Podívejte se podrobně na vůz, se kterým chce Renault v sezóně 2017 útočit na páté místo v Poháru konstruktérů.
Na konci roku 2015 reálně hrozilo, že továrna z Enstone na rošt v další sezóně své auto nepostaví. V tom však Renault přezkoumával své působení v šampionátu a rozhodl se rozšířit aktivity o plnohodnotný tovární tým.
Od Lotusu zdědil auto, jehož vývoj stagnoval kvůli nedostatku finančních prostředků a nepomohla mu ani transplantace pohonné jednotky Renault.
Auto bylo původně postaveno kolem agregátu Mercedesu, takže zabudování jiného motoru znamenalo množství kompromisů a provizorních řešení. Auto nereagovalo dobře ani na další vylepšení a tak na něj tým zcela rezignoval a soustředil se raději plně na vývoj nového modelu R.S.17.
Po sezóně odjeté na konci pole si Renault v roce 2017 vytyčil za cíl dosáhnout na páté místo v šampionátu konstruktérů, tedy o čtyři příčky výše než v roce minulém. Pojďme se tedy podívat, co si k tomu připravil.
Začínáme tradičně v přední části vozu pohledem na velmi neobvyklé nosníky předního křídla. Jejich délka je vskutku pozoruhodná. Nosníky si díky ní mohou lépe plnit funkci lopatek usměrňujících vír Y250 a zároveň při tom mohou lépe spolupracovat s dalšími lopatkami pod přední částí šasi.
Přední křídlo je zkosenou verzí loňského a nosový kužel má zúženou špičku, kterou budeme i letos vídat u více aut.
Zmíněné lopatky pod přední částí šasi byly na předváděcím modelu zatím jen takto improvizované.
Nosový kužel dostal (1) S-potrubí ve stylu Red Bullu a přední část šasi má zase zvětšený (2) kryt otvoru pro přístup ke komponentám přední nápravy.
Při návrhu šasi Renault určitě uvažoval o systémech regulace světlé výšky Mercedesu resp. Red Bullu.
Minimalistické úchyty předních TV kamer samy o sobě velkou výkonnostní výhodu nepřinesou, ale jsou ukázkou toho, jakou pozornost Renault věnoval detailům.
Deflektory před vstupními otvory bočnic jsou obrovské, ale zatím mají jen velmi neohrabaný tvar. Největší trumfy v této oblasti si pochopitelně schovávají na první závod sezony.
Nová bočnicová křídla přinášejí zajímavé oživení. Svými oblými tvary a trojicí štěrbin se dramaticky liší od čehokoliv, na co jsme byli dosud zvyklí.
Dalším poznávacím znamením nového Renaultu je široký zploštělý ochranný oblouk. Uprostřed oblouku hlavní přívod vzduchu do dmychadla přenechává část prostoru pro menší chladicí kanál. Po stranách hlavního otvoru se zase nacházejí dva přívody vzduchu k chladiči ERS a pod ochranným obloukem je ještě jeden přídavný otvor chlazení.
Nový model těží z úzké spolupráce mezi vývojáři šasi v Enstone a vývojáři pohonné jednotky ve Viry-Châtillon.
Oproti předchůdci tak šasi a motor tvoří jeden homogenní celek. Změna pravidel si vyžádala sloučení modulů řídicí elektroniky hybridního systému a samotných baterií do jednoho balíku uloženého uvnitř šasi pod palivovou nádrží a lepší organizace systému chlazení zajistila zeštíhlení karoserie.
Motor je integrální součástí šasi. Aby se vyrovnal zvýšené zátěží v důsledku sil působících na vůz, byla zesílena jeho kliková skříň a hlavy válců.
Kryt motoru nese ploutev, která při zatáčení pomáhá odstínit zadní křídlo od „špinavého“ vzduchu.
Zadní křídlo má poměrně pokročilo vyvinuté bočnice s otevřenými štěrbinami na snížení indukovaného odporu a nosník protínající koncovku výfuku.
Na rozdíl od loňského modelu dostal i každý obtokový ventil vlastní výfukovou koncovku, takže už i Renault má trojici výfuků.
Difuzor na předváděcím modelu byl poměrně jednoduchý se zaslepenými okraji.
Foto: Renault F1, Getty Images / Mark Thompson