Susie Wolffová se v červenci na britském Silverstonu zapsala do historie, když jako první žena od roku 1992 usedla do monopostu formule 1 během závodního víkendu. O dva týdny později si navíc vystoupení zopakovala na německém Hockenheimu.
Coby žena za volantem vrcholného monopostu vzbudila pozornost, sama však říká, že by ráda, aby za její atraktivitou stály výsledky, nikoliv pohlaví.
Otázka: Susie, je řízení vozu formule 1 lepší než řízení čehokoliv jiného na světě? A existuje na to nějaký ženský pohled?
Susie Wolffová: „Nemyslím si, že existuje mužský nebo ženský pohled na řízení vozu formule 1, existuje pouze jezdecký pohled.
Je to technicky nejpokročilejší auto na světě. Ve své hlavě se musíte přizpůsobit opravdu hbitě, protože všechno se odehrává tak rychle a ta výkonnost je téměř větší, než jste vůbec schopni pochopit. Jakmile se s tím sžijete, je to ohromný pocit řídit takový vůz.“
O: Odkud pochází vaše technické porozumění? Moderní vozy formule 1 jsou daleko komplexnější než dřív...
SW: „Nezapomínejte, že jsem začala závodit na čtyřech kolech, už když mi bylo osm. Svou první motorku jsem měla ve dvou letech, člověk už si začne vytvářet určité koordinační návyky, které v té vysoké rychlosti potřebujete.
Když se na to tedy podívám, začala jsem závodit ve stejném věku jako ostatní ve startovním poli. V tom věku ještě nepřemýšlíte o kariéře, zkrátka děláte, co vás baví a samozřejmě v tom věku máte ambice být úspěšní. Když se ohlédnu, měla jsem velké štěstí, že jsem mohla žít svou vášní a proměnit ji v kariéru.
Když jsem byla malá, nepřemýšlela jsem o tom, že dělám něco pro holku neobvyklého. Mí rodiče byli skvělí a díky nim jsem necítila, že bych dělala něco neobvyklého, takže jsem mohla žít svou vášní, aniž bych řešila nějaké rozdíly mezi klukem a holkou. Když mi bylo třináct, přepnula jsem v hlavě a začala přemýšlet o tom, že závodění by mohlo být kariérou a že to jednou mohu dotáhnout do formule 1.“
O: Poté, co jste jako mladší na motokárách závodila proti takovým jako Lewis Hamilton, Robert Kubica, Kimi Räikkönen nebo Nico Rosberg, byly momenty, kdy byste měla za to, že s vrcholnými kategoriemi motorsportu by mohly být spojeny nějaké potíže kvůli pohlaví? Oni se všichni dostali do formule 1 kolem dvaceti let, zatímco vy stále o své místo bojujete...
SW: „Ano, byly určité zvláštní momenty. Pamatuji si mistrovství světa v Portugalsku, ve kterém jsem celkově skončila patnáctá a po finálové jízdě jsem byla s patnáctým místem docela spokojená, jelikož poslední závod byl opravdu těžký a já předvedla dobrý výkon.
Pak probíhalo vyhlašování na stupních vítězů, když mi bylo řečeno 'Susie Stoddartová, prosím, přijďte na pódium'. Já si říkala, že je to velice zvláštní, protože jsem nebyla v první trojce, ale můj manažer mi řekl, že bych si měla pospíšit.
Zavolali mě na stupně vítězů, protože jsem byla nejlepší dívka! Pamatuji si, jak jsem si pomyslela, že tu nejsem proto, abych byla nejlepší dívka, jsem tu proto, abych byla nejlepší závodník. Tehdy na mě dolehlo, že by na tom mohlo něco být.“
O: Proč jsou tedy týmy formule 1 tolik odmítavé, pokud jde o závodnice?
SW: „Neřekla bych, že jsou odmítavé. Jen se hodně starají o výkonnost a není dost závodnic na správné úrovni, aby dostaly šanci. A pak jsou v paddocku někteří lidé, kteří jsou proti tomu vůbec. No, mohou být proti, ale dříve nebo později k tomu dojde a oni to budou muset akceptovat. Paddock je tak trochu bazénem plným žraloků a vždycky se najdou lidé, kteří budou proti ženám ve formuli 1.“
O: Jak dobré tedy potom bylo ukázat v pátečních trénincích, ve kterých jste jela, zejména na Hockenheimu, že jste schopna ostatním konkurovat a poměrně dost jich porazit?
SW: „Mně tam nešlo o výsledkovou listinu, mým cílem bylo dostat se co nejblíže svému týmovému kolegovi...“
O: Tohle je ale sport, ve kterém o výsledky jde...
SW: „Ano, to máte pravdu. Felipeho (Massu) hodnotím velice vysoko, takže jsem věděla, že z pohledu týmu musím zaškrtnout čtyři políčka: Musela jsem odvést dobrou práci, přivézt auto zpátky v jednom kuse, nasbírat data a dostat se co nejblíže Felipemu. A já zaškrtla všechna čtyři!
Byla jsem velice spokojená se svým výkonem. Vždycky jsem říkala, že bych tohle nedělala, kdybych si myslela, že na to nemám. Jsem velice realistický člověk a kdybych si myslela, že toho nejsem schopna, nedostala bych se do takové pozice. Odvedla jsem spoustu práce, abych se na tohle páteční ráno připravila. A byl to opravdu solidní výkon.“
O: Skutečně, byl to jeden z těch výkonů, který by se teoreticky mohl vyvinout ve stálé místo. Je šance, že Vás uvidíme závodit ve formuli 1 v roce 2015?
SW: „U Williamsu teď máme dva dobré jezdce, takže by to bylo složité...“
O: Týmů je ale jedenáct, což znamená 22 potenciálních sedaček...
SW: „Já jsem velice hrdá na to, že mohu být s Williamsem. Dali mi šanci testovat vůz formule 1, zatímco nikdo jiný zájem neměl, protože jsem v DTM nebyla dost rychlá. Jsem tedy hrdá na to, že mohu být s tímto týmem a vidět, jak se teď pro ně všechno obrací! Chci tu zůstat, uvidíme, co se naskytne. Vím, že o to musím tvrdě bojovat.“
O: Všem trochu otevřelo oči, že to byl právě Williams, kdo vám dal šanci, velice tradiční tým se zájmem o skutečné závodníky.
SW: „Je vážně hezké, že to říkáte, protože tolik lidí tvrdí, že tohle je jen marketingový tah. Sir Frank Williams by ale nikdy do svého auta neposadil někoho, o kom by si nemyslel, že je dost dobrý. Frank za mnou po těch trénincích přišel a řekl, že byl vážně spokojený s mými výkony.
Frank a (jeho dcera a zástupkyně) Claire (Williamsová) - to je závodní tým! Vím tedy, že pokud nebudu dost dobrá, jsem venku, protože moje výkonnost se počítá více než moje pohlaví. Oni mi dali šanci a můžeme být hrdí na to, že jsme společně dosáhli něčeho jedinečného.“
O: Člověk má v povaze chtít víc. Kdy pro Vás občasná páteční svezení již nebudou dost?
SW: „Musím více bojovat a doufat, že je to možné. Silně věřím v to, že když budete neustále klepat na dveře, jednou se některé otevřou a já pak musím být připravená, až ta příležitost přijde. Je to velký krok vpřed, odvést dobrou práci v pátečním tréninku. Teď je na mně, abych pokračovala a doufám, že další šance přijde.“
O: V nedávných dekádách se ženy prosadily v tolika oblastech, které byly považovány za mužskou doménu. Proč se to ještě nestalo ve formuli 1? Proč to tak trvá?
SW: „Prvně bych řekla, že neexistují nějaké skutečné ženské příklady, které by dívky následovaly a toužily po formuli 1. To okamžitě vede ke druhému problému, pokud nemáte dostatek dívek v motokárách, nemohou se na vrchol dostávat ty nejlepší. Já jsem ale přesvědčená, že ten problém se vyřeší, Claire Williamsová je příkladem, já jsem příkladem, takže ukazujeme, že to možné je a další to bude inspirovat. Nestačí jen být ženou, musíte být dobrá.“
O: Nejste smutná z toho, že Vaše kariéra, jak se zdá, teprve začíná, když Vám je 31, zatímco ostatní debutují jako teenageři?
SW: „Mohu upřímně říct, že bych pro tuto příležitost nikdy nebyla připravená, řekněme, v devatenácti. Mám za sebou sedm fantastických let v DTM a to ze mě udělalo tvrdého závodníka. Nedosáhla jsem úspěchu, který jsem chtěla a musím přiznat, že DTM pro mě bylo docela náročné.
Nikdy jsem se nedostala do hlavního týmu, abych měla skutečnou šanci bojovat o pódia, to mě ale vytvrdilo. Měla jsem fantastické týmové kolegy, od kterých jsem se mohla učit, Miku Häkkinena, Jeana Alesiho a Ralfa Schumachera a všechny ty zkušenosti mě dostaly tam, kde jsem teď.
Kdybych neměla tyhle zkušenosti, opravdu věřím, že by moje první svezení s vozem F1 v roce 2012 nikdy nebylo tolik pozitivní a nikdy by mi nepřineslo šanci, kterou mám teď. Tenkrát to byl jednorázový test, který mi Frank nabídl a to je vše, co z toho mělo být, ale protože to šlo tak dobře, vedlo to k dalšímu testu. Ten šel taky dobře, což vedlo k letošní Barceloně a tak dále.
Kdybych nebyla dobrá v každém z těch kroků, okamžitě bych byla venku. Dá se tedy říct, že je trochu smutné, že už mi je přes třicet, ale jak jsem již řekla, v devatenácti bych připravená nebyla, takže to není smutné ani trochu!
Jednou jsem byla na večeři s (olympijským vítězem v cyklistice) Sirem Chrisem Hoyem a on říkal, že se ho lidé od osmadvaceti let ptali, kdy skončí, jenže on řekl 'můj největší úspěch přišel po třicítce, jelikož mi všechny zkušenosti, které jsem měl, pomohly získat zlato'.
To si beru jako inspiraci. A jsem přesvědčená, že poznám, až se můj čas naplní. Nejsem z těch lidí, kteří by se chytali i posledních miniaturních šancí. Pokud uvidím, že už dál nemůžu, budu první, kdo to řekne.“
O: Co všechno se tedy musí sejít, aby váš potenciál vykvetl?
SW: „V podstatě se to omezuje na jedinou věc, čas v autě. A to je trochu problém, jelikož testování je omezené a závodní jezdci potřebují jezdit. Jak tedy získám více času v autě? To je ta největší překážka, kterou musím překonat.“
O: Dnešní jezdci jsou ideálně malí a lehcí. Takovému popisu byste perfektně vyhovovala a ukázala jste, že umíte být rychlá.
SW: „Vlastně ano, tomu bych vyhovovat měla! Mluvila jsem s některými jezdci, kteří už jsou ve formuli 1 nějakou dobu a všichni říkali, že kolem roku 2006 se vozy opravdu špatně ovládaly, dnes jde ale pokrok mým směrem. Auta se řídí snáze. Dobře, nikdy bych neřekla, že se vozy F1 ovládají jednoduše, ale je to stále lehčí. Ano, musíte být malí, musíte být lehcí, proto věřím, že ještě mám co nabídnout.“
O: Jakou radu byste dala dívkám, které Vás chtějí následovat?
SW: „Jděte do toho! Nedovolte nikomu, aby vám v tom zabránil. Dobré věci je v životě vždycky těžké získat, ale pokud to opravdu chcete, uspějete nehledě na to, kolik náročných dní po cestě bude. Svezte se na té vlně, kdy se svět mění ve prospěch žen.“
O: A co dny, kdy si sundáte helmu a máte hrozný účes?
SW: „Ano, mám hrozné vlasy vždy, když si sundám helmu. Mohu posoudit, jak špatné to je, když se podívám na svého inženýra. Když kroutí hlavou, vím, že je čas okamžitě si nasadit čepici!“ (směje se)
