Globální pandemie koronaviru významným způsobem zasáhla také do letošní sezóny formule 1. Řada závodů musela být zrušena, vedení šampionátu se však snažilo mít co nejdelší kalendář, a tak se letos jede i na okruzích, které F1 dávno opustila nebo na nich ještě nikdy nezávodila.
První varianta je také případ italské Imoly. Okruh Autodromo Internazionale Enzo e Dino Ferrari se do kalendáře formule 1 vrací po čtrnácti letech. A zatímco v minulosti se závod jel jako Velká cena Itálie (1980) a mezi lety 1981 až 2006 jako Velká cena San Marina, letos závod v Imole ponese název Velká cena Emilia Romagna podle regionu, ve kterém se trať nachází.
40 kilometrů východně od Boloně leží jeden z mála mezinárodních okruhů, který se jezdí proti směru hodinových ručiček. Je pojmenován po zakladateli Ferrari Enzu Ferrarim a jeho synovi Alfredu, kterému se říkalo Dino a který zemřel ve 24 letech.
Trať byla otevřena v roce 1953 jako polouzavřený okruh. Oproti dnešní podobě byl mnohem rychlejší, neměl žádné šikany a úseky mezi zatáčkami Acque Minerali a Rivazza a následně od Rivazzy 2 přes cílovou rovinku a rychlou zatáčku Tamburello až do zatáčky Tosa byly prakticky rovinky s táhlými esíčky. V takové podobě byl okruh až do roku 1972.
Poprvé Imola hostila formuli 1 v roce 1963, kdy nemistrovský podnik vyhrál Jim Clark. Další závod F1, který se nepočítal do celkového pořadí, se jel v roce 1979 a zvítězil Niki Lauda.
O rok později byl okruh poprvé zařazen do kalendáře F1 a hostil Velkou cenu Itálie, která se poprvé od roku 1948 nejela na Monze. Ta se do kalendáře F1 vrátila v roce 1981. Závod v Imole měl ale takový úspěch, že v kalendáři F1 od roku 1981 měl vedle Monzy pravidelné místo jako Velká cena San Marina, protože podle pravidel se nemohou jet v sezóně dvě velké ceny se stejným názvem.
Dvě velké ceny F1 na území Itálie vydržely v kalendáři až do roku 2006, kdy se v Imole jelo dosud naposledy.
Tragický víkend v roce 1994
Černým písmem se okruh v Imole zapsal do historie motorsportu v roce 1994. Velká cena San Marina se stala milníkem v bezpečnosti automobilových závodů.
Vše začalo v pátek těžkou nehodou Rubense Barrichella v šikaně Variante Bassa, kdy najel v rychlosti 225 km/h na obrubník, který jej vystřelil do vzduchu. Brazilec se se svým jordanem vyšplhal až na bariéru z pneumatik, následně se několikrát převrátil a zůstal koly vzhůru. Barrichello měl vymknuté zápěstí a zlomený nos.
V sobotní kvalifikaci nezvládl Rakušan Roland Ratzenberger zatáčku Villeneuve, čelně narazil do bariéry a byl vážně zraněn. Ačkoliv monokok zůstal neporušen, Rakušan utrpěl zlomeninu lebky. V předchozím kole Ratzenberger přejel tvrdě obrubník v zatáčce Acque Minerali a má se za to, že si tím poškodil přední křídlo. Ratzenberger ale nezamířil do boxů, v rychlosti 314 km/h přišel o přední křídlo a s neovladatelným vozem narazil do zdi.
Ratzenberger byl převezen do nemocnice, svým zraněním ale podlehl. Šlo o první smrtelnou nehodu během víkendu F1 od Velké ceny Kanady 1982, kdy zemřel Riccardo Paletti. V roce 1986 pak při testech zahynul Elio de Angelis.
Nedělní závod začal nehodou. JJ Lehto zůstal stát na startu, Pedro Lamy se mu nedokázal vyhnout a zezadu narazil do jeho benettonu. Trosky z vozů se dostaly i přes ochranný plot a zranily policistu a osm diváků. Na trať vyrazil safety car.
Dvě kola po restartu v 7. kole závodu trojnásobný mistr světa Ayrton Senna nedokázal zatočit do zatáčky Tamburello, pokračoval rovně a rychlostí 211 km/h narazil do betonové bariéry. Ayrton Senna při nárazu zemřel, ačkoliv zprávu o jeho smrti oznámila doktorka Maria Teresa Fiandri až dvě a půl hodiny po skončení závodu. Závod byl okamžitě zastaven.
Po restartu přišel Michael Schumacher o vedení. Ve 12. kole si jej ale vzal zpět po chybě Gerharda Bergera. Německý pilot si následně dojel pro vítězství. Druhý skončil Nicola Larini a třetí Mika Häkkinen.
Dvě smrtelné nehody vedly k úpravám trati ve snaze zpomalit vozy. Změn doznala první zatáčka Tamburello, kde havaroval Senna. Zatáčka byla zpomalena šikanou, upravena byla také sekce Villeneuve, která byla osudná pro Ratzenbergera. Přestavby se dočkal také úsek Acqua Minerali a poslední šikana Variante Bassa.
Kromě zlepšení bezpečnosti okruhů se pozornost věnovala také vývoji ochranných pomůcek pro jezdce. Po víkendu v Imole byl na okruzích zaveden rychlostní limit v boxové uličce. Pokračoval také vývoj na systému ochrany hlavy a krku jezdce (HANS), který je nyní od roku 2003 povinný.
Imola bez formule 1
Poslední dva ročníky Velké ceny San Marina okořenily v letech 2005 a 2006 památné souboje Michaela Schumachera s Fernandem Alonsem o vítězství. Když formule 1 po závodě v roce 2006 Imolu opustila, prošel okruh v roce 2007 výraznou úpravou, pod kterou se podepsal německý návrhář tratí F1 Hermann Tilke. Přebudována byla sekce cílové rovinky od zatáčky Rivazza 2 do Tamburella, která se nyní v závodech automobilů a formulí jezdí na plný plyn, při závodech motocyklů se ale využívá šikany.
Staré boxy byly zcela zbourány a nahrazeny novými. Boxová ulička byla přeasfaltována a prodloužena. V červnu 2008 byla většina prací hotová a okruh od Mezinárodní automobilové federace (FIA) obdržel hodnocení 1T, díky čemuž mohl hostit oficiální testy. V srpnu 2011 dostal po inspekci tehdejšího ředitele závodů F1 Charlieho Whitinga homologaci FIA 1 a od té doby opět může pořádat závody formule 1.
Imola byla blízko návratu do kalendáře F1 v roce 2017 poté, co v roce 2016 skončila Monze smlouva na pořádání Velké ceny Itálie. V září 2016 bylo ale oznámeno uzavření nové dohody Monzy s F1. Zástupci Imoly však proti tomuto podnikli právní kroky, když zpochybňovali legálnost vládní finanční podpory Monze. V listopadu téhož roku však žalobu stáhli.
I bez formule 1 Imola žije. Od roku 2009 pravidelně hostí závody mistrovství světa superbiků. V letech 2008 a 2009 byl okruh náhradou za zrušené podniky mistrovství světa cestovních vozů (FIA WTCC) ve švédském Anderstorpu a v roce 2009 v Monze.
V posledních letech okruh hostí také závody Ferrari Challenge Europe a vytrvalostního šampionátu 24H. V roce 2017 vyhráli 12hodinový závod v Imole v rámci 24H série Josef Král a Jiří Písařík s českým týmem Scuderia Praha.
Okruh v Imole byl také dějištěm cyklistických závodů. V roce 1968 byla cílem mistrovství světa v silniční cyklistice. V roce 2015 se na ní jela 15. etapa a v roce 2018 12. etapa Gira d'Italia.
Na konci září letošního roku Imola znovu hostila mistrovství světa v silniční cyklistice.
Dvoudenní víkend
Víkend Velké ceny Emilia Romagna bude výjimečný také svým časovým harmonogramem. Tradiční dva 90minutové páteční tréninky se nepojedou a program začne až v sobotu. Před odpolední kvalifikací budou mít jezdci k dispozici v sobotu dopoledne jeden trénink na devadesát minut. Nedělní závod startuje ve 13:10 a pojede se na 63 kol. Jedinou doprovodnou sérií bude Eurocup formule Renault.