Před dvaceti lety předvedl Mika Häkkinen během Velké ceny Belgie jeden z nejslavnějších předjížděcích manévrů v historii formule 1, když v nájezdu do zatáčky Les Combes nejprve objel o kolo zpátky jedoucího Ricarda Zontu a následně na brzdách pokořil Michaela Schumachera.
Kvalifikace a průběh závodu
Sobotní kvalifikaci ovládl Häkkinen velkým rozdílem sedmi desetin sekundy před druhým Jarnem Trullim s jordanem. Překvapením byl kvalifikační počin mladého Jensona Buttona, který dokázal svůj williams postavit na třetí místo startovního roštu. Michael Schumacher, který po předchozím závodě v Maďarsku poprvé od startu sezóny přišel o vedení v průběžném pořadí mistrovství světa, na Häkkinena ztratil téměř sekundu a startoval až čtvrtý.
Häkkinen se před startem závodu obával hlavně toho, že těsně za ním startují piloti, od kterých neví, co má očekávat: „Je skvělé, že mí největší rivalové a soupeři jsou na startovním roštu až za mnou, ale současně se trochu obávám nových kluků v první řadě v případě, že na startu budou nějaké problémy.“
Kvůli mokré trati se závod nakonec nestartoval z pevných pozic, ale za safety carem a Häkkinen si okamžitě vytvořil před svými pronásledovateli pohodlný náskok. Dopředu se po startu rychle propracoval Schumacher, který předjel Buttona s Trullim a vydal se z druhého místa stíhat vedoucího Fina. Trať rychle osychala, jako první se do boxů vydal Alesi s prostem a po přezutí na suché gumy okamžitě zajel nejrychlejší kolo. V 6. kole tak jeho příkladu jako první z vedoucích jezdců následoval Schumacher. Häkkinen stavěl pro suché pneumatiky v kole následujícím a vrátil se do čela závodu.
Ve 13. kole ale Fin chyboval, na výjezdu ze zatáčky Stavelot zavadil o obrubník, ztratil kontrolu nad svým vozem a skončil na trávě. Ze své chyby se však oklepal a na trať se rychle vrátil, na nově vedoucího Schumachera ale aktuálně ztrácel deset sekund.
Ferrari nemělo během dosavadního průběhu víkendu příliš důvodů k radosti, teď ale Schumacher vedl závod, což se příliš nečekalo. Häkkinen dokázal stáhnout část Němcova náskoku během zastávek v boxech – zatímco Schumacher stavěl ve 22. kole, Häkkinen ke svým mechanikům zamířil až o pět kol později a po svém návratu na trať ztrácel na vedoucího jezdce jenom sedm sekund. Po zastávkách v boxech navíc ve zbytku závodu zajížděl konstantně rychlejší časy a Schumacherovi se neustále přibližoval.
Nejlepší předjížděcí manévr historie?
Ve 34. kole Häkkinen Schumachera téměř dojel, bylo vidět, že se Němec trápí se svými pneumatikami, protože na rovince Kemmel Straight několikrát zvolil vnitřní stopu okruhu, kde byl povrch tratě ještě mokrý, aby své gumy zchladil.
Ve 40. kole se na rovince Häkkinen poprvé pokusil o útok, Schumacher mu ale v rychlosti kolem 300 km/h těsně před nájezdem do Les Combes zavřel dveře. Obě auta se přeci jenom lehce srazila, Häkkinen si poškodil přední přítlačné křídlo a zdviženou rukou jasně ukazoval, co si o dané situaci myslí, přestože dramatický moment ustál.
V následujícím, 41. kole to ale Häkkinen zkusil znovu. Tentokrát oba vedoucí jezdci dojížděli o kolo zpátky jedoucího jezdce stáje BAR Ricarda Zontu. Häkkinen těžil z dobrého průjezdu zatáčkou Eau Rouge a zároveň využíval Schumacherova slipstreamu, ten hodlal použít Zontu jako svůj obranný štít a přesunul se na levou část trati. Zonta ale zůstal uprostřed okruhu, a Häkkinen tak mohl využít vnitřní stopy. V nájezdu do zatáčky Les Combes brzdil Häkkinen na vnitřku na špinavé a vlhké části trati z rychlostí kolem 300 km/h, navíc s lehce poškozeným předním křídlem, přesto se nakonec před Schumachera dostal. Zonta později přiznal, že když se podíval do zpětných zrcátek, vůbec netušil, že za Schumacherovým červeným ferrari je i Häkkinenův mclaren, který také díky svému zabarvení tak trochu s povrchem trati splýval. Proto mu přišlo nejlepší pustit ferrari a poté pokračovat pořád rovně. Můžeme si jenom představit, jak se asi Zonta cítil, když se napravo najednou zničehonic vynořil Häkkinen.
Kola ve vedení závodu
- Mika Häkkinen 1–12
- Michael Schumacher 13–22
- Mika Häkkinen 23–27
- Michael Schumacher 28–40
- Mika Häkkinen 41–44
Häkkinen si pak vedení ve zbývajících třech kolech závodu pohlídal. Dojel si pro své čtvrté vítězství sezóny a triumfem v Belgii potvrdil své vedení v šampionátu, které navýšil na šest bodů před druhým Schumacherem. Třetí skončil Schumacherův mladší bratr Ralf s williamsem.
Neobyčejnost a genialitu Häkkinenova předjížděcího manévru ocenil po závodě i sám poražený Schumacher: „V posledních kolech jsem byl rád, že jsem před sebou viděl jezdce o kolo zpátky, protože jsem cítil, že má Häkkinen vyšší rychlost na rovinkách, takže jsem si myslel, že mi to pomůže. Ale nestačilo to. Obyčejně je tam místo tak pro dvě auta, nečekal jsem, že mě Mika předjede druhou stranou. Byl to úžasný manévr.“ Šéf McLarenu Ron Dennis, emotivnější než kdy dříve, prohlásil, že si je jistý, že „Mikův manévr je jedním z nejlepších v historii formule 1“. „Mika byl na mokré části trati, vyžadovalo to odhodlání a kuráž. Musel také zvládnout nájezd do zatáčky.“ Na tiskové konferenci po závodě Häkkinen řekl: „Byl to skvělý předjížděcí manévr, líbil se mi, nejsem si jistý, jestli se líbil i Michaelovi.“ Ten ale seděl vedle něj a kvality Häkkinenova předjetí uznal.
Řešil se ale i moment ze 40. kola, kdy Schumacher Häkkinenovi zavřel dveře v plné rychlosti. Häkkinen později prozradil, co Schumacherovi řekl hned po závodě v parc fermé: „Řekl jsem: ‚Nemůžeš někoho tlačit na trávu v rychlosti 300 km/h. To je otázka života a smrti, zamysli se nad tím.‘ On se na mě podíval a řekl: ‚Co jsem udělal špatně?‘ Neřekl, ‚promiň, byl jsem moc agresivní‘. Byl to prostě jeho jezdecký styl.“ Häkkinen argumentoval tím, že je podle něj v pořádku jezdit na limitu možností tratě v pomalých zatáčkách, ale v tak vysokých rychlostech je to pro něj nepřípustné. Schumacher se ale po závodě bránil: „Jako v předchozím kole jsem změnil směr jenom jednou v souladu s pravidly. Necítím to tak, že bych udělal něco špatně. Chci to ale vidět na videu.“
V roce 2015 se Mika Häkkinen na webu McLarenu o památném momentu rozepsal: „Michael na rovince přede mnou evidentně neprojel Eau Rouge naplno, protože jsem ho dojížděl. Jak jsme se blížili k Les Combes, uviděl jsem před námi vůz Ricarda Zonty, který jsme měli předjet o kolo. Řekl jsem si: ‚Pojedu opačnou stopou té, kterou pojede Michael.‘ Šel nalevo, takže já jsem šel napravo, brzdil jsem tak pozdě, jak to nejvíc šlo, mimo závodní stopu, na stále vlhké trati, v rychlosti 300 km/h. Zatočil jsem, zvládl jsem to, předjel jsem Michaela, vzal jsem si zpátky vedení.“ Kompletní Häkkinenův příspěvek k průběhu celého víkendu si můžete na webu McLarenu v originále přečíst zde.