Nezapomenutelné závody: Velká cena USA 2001 a poslední vítězství Miky Häkkinena

V duchu teroru

Atmosféra září roku 2001 se přirozeně nesla v duchu tragických událostí z 11. září 2001, které citelně zasáhly i svět formule 1. Michael Schumacher zvažoval konec kariéry a Velká cena Itálie, první závod konaný po 11. září, se jela v mimořádně pochmurném ovzduší – vozy Ferrari do závodu nastoupily bez sponzorů a s černým lakováním předních částí svých vozů, fanoušci byli požádáni o zdrženlivost a na stupních vítězů se nestříkalo šampaňským. O dva týdny později se kolotoč formule 1 přesunul do Indianapolis, kde se měla pořádat vůbec první velká mezinárodní sportovní událost ve Spojených státech po teroristických útocích.

Debut po newyorském teroru. Schumacher nám přál štěstí, vzpomíná Tomáš Enge

Jiří Šlégl

Historie

Kvalifikace nabídla jedno z nejvyrovnanějších klání ročníku, přesto se na jejím konci již podesáté v sezóně radoval ze zisku pole position od Velké ceny Maďarska jistý šampion probíhajícího ročníku Michael Schumacher. Po bok německého závodníka se původně kvalifikoval Mika Häkkinen, Fin se ale následujícího dne provinil během ranního warm-up, když vyjel z boxové uličky o dvě sekundy dříve, než se na jejím konci rozsvítilo zelené světlo. V důsledku tohoto prohřešku mu bylo sportovními komisaři odebráno nejrychlejší kvalifikační kolo, což pro Häkkinena znamenalo pokles z první řady startovního roštu na čtvrté místo.

Do první řady se tak nakonec na startu americké grand prix postavil po bok svého bratra Ralf Schumacher se svým williamsem. Bylo to již popáté v roce 2001, kdy spolu v první řadě stáli oba bratři Schumacherové. Jako třetí se na startovní rošt zařadil Ralfův týmový kolega Juan Pablo Montoya, vítěz předchozí velké ceny v Itálii, čtvrtý byl již zmiňovaný Häkkinen a pátý Rubens Barrichello s druhým ferrari. Druhý muž celkového pořadí šampionátu David Coulthard se v kvalifikaci nezmohl na lepší než sedmou pozici, nadmíru spokojený naopak mohl se svým výkonem být Nick Heidfeld, který se s vozem týmu Sauber dokázal kvalifikovat před Skota na šesté místo.

Taktická bitva v Indianapolis

Z první trojice závodníků odstartoval do předposlední velké ceny ročníku nejlépe Montoya, který okamžitě přespurtoval svého týmového kolegu a v nájezdu do první zatáčky dokonce útočil na vedoucí pozici Michaela Schumachera, jenž si ale přeci jenom dokázal situaci před Kolumbijcem zkušeně pohlídat. I další Jihoameričan ve startovním poli Barrichello zaznamenal podobně povedený start a protlačil se na třetí místo. Po prvním kole závodu tak vedl Michael Schumacher před Montoyou, Barrichellem, Ralfem Schumacherem, Häkkinenem a Coulthardem, který předjel Heidfelda.

Ve druhém kole došlo ke kolizi hned tří jezdců v souboji o sedmé místo. Kimi Räikkönen, původně startující z 11. místa, se ocitl v sevření svého týmového kolegy Heidfelda na jedné straně a Jarna Trulliho na straně druhé. Výsledkem byla srážka jeho vozu s Trulliho jordanem a zadní částí Heidfeldova sauberu v nájezdu do první zatáčky okruhu. Fin si urazil přední přítlačné křídlo, zamířil ke svým mechanikům na výměnu a brzy nato musel kvůli dalšímu poškození hnací hřídele ze závodu úplně odstoupit.

Před dvaceti lety předvedl Mika Häkkinen jeden z nejslavnějších předjížděcích manévrů v historii F1

Michal Šik

Historie

Na čele závodu mezitím předváděl rychlé tempo Barrichello, který na rozdíl od ostatních jezdců zvolil strategii dvou zastávek v boxech, a v úvodu závodu tak s lehkým vozem po trati takřka létal. Ve třetím kole předjel Montoyu a o dvě kola nato jej před sebe přepustil i vedoucí Schumacher, který již dříve deklaroval, že se po svém zisku titulu mistra světa bude snažit Barrichellovi co nejvíce pomoci získat druhé místo v celkovém pořadí šampionátu. O to Barrichello soupeřil s Coulthardem, na kterého po předchozí velké ceně v Itálii ztrácel pouhé tři body. Deset bodů za vítězství v Indianapolis by mu jistě přišlo vhod, k jejich zisku měl však Brazilec ještě pořád dost daleko.

Ve 27. kole vedl Barrichello před Schumacherem již o více než 12 sekund, po své první zastávce v boxech se ale vrátil až na páté místo za oba vozy McLarenu. Ve stejné době začínal pomalu stahovat Michaela Schumachera Montoya, který si na čtyřnásobného mistra světa vyšlápl ve 34. kole, kdy jej v nájezdu do první zatáčky zaskočil v nedbalkách a pokořil na brzdách. Kolumbijec následně začal Schumacherovi ujíždět, podařilo se mu zajet nejrychlejší kolo závodu, a v tu chvíli to tak vypadalo, že je na té nejlepší cestě ke svému druhému vítězství ve formuli 1 v řadě.

Nezapomenutelné závody: Dramatická Velká cena Belgie 2001

Michal Šik

Historie

Závod ale následně pro oba jezdce Williamsu nabral poměrně rychlý spád. Nejprve chyboval Ralf Schumacher, který se po svém předjetí Nickem Heidfeldem roztočil při brzdění do šesté zatáčky a skončil v únikové zóně, ze které se mu již nepodařilo odjet: „Byla to moje chyba, ztratil jsem zadní část vozu při brzdění do zatáčky. Měl jsem řadu skvělých víkendů, ale tohle pro mě zase tak skvělé nebylo,“ bral po velké ceně Schumacher veškerou vinu na sebe. O dvě kola později vypadl ze závodu k velké nelibosti publika i Montoya, který musel odstavit svůj vůz na cílové rovince kvůli problému s hydraulikou. Pro Kolumbijce šlo již o celkově 11. odstoupení v sezóně 2001, v průběhu které dokončil pouhých šest závodů ze 17, přesto svými výkony uhranul diváky i odbornou veřejnost, jež mu ve formuli 1 přisuzovala zářivou budoucnost.

Montoyovo odstoupení zavdalo příležitost vyniknout Häkkinenovi, který do té doby jezdil spíše ve skrytu pozornosti, po zastávce Michaela Schumachera ve 39. kole se však poprvé objevil v čele závodu. Fin zůstal následně na trati o dalších sedm kol déle než německý závodník a dokázal si s lehčím vozem vybudovat takový náskok, že se po svém prvním a jediném pit stopu ve 46. kole před Schumacherem celkem pohodlně udržel.

V 50. kole zamířil ke své druhé a poslední zastávce v boxech vedoucí Barrichello, jenž se po svém návratu zařadil těsně před Schumachera na druhé místo a vydal se pronásledovat rychlého Häkkinena. V závěru závodu Brazilec Fina konstantně stahoval zhruba o půl sekundy na kolo, v 61. okruhu se rozestup mezi oběma jezdci dokonce smrskl na necelé dvě sekundy. Barrichellovi ale nebylo přáno – šest kol před cílem začaly ze zadní části jeho ferrari vycházet první obláčky kouře, což naznačovalo technický problém. Naděje na vítězství se v tu chvíli rozplynuly, Brazilec se ale stále ještě snažil svůj vůz dostat do cíle, aby získal alespoň nějaké body. Pouhá dvě kola před koncem závodu mu však motor selhal úplně, Barrichello tak musel svůj vůz odstavit a šachovnicový praporek vůbec nespatřil. Z výsledku, který pro něho znamenal zmaření příležitosti získat své vůbec první vítězství v sezóně 2001 a celkově druhé v kariéře, byl Brazilec viditelně zdrcený.

Po Barrichellově odstoupení již Häkkinenovi vůbec nic nebránilo v tom, aby si zcela zaslouženě dojel po skvělém taktickém výkonu pro své jubilejní 20. vítězství ve formuli 1 v kariéře. Druhý byl v cíli závodu Michael Schumacher, třetí Häkkinenův týmový kolega Coulthard, čtvrtý Trulli, pátý Eddie Irvine a poslední bod bral za šesté místo Heidfeld. Tři body Jarna Trulliho (který byl původně diskvalifikován kvůli technickým nesrovnalostem na autě, ale díky odvolání týmu mu byly o čtyři týdny později body navráceny) posunuly stáj Jordan na páté místo v poháru konstruktérů před BAR. Velké ceny USA se také zúčastnil český závodník Tomáš Enge, který na sebe nejprve v tréninku upoutal pozornost havárií po selhání brzd, na startu závodu si pak popletl tlačítka a zůstal stát, do velké ceny se ale nakonec přeci jenom odlepil a dojel na 14. místě jako poslední z jezdců, kteří závod dokončili.

Poslední vítězství Häkkinena

„Byl to jednoznačně jeden z vrcholů sezóny,“ uvedl Mika Häkkinen po závodě, který se konal pouhé dva dny po jeho 33. narozeninách. „Tato velká cena je rozhodně jedním z mých nejdůležitějších vítězství. Řadím Monako, Silverstone a Indianapolis mezi závody, které chce vyhrát každý, které jsou něčím speciální. Nikdy na to nezapomenu, je to skvělé.“ Häkkinen současně přiznal, že z něj po tom, co oznámil, že si dá po skončení sezóny 2001 od závodění na rok pauzu, spadl veškerý tlak a že se mohl po dlouhé době opět stoprocentně soustředit na svou výkonnost, což se pozitivně projevilo na jeho mimořádném výsledku.

Pro Häkkinena šlo o poslední vítězství a také o poslední umístění na stupních vítězů v jeho kariéře pilota formule 1. Zatímco v roce 2000 bojoval s Michaelem Schumacherem o mistrovský titul až do posledních závodů, sezóna 2001 pro Fina tak úspěšnou nebyla – Häkkinen se spíše trápil, nepřipomínal toho jezdce předchozích sezón, byl poražen svým týmovým kolegou a v celkovém pořadí obsadil až páté místo. Před italskou grand prix oznámil, že rok 2002 raději vynechá, jeho místo pak u McLarenu zastoupil jeho mladý krajan Kimi Räikkönen. V červenci 2002 se Häkkinenova pauza proměnila v potvrzení úplného konce ve formuli 1, Fin své rozhodnutí odůvodnil přenastavením životních priorit a snahou trávit více času s rodinou. V roce 2004 se spekulovalo, že by se pro sezónu 2005 mohl Häkkinen do formule 1 vrátit s Williamsem jako náhrada za Montoyu, šlo ale o pouhé dohady, které neměly reálný základ.

Výsledky