Jméno Richarda Gondy se na mezinárodní scéně poprvé objevilo v roce 2011, kdy závodil v barvách českého týmu Křenek Motorsport v Eurocupu Formule Renault 2.0. O rok později si s dvoulitrovou formulí vyzkoušel Pohár Severní Evropy. Zatím největší úspěch přišel v roce 2013, kdy se stal šampionem European F3 Open.
V sezóně 2014 obsadil celkové třetí místo ve formuli Acceleration a na konci sezóny dostal příležitost otestovat monopost formule Renault 3.5. Vloni se představil v šampionátu Renault Sport Trophy s vozem Renault R.S.01 a sezónu zakončil testováním monopostu GP2 na okruhu v Abú Dhabí.
Aby toto všechno jeho tělo zvládlo, musel Gonda strávit spoustu hodin v posilovně. Jak vypadá jeho příprava v této sezóně, kdy zatím absolvoval tři závodní víkendy šampionátu GP3, který se jezdí během vybraných víkendů formule 1?
„Trénuji prakticky každý den, někdy i dvojfázově. Vždy je to přizpůsobeno kalendáři. Všechny tréninky probíhají v Banské Bystrici, kde trénuji s Romanem Švantnerem. Ta příprava je velmi dobrá a profesionální. Pracujeme spolu už více než pět let,“ pochvaluje si 22letý pilot.
Rodák z Banské Bystrice následně popsal svůj současný týdenní harmonogram. Převažuje v něm sice trénink v posilovně, své místo tam ale má také vytrvalostní sport.
„Momentálně mám v pondělí trénink zaměřený na sílu, je v tom zapojené celé tělo. V úterý se v této fázi přípravy cvičením na speciálních strojích zaměřuji pro změnu na horní polovinu těla.“
„Ve středu mám takovou pauzu od posilovny. Ráno jdu běhat, dám si řekněme takových deset kilometrů svižnějším tempem. Odpoledne potom bazén, kde se snažím plavat tak 45 minut a zbytek času využít na regeneraci ve vodě, saunu, páru, vířivky a tak dále.“
„Ve čtvrtek se vracíme zase trochu do posilovny. Není to úplně silový trénink, ale ani nic aerobního, je to zaměřeno spíše na vrchní část a střed těla. Přitom vždy pracujeme na předloktích a krčním svalstvu, které jsou velmi důležité. Posledních 20 minut z každého tréninku mám vyčleněno na to, že cvičím buď jen krk, nebo předloktí.“
Tréninkovou rutinu si Gonda však zpestřuje také dalšími aktivitami.
„V pátek pak jdu například boxovat, což je zajímavý doplněk k tréninku, střídáme to s kondičními tréninky, ať už cvičení tabata nebo kruhové tréninky, kde je to o reakcích, výbušnosti, aby byla neustále připravena i hlava.“
„Tohle všechno přitom spojuji s nějakými kratšími běhy. Záleží na tom, jak vypadá ten konkrétní tréninkový týden, když je konec už lehčí, tak si v sobotu mohu dovolit nějaký delší běh, řekněme 15 až 20 kilometrů. Během soboty a neděle přitom dokážu dostatečně zregenerovat, abych ten další týden mohl znovu trénovat.“
„Když nejdu odpoledne například běhat, tak jdu vždy na simulátor. Máme takový pohyblivý simulátor s dobrou fyzikou, tratěmi a dobrými možnostmi nastavení vozu, aby to bylo co nejbližší realitě. Může to být buď o samotném trénování, kdy si tam nastavím třeba závod na 30 kol a 30 kol se snažím jet co nejvyrovnanější časy, přemýšlet nad šetřením pneumatik a nedělat chyby.“
„Potom si třeba rovněž trénuji kvalifikace, kdy je mozek nastaven na to, že první tři kola připravujete pneumatiky, v dalším kole musí mozek zapnout, protože to je to kolo, které má být rychlé, potom zase ochladit a ještě jeden pokus. Musím říct, že to pomáhá a funguje.“
Různé fáze tréninku v průběhu roku
Kalendářní rok je z pohledu tréninku profesionálního závodníka podle Gondy rozdělen do několika fází. Velmi důležitou částí je zimní přestávka, kdy se sice nezávodí, ale kromě testování se piloti zároveň připravují na novou sezónu. I zimní část přípravy však začíná už koncem předcházející sezóny.
„Teď jsme zrovna v pauze, která nebyla úplně taková, jakou by jezdec potřeboval, ale i s tím se musíme vyrovnávat (Richard Gonda letos absolvoval jen několik podniků GP3 - pozn. redakce). Teď se tedy zase začínáme dostávat do takového standardu tak, abychom dokončili sezónní cyklus a abych byl připraven na závody a testy, které nastanou na konci sezóny a které jsou velmi důležité.“
„Pak se začne pracovat na zimní fázi, kdy hodně pracujeme na síle. Střídáme měsíční cykly, kdy jednou se pracuje hlavně na síle, potom je to více na kondici, aerobní věci a čím jsme blíž začátku sezóny, tím více k tomu přidáváme specifičtější prvky a cvičení. Roman Švantner vždy přijde s novinkou, kdy dokážeme simulovat tu polohu sezení ve formuli a toho, jaké svaly zapojuji.“
„Sedím třeba na gymnastickém míči a držím v ruce závaží, takže zapojuji ramena a simuluji pohyb otáčení volantem. Přidáváme k tomu postupně krk, nohy a nakonec to vyšperkujeme až do takové fáze, kdy si představuji tři kola na daném okruhu, promítám si v hlavě zatáčky, brzdné body a simuluji si tak to, co musí dělat tělo. Samozřejmě s mnohem vyšší zátěží než v reálu, abychom co nejlépe natrénovali.“
Závodní víkend: Hlavně se soustředit
Jde se do akce. Po tvrdých dnech příprav nastává čas bojů na trati. V tuto chvíli je už na dolaďování přípravy pozdě, naopak je potřeba se co nejvíce uvolnit a koncentrovat.
„Časový harmonogram GP3 je celkem rozumný,“ dodává Gonda. „Jezdec musí být připraven sednout do auta, být soustředěný a připravený na práci. Pak vystoupí a po rozhovoru s inženýrem by se měl naobědvat a následně se hlavně nerozptylovat a šetřit energii během víkendu. Já se třeba snažím i co nejpomaleji chodit, mluvit a šetřit energii, aby tělo nebylo v záběru, když to nepotřebuje.“
„Já osobně nejsem zastánce toho, jak někteří jezdci vstanou a musí si jít zaběhat. Já radši vstanu dřív, abych se včas dostal na okruh a připravil se, abych měl čas na rozcvičku třeba takových 45 minut před tím, než začnu řešit věci s inženýry. Začínám se pak rozcvičovat, dělám cvičení na reakce, aby tělo nedostalo úplný šok, když se pak usedne do vozu. Večer samozřejmě následuje nějaké protažení, případně jdu do sauny, když je na hotelu.“
Richard Gonda aktivně závodí od roku 2003, kdy v devíti letech začal na motokárách. Kromě monopostů si však v loňské sezóně vyzkoušel i kapotovaný prototyp Renault R.S.01 v rámci Renault Sport Trophy. I to si vyžaduje jinou přípravu i vzhledem k faktu, že v automobilu je mnohem vyšší teplota.
„Když si to porovnáme z fyzikálního hlediska, tak to auto je těžší, i když R.S.01 má obrovský přítlak a je velmi rychlé, nicméně ten přístup k jízdě musí být oproti monopostům takový pomalejší a citlivější. Vloni jsme tam měli posilovač řízení a ani na brzdový pedál nemusíte tlačit tak silně jako v monopostu.“
„Vloni jsme pro jízdu v autě přizpůsobovali hlavně teploty, které jsou v autě mnohem vyšší. V autě je přitom přes 70°C a soustředit se těch 45 minut je velmi důležité, proto jsem velmi často cvičil v sauně. Neměl jsem tam ale činky, šlo spíše o stabilizační cvičení, zařadili jsme cviky s vlastní vahou, aby se tělo dostalo do vyšší tepové frekvence a je to skutečně velmi, velmi náročné. Byly to jedny z nejtěžších tréninků. Mnohdy tam bylo i přes 100 stupňů,“ říká Gonda a dodává, že z pohledu vysokých teplot je pro jezdce vždy velmi náročný víkend na maďarském Hungaroringu.
„Je třeba si přitom uvědomit, že já musím mít zároveň co nejnižší váhu, takže i ta strava a doplňky výživy nemůžu přehánět a ani cviky nemohou být tak extrémní, protože kdybych jel třeba u každého cviku jen 3-4 opakování do maxima, tak bych najednou vážil o 10 kg víc. Je to tedy všechno zároveň v takové rovnováze s hmotností.“
„Samozřejmě nejideálnější je co nejvíce sedět v autě, protože to je nejlepší trénink, ale bohužel kvůli omezenému testování to nejde tak často, takže se snažíme co nejlépe připravovat právě v posilovně.“
I zkušení jezdci se kvůli tréninku vrací do motokár
I když nyní už Gonda krotí mnohem silnější monoposty, nezanevřel v tréninku ani na motokáry, na kterých každý pilot začíná a které jsou podle něj právě pro fyzickou přípravu velmi vhodné.
„Spolupracujeme i s Kart 1 Arénou v Bratislavě, které jsem vděčný za to, že mi dokážou poskytnout motokáru Rotax, nebo nějakou s řazením na jednodenní testování. Motokáry jsou fyzicky velmi dobrý trénink na jízdu, protože i když se ten monopost chová jinak než motokára, tak stále je potřeba se soustředit. Jsem rád, že mi dokážou vyhovět, spolupracujeme a pomáhají mi tím v přípravě.“
„Hodně lidí si říká, vždyť se tam jen sedí a řídí. Pak přijdete do GP3, GP2, formule 3.5, což jsou silné, velké, těžké formule, které nemají posilovač řízení, produkují velký přítlak, tak je v nich skutečně velmi náročné zatáčet volantem, hlavně v rychlých zatáčkách, kdy ten vůz místo 500 kilogramů váží dvě tuny. Navíc ten pohyb musí být velmi rychlý. Nemluvě o tom, že přetížení, která na jezdce působí, jsou skutečně velká.“
„Když ale jezdím, tak to nevnímám, v tu chvíli se soustředím na to, že tady je brzdný bod, támhle je apex a já se musím dostat odtud tam. Když ale jedete volnější kolo a nemusíte se tolik soustředit, zaměřujete se jen na udržování teploty v brzdách a na to, aby pneumatiky vychladly, tak si uvědomíte, že to s vámi v autě pořádně hází, tlačí vám na krk. Když pak ale jdete na rychlé kolo, tak zapomenete, co se s tělem děje, protože myslíte na tu jízdu, ale je to velmi náročné.“
Není pochyb o tom, že fyzická příprava hraje ve výkonnosti jezdce velmi důležitou roli. Pokud totiž nemá pilot sílu na to poprat se s vozem během celého kola, výrazně se to nakonec v kvalifikaci projeví ve výsledném čase na kolo.
„Je to důležité, protože když odjedete tři čtvrtě kvalifikačního kola a ve třetím sektoru už nemáte sílu na to, abyste někde dostatečně rychle zatočili, tak jste selhali jen na tom, že nejste připravený. Je to hlavně o tom, že umíte rychleji reagovat na podněty, dokážete rychleji zregenerovat a z toho auta dostat víc.“
„Když pak v závodě přijde únava a začnete myslet na to, že vás bolí krk nebo ruka, tak ztrácíte koncentraci a přicházejí drobné chyby. Minete brzdný bod nebo nedokážete tak rychle dupnout na brzdový pedál, zbytečně si tím ničíte brzdný efekt formule.“
„Ten výkon může i tak vypadat dobře, ale na telemetrii je potom vidět, že těch pět metrů udělá v zatáčce třeba desetinu. Když to uděláte v deseti zatáčkách, tak to máte hned sekundu. To je v tak nabité konkurenci jako letos v GP3 první nebo poslední místo. Proto je to tak důležité,“ uzavírá Gonda své zkušenosti s rolí fyzické přípravy ve formulových závodech.
Foto: Archiv Richarda Gondy