Mercedes AMG Petronas F1 Team je držitelem jezdeckých a týmových mistrovských titulů z posledních dvou let. Také v letošní sezóně má nakročeno k tomu, aby zvítězil v konečném hodnocení obou šampionátů.
Současná situace týmu nemůže být lepší. Jaká je však jeho historie? Než však na tuto otázku odpovíme, musíme si uvědomit, které kořeny vlastně hledáme.
Mercedes-Benz v 50. letech
Co se týče značky Mercedes-Benz, ta se do pozice týmu F1 vrátila v roce 2010. Abychom se podívali na její předchozí počínání v Mistrovství světa formule 1 v takové roli, museli bychom historickými knihami zalistovat až do 50. let minulého století.
Tam nalezneme dvě velice úspěšné sezóny 1954 a 1955. Automobilka ze Stuttgartu vstoupila do F1 ve Velké ceně Francie roku 1954. Její jezdec, mistr světa z roku 1951 Juan Manuel Fangio, se hned při premiéře postaral o vítězství, načež v obou letech účasti Stříbrných šípů vybojoval mistrovský titul.
V červnu roku 1955 ale při slavném závodě 24 hodin Le Mans jiný jezdec Mercedesu, Pierre Levegh, havaroval a skončil mezi diváky. Mimo něj zahynulo dalších 83 lidí, jednalo se o nejtragičtější nehodu v historii motorsportu. Ve stínu této události pak Mercedes-Benz na konci roku 1955 z formule 1 odešel.
Kořeny týmu z Brackley
Zatímco však německá značka s trojcípou hvězdou ve znaku musela na své další působení coby stáje F1 čekat až do roku 2010, její současný tým sídlící v anglickém Brackley začal svůj příběh podstatně dříve.
S nadsázkou se dá říci, že v roce 1958, kdy se jistý Brit pustil do závodění ve formuli 3. To ale jen proto, aby již o rok později usoudil, že on sám příliš úspěšným jezdcem nebude a se závoděním skončil. Namísto toho se v rodinné dílně pustil do provozu vlastního týmu, který nesl jeho jméno. Ten Brit se jmenoval Ken Tyrrell.
Do formule 1 Tyrrell vstoupil ve Velké ceně Jihoafrické republiky v roce 1968, už o rok později přitom zásluhou Jackieho Stewarta poprvé vybojoval mistrovský titul. Další se díky skotskému závodníkovi dostavily v letech 1971 a 1973. Zároveň se však jednalo o poslední. V roce 1973 se totiž zabil druhý jezdec týmu François Cevert a Stewart ukončil kariéru.
Tyrrell sbíral úspěchy i ve zbytku 70. let. Do historie se zapsalo například dvojité vítězství, které týmu ve Velké ceně Švédska 1976 dovezli Jody Scheckter a Patrick Dépailler za volanty revolučních Tyrrellů P34, které měly vpředu místo tradičních dvou kol čtyři malá. Jednalo se o největší úspěch mezi šestikolovými monoposty.
Poslední triumf týmu přidal v Grand Prix Detroitu v roce 1983 Michele Alboreto. V éře turbomotorů šlo o poslední vítězství klasického atmosférického osmiválce Cosworth Ford DFV. V 80. a 90. letech již Tyrrell zdaleka nebyl tak úspěšný jako dříve, a tak na konci roku 1997 Ken Tyrrell, který se v té době potýkal se zdravotními problémy, tým prodal společnosti British American Tobacco, načež se stáj pro sezónu 1999 přejmenovala na British American Racing – BAR.
BAR (1999 – 2005)
Nový tým se přestěhoval do Brackley v hrabství Northamptonshire, tedy přibližně čtvrt hodiny jízdy od Silverstonu. Pro debutovou sezónu se zejména podařilo od Williamsu získat Jacquese Villeneuva, šampiona z roku 1997.
Sezóna však nebyl ani trochu úspěšná, Kanaďan totiž prvních 11 závodů vůbec nedokončil. Nejlepším výsledkem bylo 7. místo Miky Sala, BAR tedy nezískal ani bod. V paměti je tedy spíš pro dvojí zbarvení svých monopostů, ke kterému tým sáhl poté, co neprošla snaha propagovat každým vozem jinou značkou tabákových výrobků.
Forma týmu ale po slabém začátku rostla, vrcholu dosáhla v roce 2004, když Jenson Button a Takuma Sato dostal BAR na celkové druhé místo. Zatímco však Button v Imole vybojoval pro tým první pole position a oba závodníci se dohromady jedenáctkrát postavili na pódium, vítězství jim uniklo.
Poslední sezónu pod názvem British American Racing tým absolvoval o rok později. Úvod sezóny byl přitom špatný, z VC San Marina byl navíc tým vyloučen kvůli odlišné interpretaci pravidel o minimální hmotnosti, což navíc znamenalo také zákaz startu ve Španělsku a Monaku. Stáj nakonec obsadila celkové šesté místo s 38 body.
Honda (2006 – 2008)
Na konci roku 2005 stoprocentní podíl v týmu koupila Honda, která se tak do formule 1 mohla vrátit s továrním týmem. Takumu Sata nahradil od Ferrari příchozí Rubens Barrichello. Hned první sezóna 2006 začala dobře, Button v Austrálii vyjet pole position. I přes pódium v Malajsii však tým vykazoval spíše průměrnou výkonnost. Vrcholem sezóny byla deštěm zdramatizovaná Velká cena Maďarska, ve které Button po startu ze 14. místa dokázal zvítězit.
Následující dvě sezóny ale znamenaly výkonnostní pokles. Kvůli zákazu tabákové reklamy Honda přišla o spojení s British American Tobacco a do ročníku 2007 nastoupila bez sponzorů, pouze s logy vyžadovanými FIA, s vozy vyvedenými v barvách planety Země. Se šesti body ale obsadila pouze osmé místo. V roce 2008 sice bodů přibylo, celková pozice se však ještě o jedno místo zhoršila.
Brawn GP (2009)
Formule 1 se chystala na velkou změnu technických pravidel, Honda se však v rámci začínající světové ekonomické krize odmítla dále účastnit a tým musel narychlo shánět nového majitele. Na poslední chvíli jej za symbolickou cenu odkoupili šéfové Ross Brawn a Nick Fry, do vozu vyvíjeného ještě Hondou vměstnali motor Mercedes-Benz a pod novým názvem Brawn GP vyrazili na start ročníku 2009.
Tým dokonce nestihl úvodní předsezónní testy, když se ale ke své konkurenci přidal, začalo být jasné, že monopost, již nazvaný BGP001, je zejména díky revolučnímu dvojitému difuzoru a rozhodnutí nesnažit se implementovat těžký systém KERS velmi povedený.
Hned v Melbourne Button s Barrichellem obsadili na roštu první řadu, načež v cíli prvního závodu vybojovali dvojité vítězství. Posledním týmem, kterému se do té doby taková senzace při debutu podařila, byl (pro náš ohled do historie snad i symbolicky) Mercedes-Benz v roce 1954.
Brawn GP v průběhu sezóny pocítil slabinu chybějícího rozpočtu a pomalejšího vývoje, ve druhé polovině sezóny už proto jeho vozy většinou nestačily na monoposty Red Bullu. Šest vítězství z prvních sedmi velkých cen však stačilo na zisk jezdeckého titulu pro Jensona Buttona a Poháru konstruktérů pro tým. Příběh týmu, který před sezónou neměl jisté, že vůbec bude závodit, dospěl ke šťastnému konci.
Mercedes (2010 – současnost)
V prosinci roku 2009 bylo potvrzeno, že 75,1% podílu týmu koupil Mercedes-Benz spolu s investiční společností Aabar. Stáj z Brackley se převlékla do šedých barev a stala se továrním týmem Mercedesu, jak jej již známe dnes.
Jenson Button po zisku titulu odešel k McLarenu, Rubens Barrichello se přesunul k Williamsu. Opačným směrem do týmu přišel Nico Rosberg, ze závodnického důchodu se ještě na tři roky do formule 1 vrátil Michael Schumacher.
Mercedes však nedokázal navázat na mistrovskou sezónu Brawnu a byl spíše lepším týmem středu pole. Když pak Schumacher koncem roku 2012 oznámil definitivní ukončení závodní kariéry, bylo proto s podivem, že se pro jeho sedačku rozhodl Lewis Hamilton, který tak opustil konkurenceschopný McLaren.
Už rok 2013 ale zastihl Mercedes v lepším světle než stáj z Wokingu. Když pak formule 1 vstoupila do své moderní turboéry, stal se Mercedes dominantní silou a Hamilton v letech 2014 a 2015 vybojoval svůj druhý a třetí mistrovský titul.
Foto: Getty Images / Terry Disney, Tony Duffy, Michael Cooper, Paul Gilham, Mark Thompson, Malcolm Griffiths, Clive Rose