybí lopatky pod nosem, což může znamenat, že Renault má pravděpodobně v této oblasti co skrývat. Přejděme tedy rovnou k bočnicím.
Při návrhu vstupních otvorů bočnic zvolil Renault filozofii velmi podobnou Red Bullu. Stejně jako všechny dosud představené monoposty, má níže položené boční nárazové struktury, které tvoří spodní náběhové hrany vstupních otvorů bočnic. Křídlo tvořící horní náběhovou hranu bočnice je téměř věrnou kopií RB14.
Charakteristická bočnicová křídla Renaultu, která si díky svému tvaru vysloužila pojmenování „Aerocat“ jsou v důsledku nových pravidel seříznutá v části zasahující do regionu deflektorů.
Renault zůstává věrný rozložení chladicího systému, jehož podstata spočívá v přesunu části chladičů z bočnic za záda pilota. Navenek ho poznáte podle velkých vstupních otvorů v oblasti ochranného oblouku.
Na obrázku výše je také vidět, že zpětná zrcátka jsou k monokoku upevněna jedním jednoduchým držákem a pod nimi se ještě nachází dvojice generátorů víření (viz šipka).
Mezi dvojitými nosníky zadního křídla nad koncovkou výfuku trochu překvapivě přibylo kaskádové křídlo. Za koncovkou výfuku je zóna, ve které jsou kaskádová křídla od minulého roku striktně zakázána. Renault proto tentokrát kaskádové křídlo umístil nad koncovku před tuto zónu.
Samotná koncovka výfuku není položena tak vysoko, a tak agresivně zahnutá vzhůru jako u předchozího RS18. Zdá se, že se foukání zadního křídla vloni neosvědčilo.
Nelze si nevšimnout, že podlaha má velmi vysoký sklon. Faktem je, že auto takto na obrázcích vypadá lépe. Zda ale v takovémto nastavení bude závodit, to je už jiná věc. Pokud ano, každého bude zajímat, jak dokáží utěsnit okraje podlahy. Z renderu se to nedozvíme, protože podlaha na nich je jen provizorní.
Renault si vytyčil ambiciózní cíle a jejich splnění si bude kromě kvalitního šasi vyžadovat i kvalitní pohonnou jednotku. Ta dosavadní se nemohla rovnat Mercedesu a Ferrari ani výkonem a ani spolehlivostí, ale z předsezónních vyjádření je cítit neskrývané nadšení z pokroků ve vývoji.
Takže pokud jste fanouškem stáje z Enstone, zůstává vám doufat, že to nejsou jen obligátní motivační řeči před začátkem sezóny.
Technické analýzy letošních vozů
Foto: Renault F1 Team