Romain Grosjean zůstává v nemocnici, kde se léči z popálenin druhého stupně, které má na rukou.
Romain Grosjean žertoval, že má ruce Mickey Mouse. V nemocnici zůstane nejméně do středy. Rád by ale stihl závod v Abú Dhabí.
V plamenech nebo minimálně blízko nich byl Grosjean 28 sekund. Přestože měl za sebou velmi tvrdý náraz do svodidel, při kterém se od monokoku oddělila celá zadní část, dokázal se dostat z vozu sám.
„Nevím, jestli slovo zázrak existuje, nebo zda ho lze použít, ale každopádně bych řekl, že tohle nebyl můj čas (zemřít, pozn.redakce),“ řekl Grosjean pro francouzský TF1.
„Vypadalo to na mnohem více než 28 sekund. Viděl, jak se mé hledí barví do oranžově, viděl jsem plameny na levé straně vozu.“
„Myslel jsem na mnoho věcí, včetně Nikiho Laudy, a myslel jsem si, že není možné skončit takhle, ne teď. Nemohl jsem svůj příběh ve formuli 1 zakončit takhle.“
„A pak... kvůli svým dětem jsem si řekl, že se musím dostat ven. Dal jsem ruce do ohně, takže jsem jasně cítil, jak hoří šasi.“
Grosjean odhalil, že jeho pětiletý syn Simon věří, že má „magické síly“ a že má „magický štít lásky“, který ho chránil.
„Od dítěte jsou to velmi silná slova. Můj nejstarší, Sacha, kterému je sedm, je racionálnější, snaží se to pochopit. Ten menší nakreslil obrázek pro otcovy rány na na rukou.“
„Bál jsem se více o svou rodinu a přátele, samozřejmě o své děti, které jsou mým největším zdrojem hrdosti a energie, než o sebe.“
„Myslím, že bude třeba udělat nějakou psychologickou práci, protože jsem opravdu viděl přicházet smrt. Ani v Hollywoodu nedokáží udělat takové záběry. Byla to největší nehoda, jakou jsem kdy viděl.“
Podle Grosjeana začala hořet také baterie z jeho vozu.
„Na jedné straně jsem šťastný, že jsem naživu a vidím věci jinak. Ale je také potřeba v Abú Dhabí naskočit zpět do auta, pokud to bude možné, a dokončit svůj příběh s formulí 1 jiným způsobem.“
„Bylo to téměř jako druhé narození. Vystoupit z plamenů toho dne je něco, co poznamená můj život navždy. Mám spoustu lidí, kteří mi prokazovali lásku, a to se mě hodně dotklo, občas mám slzy na krajíčku.“